Straka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxStraka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď krkavcovití (Corvidae)
Rod straka (Pica)
Binomické jméno
Pica pica
L., 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Straka obecná (Pica pica) je krkavcovitý pěvec velikosti hrdličky, s výrazným černobílým zbarvením a dlouhým stupňovitým ocasem. Má poměrně krátká a široká křídla a její let je ve srovnání s jinými krkavcovitými těžkopádný. Straka se vyskytuje v Eurasii, severní Africe a Severní Americe. Tento druh se dělí na cca 12 poddruhů; ve střední Evropě se vyskytuje straka obecná středoevropská (Pica pica pica, vyskytuje se od Velké Británie až po Ukrajinu a Turecko).[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Straka obecná v letu.

U strak obecných se samec od samice neliší vzhledem. Typické jsou zřetelně oddělené černé a bílé plochy. Černá je hlava, horní část hřbetu, krk, vole, ocas, valná většina křídla. Bílá jsou prsa a břicho, lopatky, dolní část hřbetu, kostřec a vnitřní prapory ručních letek. Černé části křídel a rýdovací pera nejsou opravdu černá. Jak je vidět na obrázku straky v letu, ocas se leskne do zelena a křídla do modra. Mláďata nemají kovový lesk v černém peří a mají širší černý okraj bílých částí ručních letek.

Délka těla straky je 40-51 cm, ale 20-30 cm z toho je ocas. Rozpětí křídel je 52-60 cm. Váha kolísá mezi 150 až 240 g.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Mládě straky

Straky staví poměrně bytelné "nepořádné" hnízdo většinou vysoko v korunách stromů i v klidných ulicích měst.[3] Základním materiálem jsou suché větve pokryté hlínou a drnem. Hnízdní kotlinku vystýlá kořínky, stébly a chlupy. Hnízdo je shora kryto jakousi stříškou z větviček. Tato stříška má chránit hlavně před případnými útočníky. První vajíčka se v hnízdech mohou objevovat již v průběhu března. Ve snůšce bývá 5-8 vajec, výjimečně i více. Vajíčka jsou olivově skvrnitá, mnohdy i s tmavší čepičkou. Na vejcích sedí 17-18 dní většinou jen samice a pak jsou mláďata ještě dalších 22-27 dní krmena oběma rodiči na hnízdě. Po výletu z hnízda zůstávají mladí s rodiči až do příštího jara.

Většina párů nevyužije staré hnízdo. Díky tomu, že hnízda strak jsou bytelná a trvalá, používají opuštěná stračí hnízda mnozí další ptáci (například poštolky nebo kalousi, kteří si sami hnízdo postavit neumějí).[4]

Potrava a kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Straky mají velmi rozmanitý jídelníček. V podstatě jsou schopny živit se čímkoliv včetně odpadků. V přírodě se živí převážně různým hmyzem, měkkýši, drobnými obratlovci nebo většími mršinami, ale i rostlinnou stravou, převážně semeny a různými plody. Při sběru potravy se často prochází po zemi, ale sbírá potravu i na stromech a podobně. Straka vybírá z hnízd vejce a mláďata, což je důvod, proč bývá označována za škodnou. Není oblíbena také pro svou pověst ptáka-zloděje (kvůli její údajné zálibě v lesklých předmětech) nebo snad i pro svůj nelibozvučný zpěv.[4] Není však jisté, do jaké míry vlastně dokáže ovlivňovat populace menších ptáků.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Straka obecná žije v celé Evropě (s výjimkou Islandu), severní Africe, na většině území Asie a odtud pronikla i na západ Severní Ameriky. Její výskyt je omezen hlavně vhodnými hnízdišti, ale v blízkosti lidských sídlišť je ochotna hnízdit i na zemi (např. v tundře). Na většině území se jedná o stálý druh. Ve druhé polovině 20. století její stavy stoupaly, což je mimo jiné způsobeno tím, že se naučila žít v blízkosti člověka.

V České republice je rozšířena téměř na celém území, méně se vyskytuje v horských oblastech (i když bylo zaznamenáno i hnízdění na Mísečkách a ojediněle lze straku potkat i ve vyšších polohách). Nemá ráda souvislé zemědělské plochy bez stromů ani naopak příliš rozsáhlé lesní porosty. Vyhovuje jí rozmanitá "parková" krajina a blízkost lidských sídlišť. V období 2001–2003 byla početnost strak na českém území odhadována na 50 000–100 000 párů.[5].

Systém[editovat | editovat zdroj]

Poddruhy:

  • P. p. asirensis
  • P. p. bactriana
  • P. p. bottanensis
  • P. p. camtschatica
  • P. p. fennorum
  • P. p. galliae
  • P. p. hemileucoptera
  • P. p. leucoptera
  • P. p. mauretanica
  • P. p. melanotos
  • P. p. pica
  • P. p. sericea

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id413789/
  3. Mladá fronta Dnes 24. července 2008
  4. a b Ptáci našich měst a vesnic (mp3).
  5. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha : AVENTINUM s.r.o., 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 102-103.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hudec, K. a kol. (1983): Fauna ČSSR Ptáci III/2. Academia Praha, 1236 str.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]