Šplhavci
 Šplhavci | |
 strakapoud velký (Dendrocopos major) | |
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
ptáci (Aves) |
| Podtřída |
letci (Neognathae) |
| Řád |
šplhavci (Piciformes) Meyer & Wolf, 1810 |
| Recentní čeledi | |
| |
| Sesterská skupina | |
| srostloprstí (Coraciiformes) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šplhavci (Piciformes) je řád ptáků. Obsahuje čtyři recentní čeledi, ale jsou známy i fosilní skupiny.[1] Někdy se do něj řadí i řád Galbuliformes (leskovci a lenivky).[zdroj?]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Šplhavci mají obvykle nápadný zobák: ten však může nabývat různých forem zejména v závislosti na typu přijímané potravy. Zatímco datlovití mají zobák obvykle dlouhý a ostrý, protože jim slouží k tesání do dřeva, vousákovití se živí živočišnou potravou a mají tak spíše tlustý zobák. Tukani mají notoricky známý velký zobák, určený k získávání plodů a manipulaci s nimi.[1]
Ti šplhavci, kteří se živí hmyzem, mají dlouhý jazyk s malými háčky. Prsty jsou u některých známých druhů přizpůsobené ke šplhání po svislých kmenech. Dva prsty v tom případě směřují dopředu a dva dozadu. Jejich silný a pružný ocas jim poskytuje oporu při šplhání a tlumí údery zobáku.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Šplhavci obývají celý svět kromě Austrálie, Papuy-Nové Guiney a Madagaskaru. Žijí hlavně v lesích. Známo je asi 380 druhů.[zdroj?] V ČR žije 10 druhů; všechny druhy jsou chráněné.
