Pěnkavovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pěnkavovití

samec pěnkavy obecné
samec pěnkavy obecné
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Podřád: zpěvní (Passeri)
Infrařád: Passerida
Nadčeleď: Passeroidea
Čeleď: pěnkavovití (Fringillidae)
Leach, 1820
Rod

celkem 20 rodů, např.

Pěnkavovití (Fringillidae) je čeleď malých až středně velkých pěvců. Živí se především semeny. Většina druhů krmí mláďata částečně nebo zcela také hmyzem. Jsou to převážně stromoví ptáci, obývají však i otevřené plochy a snadno se přizpůsobují kulturní krajině. Někteří hnízdí v blízkém okolí člověka, a přizpůsobují se tak jeho životnímu prostředí.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pěnkavovití mají proměnlivou velikost těla (10-23 cm), hlava je poměrně velká, kulatá s kuželovitým zobákem. Nohy jsou krátké. Křídla jsou zakulacená, ručních letek je 10, ale první zcela zakrnělá. Ocas s 12 pery je středně dlouhý. Opeření bývá mnohdy pestře zbarvené, u obou pohlaví mnohdy rozdílné (pohlavní dimorfismus) i když u některých druhů (stehlík) naopak obě pohlaví vypadají velmi podobně. Žijí většinou samotářsky a hnízda staví ve větvích dřevin. Teritoriální zpěv je zvučný. Jsou to velmi dobří letci.[1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

V současné době se uvádí okolo 143 druhů ve 20 rodech (jakkoliv se jejich systematika v poslední době zejména v souvislosti s analýzami mitochondriální DNA dynamicky vyvíjí).[2][3]

Jsou mezi nimi naši nejpopulárnější pěvci a jeden z nich - kanár - se přizpůsobil prostředí v kleci tak dokonale, že počet kanárů chovaných na celém světě člověkem mnohonásobně převyšuje stav kanára divokého (Serinus canaria) ve volné přírodě.[4][5] V Česku se vyskytujícími známými druhy jsou například křivka obecná, dlask tlustozobý, pěnkava obecná, pěnkava jikavec, hýl obecný, hýl rudý, konopka obecná, čečetka zimní, čečetka tmavá, stehlík obecný, čížek lesní, zvonek zelený, zvonohlík zahradní a několik dalších příbuzných druhů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HUDEC, Karel. Ptáci-Aves 3/II. In Fauna ČSSR. Praha : Academia, 1983.
  2. http://www.biolib.cz/cz/taxontree/id8997/pos100,100/
  3. http://chopo.pntic.mec.es/~biolmol/publicaciones/crossbills.pdf
  4. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8997/
  5. http://agapornis.cz/penkavoviti/