Norování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Norování je způsob lovu lišek a jezevců spočívající v jejich vyhnání z nory.

Norování se používá ke snižování stavu zvěře myslivosti škodící (liška, jezevec), příp. psíka mývalovitého. Než se přistoupí k norování, je nutné „obeznat“, zda je nora zvěří obsazena. K vypuzení zvěře z nory se používají nízkonozí psi – norníci. Psem vypuzené šelmy se střílejí nebo lapají, případně jsou přímo zadáveny norujícími psy. Při norování liška urputně brání své potomky a pes bývá často zraněn.[1] V případě, že se zvěř v noře zatarasí, zahrabe norníka, nebo vznikne pro psa jiné nebezpečí, přistupuje se k vykopávání. Nejlepších výsledků se při norování dosahuje v době páření lišek, kdy jich v noře bývá i několik najednou. U lišek jsou při norování zabíjeny všechny věkové kategorie včetně čerstvě narozených mláďat. Z hlediska škodlivosti pro myslivost by myslivec neměl mít zábrany ulovit nejen lišku, ale i všechna liščata.[1] Mláďata bývají také někdy po odchytnutí používána při výcviku loveckých psů jako živá návnada při bezkontaktním norování. V místech zvýšeného výskytu lišek se budují umělé nory. Jedná se o jedno nebo dvouramenné umělé podzemní chodby zakončené brlohem.

Nesouhlas veřejnosti s tímto způsobem lovu[editovat | editovat zdroj]

Tento tradiční způsob lovu je podle mínění části veřejnosti v rozporu s platnou legislativou týkající se ochrany zvířat před týráním, neboť lovné zvíře i psi jsou dle jejich názoru vystavováni nadměrnému stresu a zraněním. Dále vlastní způsob usmrcení dle mínění odpůrců norování nezajišťuje naplnění daných zákonů ve smyslu rychlé a bezbolestné smrti. Usmrcení zvěře tímto způsobem naopak považují za velmi drastické a bolestivé. Podobný názor panuje u mnoha lidí i na způsob přípravy loveckých psů k těmto účelům. V roce 2015 z tohoto důvodu odpůrci norování připravovali podklady pro iniciaci změny legislativy ve směru zákazu norování, formou podepisování petičních archů zákaz norování podpořili desítky tisíc občanů ČR.[2][3][4][5][6]

Současné legislativní změny v norování[editovat | editovat zdroj]

Při výcviku bylo mj. na základě právních rozborů a stanovisek oficiálních orgánů ČR činných v ochraně zvířat před týráním zákonem zakázáno kontaktní norování. Jednoznačně negativně se k němu v tomto ohledu vyjadřuje ve svém stanovisku například Ústřední komise pro ochranu zvířat, která je v ČR podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, příslušným orgánem ochrany zvířat,[2] její stanovisko však není právně závazné.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DRMOTA, Josef. Lov zvěře v našich honitbách 1. vyd. Praha : Grada, 2011, 357 s. ISBN 978-80-247-3644-0

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Václav VOCHOZKA. Stavy lišek – stavy drobné zvěře – bezkontaktní norování – co se dá dělat?!. Myslivost 8/2008, str. 14 [online]. Dostupné online. 
  2. a b Stanovisko ÚKOZ k norování [online]. eagri.cz: ÚKOZ, 2005-05 [cit. 2021-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-25. 
  3. Petice za úplný zákaz norování. www.svetmyslivosti.cz [online]. 2015-04-23 [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. 
  4. Norování: Zbytečně drastický způsob lovu, nebo myslivecká tradice a efektivní regulace lišek?. Ekolist.cz [online]. 2015-07-29 [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. 
  5. NESRSTA, Radek. Zákaz norování. Petice.com [online]. 2015-05-22 [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. 
  6. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. In: Sbírka zákonů. 31. 12. 2001, roč. 2001. Dostupné online. ISSN 1211-1244 Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.