Lasicovití
 Lasicovití | |
|---|---|
 zástupci čeledi, zleva shora: kuna lesní, jezevec lesní, vydra říční, rosomák sibiřský, lasice hranostaj, medojed kapský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | lasicovití (Mustelidae) G. Fischer de Waldheim, 1817 |
| Sesterská skupina | |
| medvídkovití (Procyonidae) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lasicovití (resp. kunovití, věd. Mustelidae) je čeleď šelem. Zahrnuje drobné štíhlé a hbité šelmičky, jako je lasice kolčava, i poměrně velké a mohutné šelmy, jako jsou jezevec a rosomák.
Anatomie[editovat | editovat zdroj]
Jednotlivé druhy se značně liší velikostí a chováním. Jsou to malé až středně velké šelmy s krátkýma nohama, protáhlým tělem a mimořádně ohebnou páteří. S výjimkou vydry mořské mají všichni lasicovití pachové žlázy v okolí řitního otvoru. Nemají zatažitelné drápy. Rozlišují se druhy našlapující celou plochou chodidla (ploskochodci) a druhy, které našlapují pouze polovinou chodidla (poloploskochodci).[1] Například kuny našlapují jen na prsty, aby byla jejich chůze co nejtišší.[zdroj?]
Evoluce[editovat | editovat zdroj]
Příbuzní lasicovitých se objevili již asi před 40 miliony let. Společný předek moderních lasicovitých se objevil asi před 18 miliony let. Největší zástupci lasicovitých žili v období raného pliocénu (asi před 5 miliony let) na území jižní Afriky. Největší druhy dosahovaly pravděpodobně hmotnosti až kolem 200 kilogramů.[2]
Členění[editovat | editovat zdroj]
Čeleď zahrnuje 56 druhů patřících do 22 rodů. Moderní členění čeledi Mustelidae uvádí Lariviére, S. & Jennings, A. P. (2009):
|
Starší klasické členění uvádělo 5 podčeledí:
- Lutrinae, vydry
- Melinae, jezevci
- Taxidiinae, jezevec americký
- Mellivorinae, medojed
- Mustelinae, kuny, lasice, soboli
Do čeledi se také někdy řadí skunkové (jako podčeleď Mephitinae), někdy[kdy?] jsou však uváděni jako samostatná čeleď (Mephitidae). Vyřazení skunků z lasicovitých je podporováno zejména studiem DNA.[zdroj?] Navíc se zdá, že někteří z jezevců ve skutečnosti patří spíše ke skunkům a vůbec tak nejsou lasicovitými šelmami.[zdroj?]
V českých zemích[editovat | editovat zdroj]
V Česku je největší lasicovitou šelmou jezevec lesní, nejmenší je lasice kolčava. Mezi tamější lasicovité šelmy patří i tchoř tmavý a fretka, jeho zdomácnělá forma. K životu ve vodě je z českých lasicovitých šelem nejlépe uzpůsobena vydra říční. Na některých lokalitách v Čechách a na jižní Moravě lze nalézt zdivočelé populace norků amerických, kteří unikli z farem kožešinových zvířat.[1] V dnešní žije na území České republiky devět druhů z čeledi lasicovití (z toho jeden nepůvodní).[zdroj?]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mustelidae na anglické Wikipedii.
- ↑ a b KOŘÍNEK, Milan. Mustelidae (lasicovití). www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2021-04-01]. Dostupné online.
- ↑ https://www.news.uct.ac.za/article/-2020-06-01-when-giant-mustelids-roamed-south-africa
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lariviére, S. & Jennings, A. P. (2009). Family Mustelidae (Weasels and Relatives). In: Wilson, D. E., Mittermeier, R. A., (Hrsg.). Handbook of the Mammals of the World. Volume 1: Carnivores. Lynx Edicions, 2009. ISBN 978-84-96553-49-1
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lasicovití na Wikimedia Commons
