Husa velká
 Husa velká | |
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
|---|---|
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
ptáci (Aves) |
| Podtřída |
letci (Neognathae) |
| Řád |
vrubozobí (Anseriformes) |
| Čeleď |
kachnovití (Anatidae) |
| Rod |
husa (Anser) |
| Binomické jméno | |
|
Anser anser (Linnaeus, 1758) | |
 Areál rozšíření
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Husa velká (též husa divoká nebo šedá;[2] Anser anser) je široce rozšířený druh eurasijské husy. Společně s husou labutí (A. cygnoides) je též předkem všech plemen husy domácí (A. anser f. domesticus) vyšlechtěné ve střední Evropě.[3]
Obsah
Popis[editovat | editovat zdroj]
_in_flight_1700.jpg)
Je naší největší původní husou, dorůstá délky 75–100 cm, v rozpětí křídel měří 147–180 cm a váží 2,5–4 kg. Hmotnost u samců se přitom pohybuje mezi 3–5 kg, u samic pak mezi 2–3,5 kg.[4] Má zavalité tělo, dlouhá silná brka a silný zobák. Opeření má hnědošedé s tmavším zbarvením na hlavě a světlejším břichem s proměnlivým černým pruhováním. Svrchní strana křídel je převážně světlá s černými letkami, končetiny má růžové a zobák žlutý (u poddruhu husa velká evropská – A. a. anser) nebo růžový (u poddruhu husa velká asijská – A. a. rubrirostris).[5] Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci pak postrádají černé zbarvení na břiše a mají navíc i šedé končetiny a šedožlutý zobák.
Ve střední Evropě žije podobná husa polní (A. fabalis), která je celkově hnědší a od husy velké se liší také tmavým zobákem s různě širokým oranžovým pruhem.
Hlas[editovat | editovat zdroj]
U druhu bylo zaznamenáno více než 12 různých hlasových projevů,[6] z nichž je nejčastější a nejznámější tříslabičné „ga-ga-ga“, které zní v porovnání s jinými husami drsněji a hlouběji.[7]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Husa velká žije na rozsáhlém území Eurasie. Její rozšíření pozměnil člověk, jelikož se jednalo o lovný druh. Hnízdí zejména v severní a východní Evropě (na Islandu, ve Skandinávii, Německu, Polsku) a v Asii v rozmezí od Turecka až po Čínu. Člověkem byla zavlečena též na Falklandské ostrovy.[8] Většina populací je tažných, evropští ptáci zimují ve Velké Británii (v případě islandské populace), Nizozemsku, Španělsku, Francii, Středomoří a severní Africe.[9]
Evropská populace čítá 120 000 – 190 000 párů.[10]
V Česku hnízdí hlavně na rybníčcích v oblastech jižních Čech a Moravy. Počet hnízdících ptáků je zde přitom odhadován na 580–670 párů.[5]
Stanoviště[editovat | editovat zdroj]
K životu preferuje močály, jezera a rybníky s dostatečně zarostlými břehy, ostrůvky a přilehlými loukami, na kterých pátrá po potravě. Polodivoce se s ní lze setkat též na větších parkových jezírcích.
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
Může být aktivní jak ve dne, tak v noci. Hřaduje na otevřených vodních plochách. Žije v trvalých párech, které se s výjimkou hnízdního období sdružují v hejnech čítajících i několik tisíc jedinců.[11] Od září do konce října odlétá na jih, odkud se zpět do střední Evropy vrací již během února. Migruje ve známých formacích tvaru písmene V.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Živí se téměř výhradně rostlinnou stravou, požírá přitom jak rostliny vodní, tak suchozemské. Nejčastěji se v její potravě objevují různé druhy travin. Dále se živí kořínky, hlízami, bobulemi, semeny (např. obilnin) a ve velmi malé míře také malými vodními živočichy.[9][12]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Pohlavně dospívá ve věku 2–3 let.[9] Hnízdí jednou ročně od března do července.[7] Námluvy i samotné páření probíhá na vodě. Velké hnízdo z rákosových stébel a větviček staví samotná samice v rákosí, na vrbách i na ostrůvcích pod keři[12] a následně jej vystýlá peřím.[13] V jedné snůšce je 4–6 smetanově bílých, 85,9 x 58,4 mm velkých vajec,[5] na jejichž 27–28 denní inkubaci se podílí samotná samice.[9] Samec během tohoto období zůstává v blízkosti hnízda a střeží jej od případných predátorů. Mláďata jsou prekociální, opeřují se ve věku 50–60 dnů[9] a s rodiči zůstávají obvykle až do začátku další hnízdní sezóny.
Ve volné přírodě se dožívá až 20 let.[9] Zatím nejstarší volně žijící jedinec zaznamenaný v Evropě se dožil celých 23 let a 7 měsíců.[14]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezi hlavní predátory husy velké patří velcí dravci, jakými jsou zejména orli, krkavcovití, zdivočelí psi a lišky. Ohrožuje jí též ztráta přirozeného biotopu, kterou způsobuje např. vysušování mokřadů, znečišťování vod, otrava olovem a rušení na hnízdištích.[8][9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
- ↑ husa velká Anser anser [online]. BioLib [cit. 2010-10-24]. Dostupné online.
- ↑ H. Kolbe, Die Entenvögel der Welt, 5. vydání, Ulmer Eugen Verlag (1999). ISBN 3-8001-7442-1 (německy)
- ↑ Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie: Wildlebende Gänse und Schwäne in Sachsen – Vorkommen, Verhalten und Management, Drážďany, 2006. Veröffentlichung im Rahmen der Öffentlichkeitsarbeit des Sächsischen Landesamtes für Umwelt und Geologie, str. 9 (německy)
- ↑ a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky ale i v německu. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 36.
- ↑ Hans-Heiner Bergmann; Hans-Wolfgang Helb; Sabine Baumann; Die Stimmen der Vögel Europas – 474 Vogelporträt mit 914 Rufen und Gesängen auf 2.200 Sonogrammen, Aula-Verlag, Wiesbaden, 2008, ISBN 978-3-89104-710-1, str. 47 (anglicky)
- ↑ a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 219.
- ↑ a b Anser anser [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g VARGAS, Saul. Anser anser [online]. Animal Diversity Web [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Anser anser [online]. BirdLife [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Stastny K. (1989): Oiseaux aquatiques. Gründ, Paříž. ISBN 2-7000-1816-8 (francouzsky)
- ↑ a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 50.
- ↑ LE-DANTEC, Daniel. Oie cendrée [online]. Oiseaux.net [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ European Longevity Records [online]. The European Union for Bird Ringing [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Steinbachův velký průvodce přírodou, GeoCenter, Praha, 1994.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu husa velká ve Wikimedia Commons - Galerie husa velká ve Wikimedia Commons
Slovníkové heslo husa velká ve Wikislovníku
Taxon Anser anser ve Wikidruzích
.jpg)
