Lumík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLumík
alternativní popis obrázku chybí
lumík norský (Lemmus lemmus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď myšovití (Muridae)
Podčeleď hraboši (Arvicolinae)
Tribus lumíci (Lemmini)
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lumík (někdy tribus Lemmini) je společné označení pro několik rodů hlodavců: Dicrostonyx, Lemmus, Myopus a Synaptomys.[1]

Drobný hlodavec žijící v Arktidě a v její blízkosti, v tundrových biotopech. Spolu s hraboši a ondatrami náleží do podčeledi hrabošovitých, která je součástí nadčeledi myšovitých, jež zahrnuje rovněž krysy, myši, křečky a pískomily.

Popis a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Lumíci váží od 30 do 110 g a jsou asi 7–15 cm dlouzí. Všichni mají dlouhou, jemnou srst a velmi krátký ocásek. Jsou to býložravci, vesměs se živí listy a výhonky, travinami, především sítinami, ale také kořínky a hlízami. Stejně jako ostatním hlodavcům jim řezáky trvale dorůstají a umožňují jim tak přežít při mnohem tužší potravě, než by jinak bylo možné.

Lumíci nehibernují přes krutou severskou zimu. Zůstávají aktivní; hledají potravu hrabáním ve sněhu a spásáním trávy, kterou si předtím ukousali a uložili. Jsou povahou samotáři, stýkají se pouze v době páření, ale stejně jako všichni hlodavci i oni mají vysokou rychlost reprodukce a v příznivých obdobích se mohou rychle přemnožit.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako ostatní hlodavci se lumíci pravidelně přemnožují a tehdy se rozbíhají do všech stran, hledajíce potravu a úkryt, jež jim jejich dosavadní prostředí již nemůže poskytnout. Lumík norský a lumík sibiřský představují dva druhy obratlovců, jež se rozmnožují tak rychle, že jejich stavy nerostou lineárně k únosné kapacitě ani pravidelně neoscilují, nýbrž podléhají chaotické fluktuaci.[2] Není známo, proč populace lumíků prodělává tak velké výkyvy přibližně každé čtyři roky, po nichž jejich stavy klesají téměř k vyhynutí.

Po mnoho let se věřilo, že stavy lumíků se mění v rámci populačních cyklů, současné poznatky však naznačují, že změny ve stavech populace lumíků mohou být spíše ovlivněny populacemi jejich predátorů, zejména hranostaje.

Zimu přežívají v norách vyhloubených ve sněhu, který jim tvoří izolační vrstvu a chrání je před predátory. Aby se jim ve sněhu lépe hrabalo, narůstají jim na předních tlapkách delší lopatkovité drápky.

Mýty a mylné představy[editovat | editovat zdroj]

Mylné představy o lumících trvají několik staletí. Ve 30. letech 16. století geograf Zeigler ze Štrasburku předložil teorii, že lumíci padají během bouřek z oblohy a pak náhle umírají, když na jaře roste tráva. Tato teorie byla vyvrácena historikem Ole Wormem, který jako první provedl pitvu lumíka a dokázal, že lumíci jsou anatomicky podobní ostatním hlodavcům.[3][4][5]

Mnoho lidí se domnívá, že se lumíci při migraci dopouštějí masových sebevražd. To však není pravda. Mýtus masových sebevražd u lumíků je starý několik staletí a byl zpopularizován řadou faktorů.

Lumíci jsou hnáni silnými biologickými touhami a začnou migrovat ve velkých skupinách, pokud se výrazně zvýší hustota jejich populace. Lumíci umějí plavat: mohou se tedy ve snaze najít nové působiště rozhodnout přeplavat řeku či jezero. Příležitostně, a především je to případ lumíků norských, se velká migrující skupina dostane na útes nad oceánem. Zastaví se, ale nakonec je pohlavní pud donutí skočit z útesu a plavat – někdy pak zemřou vyčerpáním. Lumíci jsou také často nahnáni do moře a tím pádem se více a více lumíků objevuje na pobřežích.

Mýty v umění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 nakreslil Carl Barks dobrodružný komiks s názvem Lumík s přívěskem. Tento komiks, který byl inspirován článkem v National Geographic z roku 1954, ukázal velké množství lumíků skákajících z norských útesů.

Ještě větší vliv na utvoření tohoto mýtu měl Disneyho film z roku 1958 s názvem Bílá divočina, v kterém se zdá, že stopáž ukazuje masové sebevraždy lumíků. Celá sekvence „masové migrace“ a údajné sebevraždy je falšovaná a nafilmovaná výlučně s lumíky z domácího chovu. Z několika desítek lumíků odkoupených od dětí Inuitů vytvořila kamera iluzi masové migrace. Pro samotnou scénu sebevraždy byly lumíci dopraveni na převislý útes na břehu řeky a nahnáni přes převis.[6][7][8] Tento film vyhrál Oscara jako nejlepší dokumentární film.

Arthur C. Clarke v povídce Posedlí vysvětluje chování lumíků jako pozůstatek vlivu mimozemské parazitické entity, která je před miliony let chybně zvolila jako hostitelský druh s největším vývojovým potenciálem.

Pro asociaci s tímto zvláštním chováním, je sebevražda lumíků často užívaná jako metafora v souvislosti s lidmi, kteří přijímají nekriticky všeobecný názor s možnými nebezpečnými nebo fatálními následky. To je také téma videohry Lemmings, ve které se hráč pokouší zachránit bezhlavě pochodující hlodavce od cesty za smrtí. V angličtině i němčině je lumík (lemming/Lemming) synonymem pro člověka nepřemýšlejícího samostatně, ale stádně (česky ovce).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lemming na anglické Wikipedii.

  1. Profil taxonu podčeleď hrabošovití [online]. BioLib [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. 
  2. PETR, Jaroslav. Kam táhnou lumíci? [online]. Český rozhlas Leonardo, 2008-11-10 [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. 
  3. Lemmings Suicide Myth [online]. Australian Broadcasting Corporation, 27 April 2004-04-27 [cit. 2011-06-26]. ABC.net.au Dostupné online. (anglicky) 
  4. Bondeson, Jan. The Feejee Mermaid and Other Essays in Natural and Unnatural History. [s.l.]: Cornell University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0801436093. S. 256–257. 
  5. Museum Wormianum seu historia rerum rariorum Ole Worm (1655)
  6. White Wilderness [online]. Snopes.com, 2007-08-19 [cit. 2011-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Cruel Camera, především čas 14:01–15:27
  8. Srov. krátký spot o tomto dokument na youtube: http://www.youtube.com/watch?v=pDqlZjpSJCc (en)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]