Holub hřivnáč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHolub hřivnáč
alternativní popis obrázku chybí
Holub hřivnáč
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď holubovití (Columbidae)
Rod holub (Columba)
Binomické jméno
Columba palumbus
L., 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holub hřivnáč (Columba palumbus) je velký druh holuba, ptáka z řádu měkkozobých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se 5 poddruhů: holub hřivnáč azorský (Columba palumbus azorica), žijící na Azorech, h. h. evropský (C. p. palumbus), obývající evropskou část areálu, h. h. íránský (C. p. iranice), žijící v Íránu na sever po Kopet Dag a na východ po Zagros, a h. h. středoasijský (C. p. casiotis), obývající území na východ v Himálaji, na jih do Paňdžábu a po Balúčistán a na sever do Turkestánu. Poslední z poddruhů, h. h. madeirský (C. p. maderensis), který žil na Madeiře, vyhynul pravděpodobně do poloviny 20. století.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

S délkou těla 38-43 cm je holub hřivnáč největším druhem holuba ve střední Evropě. V rozpětí křídel měří 68-77 cm a jeho hmotnost se pohybuje mezi 350-680 g. Opeření je převážně šedé s vínově červenou hrudí a výraznou bílou skvrnou po stranách krku. Ve všech šatech a zvláště v letu je typický také široký bílý pruh na svrchní straně křídel. Oči jsou světlé žluté. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci nemají světlou skvrnu po stranách krku, která se u nich začne objevovat v závislosti na době vylíhnutí v srpnu až prosinci.

Ozývá se hlubokým drsným „húú-hrúú“, hnízdní revír vyznačuje dutým pětislabičným „duu-duu-doo-doo du“ s důrazem na prvním slabiku (zvuk poslech). Při vzlétání většinou tleská křídly.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se téměř v celé Evropě vyjma nejsevernějších oblastí, východně zasahuje také do západní Sibiře a jižně na Blízký východ a do severní Afriky. V 19. století začalo docházet zřejmě vlivem oteplování klimatu a změn zemědělského hospodaření ke zvyšování početnosti a šíření na západ, od počátku 20. století se navíc začal šířit i na sever. V současnosti je evropská populace odhadována na 7,7-15,5 milionu párů, z nichž je většina soustředěna do západní Evropy, z jednotlivých zemí pak připadá největší počet (téměř 2,3 milionu) na Velkou Británii. Částečně tažný druh. Ptáci ze severní a střední Evropy a západní Sibiře jsou vesměs tažní s hlavními zimovišti ve Středomoří, ptáci hnízdící v západní a jižní Evropě jsou přelétaví nebo stálí a populace z Britských ostrovů a severozápadní Afriky pouze stálé.[2][4]

Hnízdí v lesích všech typů i velikostí, hlavně v blízkosti zemědělské půdy, v souvislosti s probíhající urbanizací čím dál častěji také v centrech velkých měst. V mimohnízdním období se zdržuje na polích a jiných otevřených prostranstvích.[2]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí početně na celém území od nížin až po horní hranici lesa. Jeho populace roste i na našem území; celková početnost byla v letech 1985-89 odhadnuta na 120 000-240 000 párů, zatímco v letech 2001-03 již na 150 000-300 000 párů.[5] Osídlování center měst je u nás známé od 80. let, není však jasné, zda se jedná o urbanizaci české populace nebo o expanzi hřivnáčů ze západoevropských měst směrem na východ. Podle Tomiałojćovy studie se jako pravděpodobnější jeví druhá možnost (Tomiałojć 1976).[4][6]

Přílet na naše území začíná již v druhé polovině února, odlet probíhá od srpna do října.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potrava je téměř výhradně rostlinná. Na jaře (a v zimě) v ní převažují lístky jetele a jiných bylin, méně jsou zastoupeny listy, květy a pupeny dřevin a vyseté zrní. V létě a na podzim je tvořena především obilím a v menší míře i luštěninami, semeny a plody různých dřevin (třešněmi, žaludy), také semeny plevelů. Ojediněle požírá i malé měkkýše (patrně kvůli obsahu vápníku v ulitách), žížaly a hmyz. Ve městech se živí také chlebem a jiným pečivem. Potravu sbírá zpravidla na zemi na otevřených prostranstvích, méně často i na stromech nebo keřích.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Páry vytváří krátce po návratu ze zimovišť. Během toku samec často vrká na vyvýšených místech a předvádí typické lety, při kterých příkře vystoupá vzhůru, v kulminačním bodu zpravidla tleskne křídly a poté se klouzavým letem vrací dolů. Součástí námluv bývá také pronásledování samice s roztaženým ocasem a nafouklým voletem a vzájemné probírání peří na hlavě a krku.

Nejčastěji hnízdí na stromech nebo v hustých keřích, raději při krajích lesních a stromových porostů, ale i uvnitř nich. V posledních letech přibývá též případů hnízdění na budovách. Hnízdo staví samice ze suchých větviček přinášených samcem. Je ploché a obvykle velmi řídké, často natolik, že je v něm zespodu vidět snůška. Hnízdí většinou 2x ročně, vzhledem k dlouhé hnízdní sezóně (březen-červenec) však může mít za vhodných podmínek i 3 nebo 4 snůšky do roka. Samice snáší 2 bílá vejce o rozměrech 40,6 x 29,4 mm, o něž se starají oba rodiče. Doba sezení je 15-17 dnů, mláďata se líhnou v rozmezí zhruba 1 dne. Holubí partneři zpočátku krmí své mladé hmotou vyvrženou z volete podobající se hustému mléku s obsahem vitamínů. Mládě zanoří hlavu do jícnu rodiče a pije ji. Teprve po 5-6 dnech začínají přivykat normální stravě. Hnízdo opouštějí ve věku 3-4 týdnů a vzletnosti dosahují ve stáří 33-35 dnů. Pohlavně dospělá jsou v následujícím roce. Po vyhnízdění se rodiny shromažďují do hejn, která později táhnou do zimovišť. Nejvyšší známý věk je 16 let a 4 měsíce.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V ČR je stejně jako v řadě jiných evropských zemí lovnou zvěří. Silný nárůst úlovků byl na našem území zaznamenán po roce 1965, kdy bylo až do roku 1970 ročně uloveno i více než 110 000 jedinců, později však jejich počet opět poklesl. Škody, které působí v zemědělství, nejsou příliš významné.[2] Holub hřivnáč je hostitelem ptačí trichomonózy, již přenáší na zpěvné ptáky, zvláště zvonky zelené. Z toho důvodu není žádoucí, aby hřivnáči navštěvoali ptačí krmítka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b c d e f g h HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. a b CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  5. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  6. TOMIAŁOJĆ, L.. The urban population of The Woodpigeon Columba palumbus Linnaeus, 1758, in Europe. Zoologica Cracoviensia. 1976, roč. 21.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]