Jezevec lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJezevec lesní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď lasicovití (Mustelidae)
Podčeleď jezevci (Melinae)
Rod jezevec (Meles)
Binomické jméno
Meles meles
Linnaeus, 1758
Mapa rozšíření
Mapa rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezevec lesní (Meles meles) je šelma z čeledi lasicovití. Obývá kromě severní Skandinávie celou Evropu, Krétu, Blízký východ a odtud až na Dálný východ. Na lovení jezevců byla vyšlechtěna speciální psí plemena – jezevčíci.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Na území ČR je jezevec největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. V porovnání s ostatními lasicovitými šelmami má jezevec zcela odlišný tvar těla, zavalitou postavu. Má téměř bílou hlavu, jen přes oči má široké černé pruhy. Srst je žlutošedá s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Došlapuje na celá chodidla (ploskonožec) a tlapy má opatřeny pěti velkými drápy. Uši má malé.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Jezevčí nora

Vyhrabává si noru ve vyvýšeném terénu. Je vždy hodně členitá s mnoha chodbami a komorou ve středu, kde spí. Nora může být až 5 m hluboká. Přes zimu omezuje svoji aktivitu, hodně spí, ale do skutečného zimního spánku se sníženou tělesnou teplotou neupadá.[2] Je velmi čistotný – trus ukládá mimo noru, neobjevují se zde ani zbytky potravy na rozdíl třeba od nor lišek. Živí se hmyzem, dešťovkami, hraboši, vejci, semeny, houbami, kořínky, občas i zdechlinou – je všežravec.[3]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Jezevčí páření se nazývá chrutí. Mláďatům, kterých se rodí 1-5, se otevírají oči po 3 týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po 5 měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5 - 2 let.[4]. Jezevci se dožívají věku až 15 let.[2] v zoo až 20 let

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Stopy jezevce v rámci naučné stezky NPR Kladské rašeliny

I přes jeho velký počet se zakládají záchranné stanice, kde chovají tyto jezevce a těch je v Česku asi 50. Jezevec je těžko spatřitelný.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jezevec obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) jižně od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, Írán, Tibet a jižní Čínu na jihu. Rád vyhledává lesy prostoupené poli a loukami , kde nachází možnosti budovat své složité nory a dostatek potravy.

Jezevec a člověk[editovat | editovat zdroj]

Jezevci se objevují v keltské i germánské mytologii. Jezevec byl pokládán za symbol odvahy a zmužilosti. Tradiční skotská tobolka zvaná sporran bývá vyráběna z jezevčí kůže. Z chlupů jezevce se vyráběly holicí štětky. Jezevčí maso je poživatelné, oblíbené bylo hlavně v Rusku. Jezevci se loví především norováním.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b REICHHOLF, Josef. Savci. Praha : Ikar, 1996. ISBN 80-85944-37-5. S. 146-149.  
  3. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Jezevec lesní, s. 284.  
  4. Pelikán, J., Gaisler, J., Rödl, P.: Naši savci, Praha 1979, s. 83.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]