Kručinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kručinka

Kručinka Genista salzmannii
Kručinka Genista salzmannii
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Tribus: Genisteae
Rod: kručinka (Genista)
L., 1753
Detail květů kručinky barvířské (Genista monspessulana)

Kručinka (Genista) je rod rostlin patřící do čeledi bobovité (Fabaceae). Kručinky jsou polokeře a keře obvykle s jednoduchými listy a žlutými květy, někdy trnité. Vyskytují se v počtu asi 100 druhů zejména ve Středomoří. V České republice jsou rozšířeny druhy kručinka barvířská a kručinka německá, na jižní Moravě i kručinka chlupatá, a zavlékána je kručinka křídlatá. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny a skalničky, kručinka barvířská se v minulosti používala k barvení látek na žluto.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kručinky jsou opadavé nebo řidčeji poloopadavé keře a polokeře, výjimečně až nevelké stromy (Genista aetnensis). Některé druhy jsou trnité. Listy jsou střídavé, jednolisté nebo výjimečně trojčetné (např. u kručinky paprsčité), s vytrvalými nebo opadavými palisty, které u některých druhů trnovatějí. Květy jsou motýlovité, krátce stopkaté, nejčastěji žluté, v hroznech na koncích letorostů nebo po 1 až 3 na stranách loňských větví. Kalich je asi do poloviny rozdělený na 2 pysky, horní pysk má 2 velké zuby, spodní je trojzubý. Pavéza bývá vejčitá, křídla podlouhlá, člunek rovný, delší než křídla a na konci tupý. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré. Semeník je podlouhlý, s dlouhou zakřivenou čnělkou. Lusky jsou podlouhlé, pukají 2 chlopněmi a obsahují zpravidla 2 až 10 semen.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod kručinka zahrnuje asi 80 až 125 druhů. Je rozšířen v Evropě, Africe, Malé Asii a na Sibiři. Některé druhy, např. kručinka barvířská, byly zavlečeny do Severní Ameriky.[1][3] V České republice rostou jako původní 3 druhy kručinek. Poměrně běžná je kručinka barvířská (Genista tinctoria) a kručinka německá (Genista germanica), na jižní Moravě se vyskytuje kručinka chlupatá (Genista pilosa). Další druh, kručinka křídlatá (Genista sagittalis), je k nám zřídka zavlékán z jižní Evropy.[1][4]

Z celé Evropy je udáváno asi 60 druhů kručinek. Převážná většina z nich roste ve Středomoří, mnohé z nich jsou endemity nebo mají pouze lokální výskyt. Kručinky jsou vesměs teplomilné rostliny. V Alpách i Pyrenejích dosahují pouze do montánního stupně. Rozsáhlejší areál má mimo druhů vyskytujících se i v ČR v Evropě pouze kručinka anglická (Genista anglica), rozšířená v západní Evropě od Švédska na jih a v západním Středomoří.[5][6][7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rodu Genista je blízce příbuzný rod Cytisus (čilimník, kručinkovec, janovec, čilimníkovec) a v minulosti docházelo k přesunům druhů mezi oběma rody. Kručinka křídlatá (Genista sagittalis) a některé další druhy byly v minulosti oddělovány do rodu kručinečka (Chamaespartium, Genistella). Kručince chlupaté (G. pilosa) je velmi podobný kručinkovec poléhavý (Cytisus procumbens, syn. Corothamnus procumbens), který se rovněž vyskytuje v České republice. Na rozdíl od kručinkovce má kručinka chlupatá kratší a tenčí větévky, hluboce dvoupyský kalich a chlupatou pavézu a křídla.[1][8]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Kručinky často obsahují chinolizidinové alkaloidy, zejména spartein, retamin, anagyrin, cytisin aj. Kručinka barvířská (Genista tinctoria) obsahuje žlutá barviva genistein a luteolin.[1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

[2][3]

Kručinka křídlatá (Genista sagittalis)

Význam[editovat | editovat zdroj]

Kručinka barvířská (Genista tinctoria) byla v minulosti používána k barvení lněných a vlněných látek na žluto. Některé druhy kručinek se pěstují jako okrasné rostliny a skalničky. Jsou ceněny zejména pro bohaté kvetení, v zimě jsou pak nápadné zelenými větvičkami. Pro nízký kobercovitý vzrůst je na skalkách dosti často pěstována kručinka chlupatá, pro nápadné křídlaté stonky velmi zdobná kručinka křídlatá. Kručinka lydijská (Genista lydia) tvoří oblé kompaktní keře, v době květu zcela obsypané žlutými květy.[1][9]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Kručinky prospívají v chudé, suché, písčité nebo kamenité půdě a potřebují slunné stanoviště. Ve výživné, živinami bohaté půdě se jim nedaří. Některé druhy potřebují kyselou půdu bez vápníku. V zimě často namrzají. Kručinka anglická (Genista anglica) potřebuje rašelinnou vlhkou půdu.

Kručinky se nejlépe a nejsnadněji rozmnožují jarním výsevem. Semena je třeba před vysetím krátce spařit a nechat naklíčit. Možné je také řízkování. Nízké skalkové druhy se množí zelenými řízky na jaře, ostatní krátkými červnovými řízky odebíranými i s patkou.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.  
  2. a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  3. a b Dendrologie online: Genista [online]. . Dostupné online.  
  4. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. AESCHIMANN, David et al.. Flora Alpina. Bern : Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.  
  7. VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca : [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6.  
  8. The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  9. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  
  10. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu