Lumík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLumík
alternativní popis obrázku chybí
lumík norský (Lemmus lemmus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď myšovití (Muridae)
Podčeleď hraboši (Arvicolinae)
Tribus lumíci (Lemmini)
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lumík (někdy tribus Lemmini) je obecné označení pro několik rodů hlodavců: Dicrostonyx, Lemmus, Myopus a Synaptomys.[1]

Jsou malí, obvykle žijí na Arktidě nebo v její blízkosti, v tundře. Spolu s hraboši a ondatrami spadají do podčeledi hrabošovití (také známé jako hraboši), která tvoří část největší skupiny savců současnosti, čeledi myšovití. Tato čeleď zahrnuje rovněž krysy, myši a křečky.

Popis a místo výskytu[editovat | editovat zdroj]

Lumíci váží od 30 do 112 g a jsou asi 7–15 cm dlouzí. Obvykle mají dlouhou, hebkou srst a velmi krátké ocasy. Jsou to býložravci, většinou se živí listy a výhonky, trávou a především rákosím, ale také kořínky a hlízami. Stejně jako u ostatních hlodavců rostou jejich řezáky postupně a umožňují jim přežít na mnohem drsnější potravě než by jinak bylo možné.

Lumíci nepřezimovávají přes krutou severskou zimu. Zůstávají aktivní; hledají potravu tím, že hrabou ve sněhu a využívají trávy, kterou si předtím uštípli a uskladnili. Jsou od přírody samotáři, scházejí se pouze k páření a poté si jdou opět svoji cestou, ale stejně jako všichni hlodavci i oni mají vysokou míru reprodukce a v dobrých sezónách se mohou rapidně rozmnožovat.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Chování lumíků je v mnoha směrech podobné jako u ostatních hlodavců, kteří procházejí pravidelnými populačními boomy a pak se rozutečou všemi směry, aby našli potravu a úkryt, který jim jejich přirozené prostředí nemůže poskytnout. Lumíci ze severního Norska jsou jedním z mála obratlovců, kteří se rozmnožují tak rychle, že jejich populační výkyvy jsou chaotické, spíše než aby sledovaly lineární růst k současnému množství nebo pravidelně oscilovaly.[2] Není známo, proč populace lumíků prožívá takovéto výkyvy přibližně každé čtyři roky, předtím než spadne k téměř vyhynutí.

Zatímco po mnoho let se věřilo, že populace zhoubných lumíků se mění s populačními cykly, nyní došlo k několika zjištěním, na základě kterých se předpokládá, že populace predátorů může být mnohem úžeji zahrnuta ve změnách v populaci lumíků.

Zimu přežívají v norách vyhloubených ve sněhu, který jim tvoří izolační vrstvu a chrání je před predátory. Aby se jim ve sněhu lépe hloubilo, narůstají jim na předních packách delší lopatkovité drápky.

Mýty a mylné představy[editovat | editovat zdroj]

Mylné představy o lumících trvají několik staletí. Ve 30. letech 16. století geograf Zeigler ze Štrasburku předložil teorii, že lumíci padají během bouřek z oblohy a pak náhle umírají, když na jaře roste tráva. Tato teorie byla vyvrácena historikem Ole Wormem, který jako první provedl pitvu lumíka a dokázal, že lumíci jsou anatomicky podobní ostatním hlodavcům.[3][4][5]

Mnoho lidí se domnívá, že se lumíci při migraci dopouštějí masových sebevražd. To však není pravda. Mýtus masových sebevražd u lumíků je starý několik staletí a byl zpopularizován řadou faktorů.

Lumíci jsou hnáni silnými biologickými touhami a začnou migrovat ve velkých skupinách, pokud se výrazně zvýší hustota jejich populace. Lumíci umějí plavat: mohou se tedy ve snaze najít nové působiště rozhodnout přeplout řeku či rybník. Příležitostně, a především je to případ norských lumíků ve Skandinávii, se velká migrující skupina dostane na útes nad oceánem. Zastaví se, ale nakonec je pohlavní pud donutí skočit z útesu a plavat – někdy pak zemřou vyčerpáním. Lumíci jsou také často nahnáni do moře a tím pádem se více a více lumíků objevuje na pobřežích.

Mýty v umění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 nakreslil Carl Barks dobrodružný komiks s názvem Lumík s přívěskem. Tento komiks, který byl inspirován článkem v National Geographic z roku 1954, ukázal velké množství lumíků skákajících z norských útesů.

Ještě větší vliv na utvoření tohoto mýtu měl Disneyho film z roku 1958 s názvem Bílá divočina, v kterém se zdá, že stopáž ukazuje masové sebevraždy lumíků. Celá sekvence „masové migrace“ a údajné sebevraždy je falšovaná a nafilmovaná výlučně s lumíky z domácího chovu. Z několika desítek lumíků odkoupených od dětí Inuitů vytvořila kamera iluzi masové migrace. Pro samotnou scénu sebevraždy byly lumíci dopraveni na převislý útes na břehu řeky a nahnáni přes převis.[6][7][8] Tento film vyhrál Oscara jako nejlepší dokumentární film.

Arthur C. Clarke v povídce Posedlí vysvětluje chování lumíků jako pozůstatek vlivu mimozemské parazitické entity, která je před miliony let chybně zvolila jako hostitelský druh s největším vývojovým potenciálem.

Pro asociaci s tímto zvláštním chováním, je sebevražda lumíků často užívaná jako metafora v souvislosti s lidmi, kteří přijímají nekriticky všeobecný názor s možnými nebezpečnými nebo fatálními následky. To je také téma videohry Lemmings, ve které se hráč pokouší zachránit bezhlavě pochodující hlodavce od cesty za smrtí. V angličtině i němčině je lumík (lemming/Lemming) synonymem pro člověka nepřemýšlejícího samostatně, ale stádně (česky ovce).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lemming na anglické Wikipedii.

  1. Profil taxonu podčeleď hrabošovití [online]. BioLib, [cit. 2011-06-28]. Dostupné online.  
  2. PETR, Jaroslav. Kam táhnou lumíci? [online]. Český rozhlas Leonardo, 2008-11-10, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online.  
  3. Lemmings Suicide Myth [online]. Australian Broadcasting Corporation, 27 April 2004-04-27, [cit. 2011-06-26]. ABC.net.au Dostupné online. (anglicky) 
  4. Bondeson, Jan. The Feejee Mermaid and Other Essays in Natural and Unnatural History. [s.l.] : Cornell University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0801436093. S. 256–257.  
  5. Museum Wormianum seu historia rerum rariorum Ole Worm (1655)
  6. White Wilderness [online]. Snopes.com, 2007-08-19, [cit. 2011-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Cruel Camera, především čas 14:01–15:27
  8. Srov. krátký spot o tomto dokument na youtube: http://www.youtube.com/watch?v=pDqlZjpSJCc (en)

Podobné názvy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]