Moták pilich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMoták pilich
alternativní popis obrázku chybí
Moták pilich
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dravci (Accipitriformes)
Čeleď jestřábovití (Accipitridae)
Rod moták (Circus)
Binomické jméno
Circus cyaneus
(Linnaeus, 1766)
Areál rozšíření motáka pilicha
Areál rozšíření motáka pilicha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moták pilich (Circus cyaneus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých (Accipitridae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • délka: 43–52 cm
  • hmotnost: 320–450 g
  • rozpětí křídel: 100–120[2], Dungel a Hudec uvádějí 97–118 cm[3]

Menší než moták pochop, liší se celkově světlejším vzhledem a delšími a širšími křídly zakončenými hrotem se čtyřmi letkami. Samci jsou šedomodří, s černými konci křídel, tmavým okrajem na jejich spodní straně a bílým kostřcem a spodinou těla. Samice jsou větší než samci, převážně hnědé, mají jasně bílý kostřec, světlou, hnědě pruhovanou spodinu a variabilně velké žlutavé pole na vrchní straně křídla. Prachový šat mláďat je bílý, na zádech žlutošedý. Mladí ptáci jsou velmi podobní samicím, od kterých se liší hnědavou, méně pruhovanou spodinou těla a větším žlutohnědým polem na vrchní straně křídel. Podobně jako sovy má i moták pilich závoj kolem očí.[4][3]

Je velmi obratným letcem. Létá pomalu a kymácivě,[5] nízko a často mění směr. Křídla drží zvednutá do mělkého V.
Hlas: na hnízdě varovné „gegegegege“.[6][5]

Mladý pták

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdní areál zahrnuje značnou část palearktické oblasti od Irska a severozápadního Španělska východně až po Kamčatku. Nehnízdí na Balkáně, v Itálii, Švýcarsku a Rakousku. Částečně tažný, zimuje ve střední a jižní Evropě, severní Africe, na Blízkém a Středním východě a v jižní Asii.[7]
Většina hnízdící populace obývá Švédsko, Finsko, Rusko a Francii. Celková evropská populace se snižuje v důsledku vysušování, zalesňování a intenzivního zemědělského využívání krajiny. Tendence zvyšování početnosti byla zjištěna jen na nizozemských ostrovech v Severním moři.[8]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v otevřené krajině – v tajgách, bažinách a v okolí mělkých jezer s hustou vegetací, na vřesovištích, podmáčených loukách. Hnízdo je na zemi, skryté mezi nižší hustou vegetací. Živí se malými savci a ptáky. Stejně jako ostatní motáci vyhlíží kořist za pomalého kymácivého letu nízko nad terénem. Jakmile ji zahlédne, rychle se snese na zem a uchopí ji do pařátů.[4] V současnosti je největším problémem vysoušení, a tím pádem zánik, potenciálních hnízdišť.[2]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Pravidelně přes území ČR protahuje a v počtu 700–1500 jedinců zde zimuje; ptáci místy společně nocují v rudeárních porostech.[3] V ČR zimují ptáci ze severní a severovýchodní Evropy.[5] Meziročně však počet zimujících ptáků značně kolísá, zřejmě v závislosti na početnosti a dostupnosti vhodné potravy a na situaci na severských hnízdištích. Zimující ptáci se zdržují především v zemědělské krajině, lesnatým oblastem se vyhýbají.[8]

Hnízdí ovšem řídce, roztroušeně a značně kolísavě, patrně do 1100 m n. m. V letech 1985–1989 byl početní stav odhadnut na 50–80 hnízdících párů, v roce 1990 na 40–60 párů, na počátku 21. století na 30–50 párů, k roku 2010 na 10 párů a v letech 2014–2016 nebylo v ČR prokázáno žádné hnízdění (tzn. 0–5 párů). Proto byl z někdejší kategorie „E – ohrožený druh“ přeřazen do kategorie „CR – kriticky ohrožený druh“. (V Evropě spadá do kategorie „NT – téměř ohrožený“, v EU 27 do kategorie „LC – málo dotčený“.)[3][9] Vyhláškou 395/1992 Sb., v aktuálním znění, je prohlášen za druh silně ohrožený.[10] Preferuje mokřady, podmáčené louky či pole, méně hnízdí na mokrých lesních pasekách nebo v porostech mladých jehličnanů. Na našem území hnízdící ptáci jsou převážně tažní a směřují zimovat do jižní Evropy.[5]

V ČR se nacházejí hnízda téměř výhradně v lesích, buď na pasekách či holinách, nebo ve vzrostlých smrkových porostech. Samice začíná snášet vejce (bílá, kulovitá) na přelomu dubna a května. V jedné snůšce bývá (2–)4–6 vajec o velikosti 45,7 × 36,0 mm. Na vejcích sedí jen samice, samec ji krmí a později jí také přináší potravu pro mláďata. Inkubační doba je 29–30 dnů. Mláďata jsou opeřena po 29–42 dnech a vyvedena od 35 do 42 dnů.[5][3] Moták pilich se dožívá až 16 let.[2] Většina párů je monogamních, u samců je však zaznamenána také polygynie.[11]

Potravu tvoří zejména drobní až středně velcí obratlovci, požírá i větší hmyz a mršiny. Nejčastější potravou pilicha jsou drobní hlodavci – při lovu hrabošů v zimě na poli či na louce lze motáka pilicha spatřit nejspíše. Občas loví drobné ptáky.[5][2]

Ohrožení: Na úbytku pilichů hnízdících v ČR se patrně podílí predace hnízd liškami a prasaty divokými. Významný a dlouhodobý vliv na úspěšnost hnízdění mají zřejmě také lesní práce prováděné při údržbě lesních porostů. Dalším rizikovým faktorem je ilegální odstřel.[8] Viz též informace P. Pelze o plenění hnízd člověkem.[12]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Obratností letu motáků se asi inspirovali konstruktéři britských bojových letounů – jeden ze strojů britské armády, který je schopen startovat a přistávat kolmo vzhůru, nese jméno Harrier, tedy moták.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c d POŘÍZ, Jindřich. Moták pilich Circus cyaneus. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 15. 1. 2018]. Dostupné z: cmhttps://www.biolib.cz/cz/taxon/id8518/
  3. a b c d e DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 64. 
  4. a b SVENSON, Lars et al. Collins Bird Guide. 2nd edition. London: HarperCollins Publishers, 2010. ISBN 9780007267262. 
  5. a b c d e f g VOŘÍŠEK, Petr. In: Český rozhlas. 28. února 2003 [cit. 15. 1. 2018]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/dravci/_zprava/motak-pilich--65433
  6. ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980, s. 70.
  7. GLUTZ V. BLOTZHEIM, U. N.; BAUER, K. M.; BEZZEL, E. Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 4. 2. Aufl. Wiesbaden: AULA-Verlag, 1989. ISBN 3-89104-460-7. 
  8. a b c Moták pilich (Circus cyaneus). In: Biomonitoring [online]. ©2007 [cit. 15. 1. 2018]. Dostupné z: http://www.biomonitoring.cz/druhy-ptaci.php?druhID=129
  9. CHOBOT, Karel, ed. a NĚMEC, Michal, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha: AOPK ČR, 2017, s. 116–117, 144. ISBN 978-80-88076-46-9. Dostupné také z: www.ochranaprirody.cz/res/archive/372/058764.pdf?seek=1509546812
  10. Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395/zneni-20130715
  11. LIMAS, Brian. Circus cyaneus [online]. Animal Diversity Web [cit. 2011-09-30]. Dostupné online. 
  12. PELZ, Pavel. Jak vznikaly nahrávky [Moták pilich]. In: Český rozhlas. 28. února 2003 [cit. 15. 1. 2018]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/dravci/_zprava/motak-pilich--65433

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. 9. vyd. Praha: Aventinum, 2005. 351 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-7151-258-3.
  • ČESKO. Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395/zneni-20130715
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2.
  • CHOBOT, Karel, ed. a NĚMEC, Michal, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci = Red list of threatened species of the Czech republic. Vertebrates. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. 181 s. ISBN 978-80-88076-46-9. Příroda. 2017, č. 34. ISSN 1211-3603. Dostupné také z: www.ochranaprirody.cz/res/archive/372/058764.pdf?seek=1509546812

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]