Čížek lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Čížek lesní

alternativní popis obrázku chybí
Samec

alternativní popis obrázku chybí
Samice

Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: pěnkavovití (Fringillidae)
Rod: Carduelis
Podrod: čížek (Spinus)
Binomické jméno
Carduelis spinus
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením:
Mapa s rozšířením:
     oblasti s celoročním výskytem
     hnízdiště
     zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čížek lesní v letu

Čížek lesní (Carduelis spinus, sn. Spinus spinus) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čížek lesní byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod názvem Fringilla spinus.[2] Jedná se o monotypický druh (tzn., že nevytváří žádné poddruhy).[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá délky 11-12,5 cm,[4][5] v rozpětí křídel měří 20–23 cm[4][6] a váží 10-18 g.[4][7] Je sexuálně dimorfní. Samci mají zeleno-šedý hřbet, žlutý kostřec, široké žluté pruhy na jinak černém ocase a křídlech, nažloutlou hruď, černou skvrnu pod zobákem a černé temeno. Samice jsou svrchu zelenější, šedě pruhované s nazelenalým temenem, bílým opeřením pod zobákem a bílou, silně pruhovanou spodinou těla. Zobák je u obou pohlaví šedý, končetiny tmavě hnědé a oči černé. Mladí ptáci se podobají samicím, ale jsou zbarveni jednotvárněji.[5][8]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Vábí syčivým „diééé“.[9] Zpěv je rychlý, švitořivý, prokládaný silnějšími kratšími zvuky. Čížek lesní zpívá po celý rok, často i ve skupinách.[5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy (zejména pak v její střední a severní části) a izolovaně též na území východní Asie.[10] Je částečně tažný, asijští ptáci zimují zejména v Japonsku a Číně, evropští pak ve střední, jižní a západní Evropě a severní Africe.

Hnízdí v jehličnatých a méně početně i ve smíšených lesích, obzvláště pak ve vyšších polohách. V zimě se běžně vyskytuje také v parcích a zahradách.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice hnízdí v počtu 90 000-100 000 párů, a to až po nadmořskou výšku 1600 m n. m. V zimě, kdy je zde zastoupen 1,5-2,5 miliony jedinci, na českém území přilétají ptáci ze severní a východní Evropy.[9][11]

Status[editovat | editovat zdroj]

Globální populace druhu je odhadována na 30-70 milionů jedinců,[12] evropská populace pak na 2,7-15 milionů párů.[13][14] Čížek lesní proto není považován za nijak ohroženého a v Červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie málo dotčených druhů.[15] Náleží též mezi druhy chráněné Bernskou úmluvou.[16]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Čížek lesní je velmi energický pták, obratně šplhá a při hledání potravy často visí i hlavou dolů. Obzvláště pak na podzim a v zimě se často zdržuje v malých soudružných hejnech,[17] v kterých panuje jasně stanovená hierarchie.[18] Během hnízdního období však žije velmi skrytě.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Je převážně semenožravý. Na podzim a v zimě požírá zejména semena listnatých stromů, včetně břízy nebo olše.[5][19] Zalétává též do kulturních krajin, kde se přidává k jiným pěnkavovitým pěvcům a společně pátrají po semenech hvězdnicovitých rostlin, jakými jsou např. bodláky či pampelišky.[6][19] Na jaře a v létě se v jeho potravě objevují zejména semena jehličnatých stromů, obzvláště pak rodů Abies, Picea a Larix.[19][20] Dále se živí také semeny jilmů a topolů. Během péče o potomstvo v jeho potravě stoupá také význam živočišné složky, konkrétně hmyzu (zejména brouků).[20]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Carduelis spinus

Čížek lesní hnízdí ve středoevropských podmínkách od března až do července, a to jednou nebo dvakrát ročně.[8][9] Často přitom tvoří malá hejna až o 6 párech.[10] Dobře skryté pohárovité hnízdo z malých větviček, trávy, mechů a lišejníků staví vysoko ve větvích jehličnatých stromů.[19][20][21] Samice klade 2-6 bílých až našedlých nebo světle modrých, hnědě skvrnitých, 15,2 x 12,1 mm[9] velkých vajec, na kterých sedí sama 10-14 dnů. Mláďata jsou altriciální a hnízdo opouští po 15 dnech.[20]

Chov a kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Barevná mutace

Jméno čížka je nápadně podobné v mnoha evropských jazycích (například rusky se řekne Čiž, německy Zeisig, holandsky Sijs). Pravděpodobně existuje i souvislost českého názvu s čižbou[22]. Čížek byl od pradávna vítanou a poměrně snadnou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byl spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytán (také i jako zdroj potravy). Čížci se snadno ochočí a jsou to nenároční chovanci[23]. Snad z toho důvodu se tento čiperný ptáček stal, přes svůj nenápadný vzhled a poněkud vrzavý zpěv, oblíbeným "klecním" ptákem. Ještě ve 30. letech 20. století byl chován v mnoha domácnostech i dílnách drobných řemeslníků. Jeho bývalou oblibu dodnes dokládají lidové písně (Čížku čížečku, Čížku, ptáčku zeleného peří...), říkadla, jména obcí (Čížkovice, Čížová...) nebo rozšířená příjmení. Z bytů a provozoven ho vytlačilo až masové rozšíření radiových přijímačů. Ze všech pěnkavovitých ptáků se nejsnadněji kříží s kanárem. V současnosti jsou i v ČR chováni a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí se vedle přírodně zbarvených ptáků vyskytují i některé barevné mutace.[24][25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]
  2. Carduelis spinus [online]. Fauna Europaea, [cit. 2010-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. McCarthy, Eugene M. (2006). Handbook of Avian Hybrids of the World. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-518323-8.
  4. a b c The Birds of the Western Palearctic. OUP. 1997. ISBN 0-19-854099-X.
  5. a b c d Mullarney, K.; Svensson, L.; Zetterström, D; y Grant, P.J. (2003). Guía de Campo de las Aves de España y de Europa. Editorial Omega. ISBN 84-282-1218-X.
  6. a b Schauenberg, P. et al. (1979). Fichero Safari Club (Lúgano). Madrid: S.A.P.E.. ISBN 84-7461-167-9.
  7. Hume, Rob (2002). Guía de Campo de las Aves de España y de Europa. Editorial Omega. ISBN 84-282-1317-8.
  8. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 98.  
  9. a b c d DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 228.  
  10. a b Senar, J.C. y Borrás, A.. "Lúgano en el Atlas de las Aves Reproductoras de España".
  11. BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 212.  
  12. Eurasian Siskin Carduelis spinus [online]. BirdLife International, [cit. 2010-10-15]. Dostupné online.  
  13. Tucker, G.M. y Heath, M.F. (1994). Birds in Europe: their conservation status (BirdLife Conservation Series nº 3). Cambridge: BirdLife International. ISBN 0-946888-29-9.
  14. Cramp, S. y Perrins, C.M. (1994). Handbook of the Birds of Europe, the Middle East and North Africa. The Birds of the Western Palearctic. Vol. IX.. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-857506-8.
  15. Carduelis spinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. "Boletín Oficial del Estado (España): Ratificación del Convenio de Berna". 1. října 1986.
  17. Copete, J.L. (1990). Observación de un dormidero de Lúganos (Carduelis spinus). 7. Butlletí del Grup Català d'Anellament.
  18. Senar, J.C. (1984). "Allofeeding in Eurasian siskin (Carduelis spinus)". Condor (The Cooper Ornithological Society) 86: 213-214.
  19. a b c d Pajaricos.es. "Lúgano".
  20. a b c d "Carduelis spinus" na terra.es.
  21. Tarin des aulnes [online]. Oiseaux.net, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. (francouzsky) 
  22. Hlas: Čížek lesní [online]. Český rozhlas, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online.  
  23. Trpák, J.A., Naši ptáci v klecích, 1925, Praha - Smíchov
  24. http://agapornis.cz/penkavoviti/
  25. http://www.ifauna.cz/rubriky/clan_show.php?id=4220&r=4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Video[editovat | editovat zdroj]

Podporuje neziskový vzdělávací projekt Ptáci České republiky[editovat | editovat zdroj]