Sokolovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSokoli
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sokoli (Falconiformes)
Sharpe, 1874
Čeleď sokolovití (Falconidae)
Vigors, 1824
Podčeledi

Falconinae
Polyborinae

Sesterská skupina
Psittacopasserae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sokoli byli dříve řazeni do řádu dravců jako jedna z čeledí (sokolovití, Falconidae). Dnes jsou samostatným řádem (sokoli, Falconiformes).[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Řád sokoli má dvě čeledi:

  • Falconidae (Leach, 1820) – sokolovití (viz níže);
  • Horusornithidae (Mourer-Chauviré, 1991) s jediným rodem a druhem, vyhynulým Horusornis vianeyliaudae.

Eufalconimorphae[editovat | editovat zdroj]

Sokolovití (Falconidae) spolu s pěvci (Passeriformes) a papoušky (Psittaciformes) jsou na základě poznatků molekulární biologie a genomiky řazeni do skupiny ptáků Eufalconimorphae.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Společné znaky sokolovitých:

Nejmenším zástupcem řádu sokolů je dřemlík tundrový (hmotnost 180–230 g).[5] Největším raroh lovecký (hmotnost samce 960–1300 g, samice 1400–2000 g).[6]

  • Ptáci rodu Falco (sokol) mají výborně vyvinutý zrak a jsou rychlými letci, někteří loví převážně ve vzduchu, kořist stíhají střemhlavým letem.
  • Obratnými letci jsou i příslušníci rodů Micrastur a Herpetotheres (sokolec), Polihierax a Spiziapteryx (sokolík).
  • Sokolci rodu Micrastur mají mimořádně dobrý sluch a obratně létají mezi stromy v hustých lesích; někteří mají končetiny přizpůsobené i k lovu po zemi.
  • Dobře vyvinutý čich mají ptáci, kteří se živí významnou měrou mršinamiIbycter, Milvago, Phalcoboenus (čimango) a Caracara (karančo).
  • Ptáci rodu Caracara (karančo) mají dobře vyvinuté nohy, potravu hledají i při chůzi a loví v běhu.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Sokolovití jsou rozšířeni kosmopolitně. Kromě Antarktidy žijí na všech kontinentech. Zcela chybějí pouze v nejhustějších lesních porostech střední Afriky, na některých ostrovech, na samém kraji Arktidy a v Antarktidě. Některé druhy jsou široce rozšířené, zejména sokol stěhovavý, typický zástupce čeledi, který se vyskytuje od Grónska po Fidži, a má tedy ze všech dravých ptáků nejrozsáhlejší areál.[7] Sokolci rodu Micrastur jsou endemické druhy na americkém kontinentu.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Sokolovití obývají všechny typy suchozemského prostředí. Osídlili řadu biotopů od tropických deštných pralesů po pouště, přičemž dávají přednost otevřené krajině, okrajům lesů a lesním mýtinám, kde mají vhodné podmínky k lovu.

Některé druhy jsou stálé, některé – zejména zástupci rodu Falco – jsou alespoň částečně tažné, přičemž ptáci hnízdící v Eurasii obvykle migrují do Afriky. Tažným druhem je např. dřemlík tundrový, jehož pravidelná zimoviště jsou v jižní a západní Evropě.[5]

Hnízdo stavějí ve skalních stěnách, na římsách či ve skalních výklencích, poštolka seychelská i ve skalních puklinách.[8] Dále hnízdí na stromech (v bezlesých oblastech i na křovinách, např. karančo jižní[9]), v různých dutinách včetně ptačích budek, v budovách či výklencích budov; poštolka jižní zahnízdí také v hlinitých stěnách. Na zemi hnízdí dřemlík tundrový,[5] jiní na zemi zahnízdit mohou (karančo jižní,[9] ostříž novozélandský,[10] sokol stěhovavý). Někteří nestavějí vlastní hnízdo, ale obsazují stará hnízda po jiných ptácích, zejm. po dravcích a po krkavcovitých (poštolka obecná,[11] p. šedá[12] aj., raroh lovecký,[6] r. velký,[13] sokol stěhovavý,[14] sokolík kropenatý[15]). Hnízdí nejen ve volné krajině, ale někteří již i ve městech (poštolka obecná,[11] sokol stěhovavý aj.).

Převážně hnízdí jednotlivě, některé druhy někdy i v koloniích (poštolka obecná,[11] ostříž jižní,[16] ostříž arabský,[17] sokolík kropenatý[15]). Značně společenským druhem je např. poštolka rudonohá, která má tendenci hnízdit ve volných koloniích, jež mívají někdy až 200 párů.[18]

Jsou zpravidla monogamní. U sokolíka malého byla zaznamenána polyandrie.[19]

Velké druhy snášejí většinou 2–4 vejce, na kterých sedí obvykle jen samice, snůška menších druhů je početnější. Mláďata jsou nidikolní (krmivá).

Sokolovití se živí drobnými savci, jinými druhy ptáků, plazy, nejrůznějšími bezobratlými, případně mršinami (např. čimangové, karančové). Někteří mj. obírají o potravu jiné ptáky (kleptoparazitismus; např. karančo jižní[9]).

Loví zpravidla samostatně, ale např. karančo jižní dokáže lovit i v párech nebo ve skupinách.[20]

Žijící druhy sokolovitých[editovat | editovat zdroj]

(11 rodů, 65 druhů)

Chov[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy sokolovitých jsou využívány v sokolnictví. Velice ceněný sokolnický dravec je např. raroh lovecký,[6] sokol stěhovavý či sokol lovecký.
Řada druhů je chována v soukromých chovech a zoo.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Díky repatriaci v sousedních zemích – zejména v SRN a Rakousku – a zákazu pesticidů první generace (zejm. DDT) se na našem území vyskytuje sokol stěhovavý v počtu ±65 hnízdících párů (z odhadovaných 0 až 3 párů v letech 1985–1989).[21]

Živočišný druh zachráněný před vyhynutím v poslední chvíli je poštolka mauricijská. Kvůli ničení životního prostředí včetně používání DDT a kvůli působení introdukovaných druhů přežívali v roce 1974 poslední čtyři ptáci. Byl zahájen záchranný program a po 10 letech se počet zvýšil přibližně na 50 jedinců. Do roku 1994 se vypuštění ptáci namnožili na 220–290 jedinců. Chov v zajetí je provozován nadále jako pojistka proti nenadálým událostem, které by volně žijící populace mohly ohrozit. V současnosti čítají divoké populace 800–1000 jedinců na třech lokalitách (podle IUCN ohrožený druh). [22]

Důvody k ochraně

  • ničení biotopů obecně
  • ztráta hnízdních míst
  • ztráta přirozených lovišť
  • ohrožení pesticidy
  • ohrožení úrazy elektrickým proudem
  • ohrožení záměrným zabíjením či sekundární otravou
  • ohrožení úmyslným poškozováním, odstraňováním či vybíráním hnízd
  • držení a chov druhů, jejichž lov a odchyt jsou zakázány
  • ohrožení lidskou neznalostí jednotlivých druhů a jejich chování

Základní relevantní právní předpisy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHESSER, R. T.; BANKS, R. C.; BARKER, F. K.; CICERO, C.; DUNN, J. L.; KRATTER, A. W.; LOVETTE, I. J.; RASMUSSEN, P. C.; REMSEN, J. V. Jr; RISING, J. D.; STOTZ, D. F. a WINKER, K. Fifty-first supplement to the American Ornithologists’ Union Check-list of North American birds. The Auk. 2010, vol. 127, iss. 3, s. 726–744. Dostupné také z: https://www.biodiversitylibrary.org/content/part/AOU/AOU_checklist_suppl_51.pdf
  2. POŘÍZ, Jindřich. Ostříž australský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137239/
  3. POŘÍZ, Jindřich. Ostříž rudobřichý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137236
  4. POŘÍZ, Jindřich. Sokolec volavý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21365
  5. a b c POŘÍZ, Jindřich. Dřemlík tundrový. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8546/
  6. a b c POŘÍZ, Jindřich. Raroh lovecký. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8551/
  7. FERGUSON-LEES, J.; CHRISTIE, D.A. Raptors of the World. Londýn: Christopher Helm, 2001. ISBN 0-7136-8026-1.
  8. POŘÍZ, Jindřich. Poštolka seychelská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137226
  9. a b c POŘÍZ, Jindřich. Karančo jižní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21361/
  10. POŘÍZ, Jindřich. Ostříž novozélandský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21356
  11. a b c POŘÍZ, Jindřich. Poštolka obecná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8544
  12. POŘÍZ, Jindřich. Poštolka šedá. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137229
  13. POŘÍZ, Jindřich. Raroh velký. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8550
  14. POŘÍZ, Jindřich. Sokol stěhovavý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8552
  15. a b POŘÍZ, Jindřich. Sokolík kropenatý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21369
  16. POŘÍZ, Jindřich. Ostříž jižní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8548
  17. POŘÍZ, Jindřich. Ostříž arabský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137234
  18. Poštolka rudonohá. In: ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 432. ISBN 978-80-86858-88-3.
  19. POŘÍZ, Jindřich. Sokolík malý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21371
  20. BAMBOUSEK, Petr. Rychlonohý chytrák: Lovecké taktiky karanča jižního. In: 100 + 1 zahraniční zajímavost. 11.04.2017 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/rychlonohy-chytrak-lovecke-taktiky-karanca-jizniho
  21. MRLÍK, Vojtěch a kol. Dravci v České republice: současný stav a výhledy. Ochrana přírody [online]. 2013, č. 1, s. 6 [cit. 1. 10. 2017]. ISSN 1210-258X. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/dravci-v-ceske-republice/
  22. POŘÍZ, Jindřich. Poštolka mauricijská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21352

Literatura, chronologicky[editovat | editovat zdroj]

  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • NATIONAL GEOGRAPHIC SOCIETY. Oslavujeme rok ptactva: jak se ptáci stěhují; Nebeská navigace [kartografický dokument]. 1 : 28 000 000, 1 : 39 000 000. Washington, D. C.: National Geographic Society, 2018. 2 mapy na 1 listu.
  • ROWE, Graham; BEEBEE, Trevor J. C. a SWEET, Michael. An introduction to molecular ecology. Third ed. Oxford, United Kingdom: Oxford University Press, ©2017. 535 s. ISBN 978-0-19-871699-0.
  • ŠŤASTNÝ, Karel. Dravci, sokoli & sovy: v ilustracích Pavla Procházky. Praha: Aventinum, 2017. 336 s. Artia. ISBN 978-80-7442-086-3.
  • ČERNÝ, David. Dinosauři v Zoo Praha, díl 3. – Afroaves. In: pan-Aves [online]. 28. listopadu 2015 [cit. 14. 8. 2018]. Dostupné z: http://pan-aves.blogspot.com/search?q=sokoli&x=0&y=0
  • ČERNÝ, David. Údajní fosilní papoušci pomáhají odhalit morfologickou evoluci skupiny Eufalconimorph. In: pan-Aves [online]. 8. září 2015 [cit. 14. 8. 2018]. Dostupné z: http://pan-aves.blogspot.com/search?updated-max=2015-11-28T10:03:00-08:00&max-results=10
  • STORCH, David. Fylogeneze ptáků: vyřešeno? Vesmír. 2015, roč. 94, 556, č. 10, s. 556–563.
  • MRLÍK, Vojtěch a kol. Dravci v České republice: současný stav a výhledy. Ochrana přírody [online]. 2013, č. 1, s. 2–8 [cit. 1. 10. 2017]. ISSN 1210-258X. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/dravci-v-ceske-republice/
  • CHESSER, R. T.; BANKS, R. C.; BARKER, F. K.; CICERO, C.; DUNN, J. L.; KRATTER, A. W.; LOVETTE, I. J.; RASMUSSEN, P. C.; REMSEN, J. V. Jr; RISING, J. D.; STOTZ, D. F. a WINKER, K. Fifty-first supplement to the American Ornithologists’ Union Check-list of North American birds. The Auk. 2010, vol. 127, iss. 3, s. 726–744. Dostupné také z: https://www.biodiversitylibrary.org/content/part/AOU/AOU_checklist_suppl_51.pdf
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
  • KRIVJANSKÝ, Tomáš. Sokoliarstvo. 2. diel, Naše dravce a sovy. Ružomberok: Epos, 2009. 336 s. ISBN 978-80-89191-83-3 [chybné 978-80-89191-83-81].
  • KRIVJANSKÝ, Tomáš. Sokoliarstvo. 1. diel, História sokoliarstva. Bratislava: Epos, 2007. 208 s. ISBN 978-80-89191-68-0.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Svět zvířat. IV., Ptáci (1): pštrosi, tinamy, tučňáci, potáplice, potápky, trubkonosí, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozubí, dravci, hrabaví. Praha: Albatros, 1998. 143 s. Svět zvířat, sv. 4. ISBN 80-00-00579-4.

Související periodika

  • Ochrana přírody: časopis státní ochrany přírody: journal of the state nature conservancy. Praha: Environs, 1992– . ISSN 1210-258X. Dostupné také z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz
  • Myslivost: odborný časopis pro lidovou myslivost. Praha: Státní zemědělské nakl., 1953– . ISSN 0323-214X. [V současnosti 1993– : Praha: Myslivost]
  • Myslivost: stráž myslivosti [elektronický zdroj]. Praha: Myslivost, 1999–. [Odborný časopis přinášející články z oblasti myslivosti, chovu a péče o zvěř, lovectví, lovecké kynologie a dalších příbuzných oblastí.]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]