Konopka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKonopka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Konopka obecná, samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď pěnkavovití (Fringillidae)
Rod stehlík (Carduelis)
Podrod konopka (Linaria)
Binomické jméno
Carduelis cannabina
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konopka obecná (Carduelis cannabina) je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se 7 poddruhů: většinu evropského areálu obývá konopka obecná evropská (Carduelis cannabina cannabina), Skotsko konopka obecná skotská (C. c. autochthona), jižní Evropu od Pyrenejského poloostrova přes Itálii, Dalmácii a Bulharsko konopka obecná jihoevropská (C. c. mediterranea) a území východně od Krymu, Kavkazu a Malé Asie konopka obecná předoasijská (C. c. bella). Další 3 poddruhy žijí na atlantských ostrovech.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 13 cm
  • Délka křídla: 71–85 mm
  • Hmotnost: 15–22 g
Konopka obecná, samice

Konopka je o něco menší než vrabec domácí. Záda a křídelní krovky jsou tmavě rezavo-hnědé, hlava šedá, se světlou skvrnou po stranách, letky černé s bílými lemy. Samec je na čele a hrudi karmínově červený, samice je na prsou hnědě čárkovaná a nemá karmínovou hruď ani čelo. Zobák je zbarven šedě.

Podobná konopka žlutozobá má v zimě žlutý zobák a tmavé čárkování na zádech i bocích.

Aktivní, létá rychle, vlnitě. V létě se zdržuje ve velmi pevných párech, v mimohnízdním období v hejnech často s jinými zrnožravými ptáky.[2][3] Zpěv je příjemný a rozmanitý (zvuk poslech). Dovede dobře napodobit i zpěv jiných ptáků.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Má evropsko-turkestánský typ rozšíření, s areálem zahrnujícím téměř celou Evropu s výjimkou severní Skandinávie, Skotska a Ruska (severně asi po 65° s. š.), severní Afriku a jihozápadní Asii.[4][5] Částečně tažný druh, zimoviště jižně zasahují až po Středozemí a Írán.[2] Evropská populace je odhadována na 10–28 milionů párů a v posledních letech vykazuje mírně klesající trend.[6]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí téměř na celém území ČR, běžněji v nižších polohách, ale místy vystupuje i dosti vysoko do hor (nejvýše v Krkonoších do 1430 m n. m.). Celková početnost byla v letech 1985–1989 i v letech 2001–2003 odhadnuta na 60 000–120 000 párů.[2]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na místech s hustými keři, na pobřežních vřesovištích s porosty kručinky, v zahradách, sadech a vinicích. V mimohnízdním období hlavně na plevelných plochách (např. na úhorech).[2][3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo konopky obecné s vejci

Hnízdí jednotlivě nebo ve volných koloniích, čítajících obvykle 2–12 párů. Je většinou sociálně monogamní, ačkoli se zřejmě objevují i případy polygynie. Hnízdo staví samotná samice v hustých keřích nebo stromech (živých plotech, jalovcích, zeravech apod.) z větviček, hrubších stébel a stonků, kořínků, jemných vláken a vlny; vystýlka je tvořena rostlinnou nebo živočišnou vlnou. Hnízdí dvakrát, méně často třikrát ročně od dubna do srpna. Snůška čítá 4–5 (3–8) světle modrých, četně drobně rezavohnědě až purpurově hnědě skvrnitých vajec o rozměrech 17,6 × 13,2 mm. Mláďata se líhnou po 11–13 dnech inkubace, na které se podílí samotná samice. Samec ji během tohoto období krmí. V hnízdě jsou mláďata oběma rodiči krmena 10–12 dnů a dalších zhruba 14 dnů mimo ně. Pohlavní dospělosti dosahují ve stáří jednoho roku.[2]

Z 1405 hnízd v jižní Anglii byla mláďata úspěšně vyvedena ze 41 %. Z 65 vajec na Zlínsku bylo vyvedeno 13 mláďat. Nejčastějšími predátory jsou krkavcovití, lasicovití, hlodavci a kočky.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě převažuje rostlinná strava, zvláště malá a středně velká semena plevelů a trav včetně jitrocele, mléčů, čekanky, bérů, lnu nebo máku a dále semena olejnatých rostlin, např. řepky nebo hořčice. Některé prameny[7] tvrdí, že konopky mláďata krmí kromě nezralých semen polních plevelů (zejména smetánky lékařké) také housenkami motýlů, pavouky nebo larvami dvoukřídlého hmyzu, ale chovatelská praxe to příliš nepotvrzuje. V zajetí konopky živočišnou potravu (na rozdíl od nezralých semen) téměř nepřijímají ani jí nekrmí mladé.[8] Potravu sbírá hlavně v bylinném patře nebo na zemi.[2]

Chov a kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Konopka obecná (dříve jiřice obecná nebo polní) byla v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byla spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytána (do roku 1870 také jako zdroj potravy). Od dávných dob až do 40. let 20. století byla také oblíbeným klecním ptákem drženým kvůli libozvučnému zpěvu. Nebyla ovšem tak rozšířena jako stehlík nebo čížek. Chycení ptáci si uchovávali plachost. V kleci zůstávali divocí a neklidní.[5]. Oblíbení a cenění jsou kříženci s kanárem, zejména pokud si udrží typický zpěv konopky.

I v současnosti jsou chováni a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Odchovy se lépe daří ve voliérách (cca 1,8 × 1,8 × 0,8m). Takový chov je cenným zdrojem poučení i informací o bionomii druhu. V zajetí se objevují vedle přírodně zbarvených ptáků výjimečně i barevné mutace.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c d e f g h HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. a b SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  5. a b Podpěra,P. Zrnožraví pěvci celého světa, Olomouc, 2004, ISBN 80-86297-27-6
  6. Eurasian Linnet Carduelis cannabina [online]. BirdLife International, [cit. 2013-03-06]. Dostupné online.  
  7. FORMÁNEK, Jiří; HUDEC, Karel. Ptáci-Aves 3/II. In Fauna ČSSR. Praha : Academia, 1983.
  8. a b http://agapornis.cz/penkavoviti/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]