Nosná kapacita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nosná kapacita (též únosná kapacita) je v ekologii termín pro maximální velikost populace daného druhu, která se může na určitém území udržet. Odvíjí se od množství udržitelných (obnovitelných) zdrojů v daném místě.[1] Termín se však nepoužívá jen v klasické populační ekologii, nýbrž i při hodnocení vlivu lidské aktivity na životní prostředí a udržitelném rozvoji – například ve vztahu ke kapacitě chráněných území nebo k tématu udržitelného turismu. Nosná kapacita se zvažuje také při prognózách růstu lidské populace a dopadů, které tento růst může na životní prostředí mít.[2]

Klasická ekologie[editovat | editovat zdroj]

Nosná kapacita byla nejprve používána pro modelování jednoduchých ekologických vztahů v krajině. Zemědělce např. zajímalo, jaký maximální počet kusů dobytka může spásat louku, aniž by jimi byla pastvina zcela zničena. Nosná kapacita je pro různá území různá a mění se také v čase – např. podle dostupnosti různých přírodních zdrojů nebo potravních návyků. Z výzkumů vyplynulo, že se populace druhů chovají dvěma diametrálně odlišnými způsoby. Populace tzv. K-strategů roste nejprve rychle, ale následně při poklesu dostupných zdrojů růst zpomalí a dosáhne rovnováhy, při níž populace neroste, dokud se neobjeví nové zdroje. Tzv. r-strategie začíná podobně, ale růst neustává a vrcholí stavem, při němž je velikost populace neudržitelná; následuje fáze vysoké úmrtnosti jedinců.[3]

Lidská populace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Přelidnění.

Byly učiněny mnohé pokusy o odhad nosné kapacity Země vzhledem k velikosti lidské populace. Podle zprávy OSN z roku 2001 se většina odhadů pohybuje mezi 4 a 16 miliardami jedinců, přičemž medián odhadů je cca na 10 miliardách. Lidská populace je tedy řádově již nyní na úrovni nosné kapacity prostředí.[4] Zpráva OSN z roku 2013 cituje tým Planetary Boundaries, který vytyčil bezpečné mantinely pro udržitelný rozvoj lidské populace. Tvrdí, že tři z těchto mantinelů již byly překročeny: klimatické změny, rychlost vymírání (pokles biodiverzity) a narušení cyklu dusíku v krajině.[5] Cestou k přežití je podle této zprávy buď omezení růstu či nalezení nových přírodních zdrojů, případně šetrnější přístup k jejich využívání.[5] Ekologickými termíny by se dalo říct, že řešením je nalézt způsob, jak se vydat cestou K-strategie spíše než r-strategie.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DAILY, Gretchen C; EHRLICH, Paul R. Population, Sustainability, and Earth's Carrying Capacity: A framework for estimating population sizes and lifestyles that could be sustained without undermining future generations [online]. 1992 [cit. 2017-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-05. 
  2. SEIDL, Irmi; TISDELL, Clem A. Carrying capacity reconsidered: from Malthus’ population theory to cultural carrying capacity. Ecological Economics. 1999-12-01, roč. 31, čís. 3, s. 395–408. Dostupné online [cit. 2017-06-21]. DOI:10.1016/s0921-8009(99)00063-4. 
  3. a b Carrying Capacity [online]. The Sustainable Scale Project [cit. 2017-06-21]. Dostupné online. 
  4. World Population Monitoring [online]. Organizace spojených národů, 2001 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online. 
  5. a b One Planet, How Many People? [online]. UNEP Global Environmental Alert Service, 2013 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.