Bobovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox bobovité

bob obecný
bob obecný
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Legume Biogeography.svg

Bobovité (Fabaceae), někdy motýlokvěté (Papilionaceae) či vikvovité (Viciaceae), je čeleď dvouděložných rostlin z řádu bobotvaré (Fabales). Název čeledi se odvozuje buď podle rodů bob a vikev, nebo v případě motýlokvětých podle charakteristického typu květu. Ten má pětičetný kalich i korunu, rozlišenou na pavézu, křídla a člunek.

Čeleď bobovité je třetí největší (množstvím zástupců), po vstavačovitých (Orchidaceae) a hvězdnicovitých (Asteraceae). Patří do ní 730 rodů a 19 400 druhů. Největším rodem je kozinec (Astragalus) s více než 2000 druhy a akácie (Acacia) s více než 900 druhy a indigovník (modřil, Indigofera) s okolo 700 druhů. Další velké množství druhů obsahuje rod Crotalaria s 600 druhy a citlivka (Mimosa) s 500 druhy.

Bobovité najdeme široce po celém světě, jsou přizpůsobeny mnoha různým prostředím a podnebím. Mnohé z nich jsou důležité zemědělské rostliny, jako je například sója (Glycine max), fazol (Phaseolus), hrách (Pisum sativum) či tolice vojtěška (Medicago sativa) a podzemnice olejná (Arachis hypogaea).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Listy a stonky[editovat | editovat zdroj]

Do čeledi bobovité náležejí stromy, keře, dřevnaté i bylinné liány, jednoleté i vytrvalé byliny. Nalezneme zde jen velmi málo vodních rostlin (neptunie, choulostice Aeschynomene fluitans) a žádné sukulenty. V mírném pásu severní polokoule převažují bylinní zástupci, v tropech dřeviny. Stromy mohou mít u paty kmene opěrné pilíře. Na kořenech většiny zástupců jsou vyvinuty hlízky s bakteriemi fixujícími vzdušný dusík. Odění rostlin se skládá z chlupů nejrůznějších typů. Listy jsou ve většině případů střídavé, spirálně až dvojřadě uspořádané, nejčastěji lichozpeřené nebo sudozpeřené, případně dvakrát zpeřené, řidčeji dlanitě složené, trojčetné nebo jednolisté a výjimečně jednoduché. Liány a popínavé druhy mají často vřeteno listu zakončené úponkou. Čepele listů a lístků mají zpeřenou žilnatinu a jsou převážně celokrajné. U nemnohých zástupců jsou listy redukovány na fylódia (např. parkinsonie) nebo jejich funkci přebírají zelené větve (vítečník). Pro listy bobovitých je charakteristický stejnoměrně válcovitý řapík, který má na bázi válcovitou ztlustlinu, tzv. pulvinus. Podobnou ztlustlinu (nazývanou pulvinulus) mají i řapíčky jednotlivých lístků skládajících složené listy. U podčeledi Mimosoideae převažují dvakrát zpeřené listy, které mají často navíc na řapíku nebo vřeteni miskovité žlázky. Zástupci podčeledi Caesalpinioideae mívají sudozpeřené listy a lístky jsou na vřeteni často střídavé. Pro podčeleď Faboideae jsou charakteristické spíše lichozpeřené nebo trojčetné listy a vstřícné lístky. Listy bobovitých se většinou na noc zavírají a u některých zástupců (citlivka, neptunie) jsou citlivé i na dotek. Palisty bývají vyvinuty, mohou být drobné nenápadné až velké a podobné listům, někdy jsou přeměněné v ostny (např. trnovník, akácie). [1][2][3]

Květ[editovat | editovat zdroj]

Květ hrachoru: 1 - pavéza, 2 - křídla, 3 - člunek

Květenství jsou hroznovitá, méně často bývají květy jednotlivě. V květu je obvykle pět srostlých kališních lístků s pěti volnými nehetnatými okvětními lístky, rozlišenými na pavézu, křídla a člunek. Obvykle jsou květy oboupohlavné a souměrné. Korunní lístek vyvinutý v tzv pavézu roste v rovině souměrnosti, je největší z nich, v poupěti kryje ostatní korunní lístky. Sousední 2 lístky tvoří křídla a 2 zbývající člunek; výjimečně křídla nebo člunek chybějí; tyčinek 10 v jednom kruhu, buď všech 10 srostlých (jednobratré), nebo 9 srostlých a 1 tyčinka volná pod pavézou (dvoubratré), nebo vzácně všech 10 tyčinek volných. Bobovité jsou typicky hmyzosnubné (tzn. jsou opylované hmyzem) a květy jsou proto obvykle nápadné, aby přilákaly opylovače.

Plod[editovat | editovat zdroj]

Plody se nejčastěji vyvíjí jako lusk, který se obvykle při dozrávání otevře podél švu na obou stranách.

Kořen[editovat | editovat zdroj]

Bobovité rostliny jsou známé symbiózou s hlízkovitými bakteriemi rodu Rhizobium (např. Rhizobium leguminosarum, R. radicicola) a Bradyrhizobium. Bobovité rostliny hostí totiž tyto bakterie ve speciálních hlízkách ve svých kořenech. Symbiotické bakterie mají schopnost přijímat dusík z atmosféry a přeměnit jej na formu dusíku, která je využitelná pro výživu hostitelských rostlin – dusičnany nebo amoniak). Tento proces se nazývá biologická fixace dusíku. Poznatek je využíván v zemědělství. Agrotechnika střídání plodin a zařazení bobovitých do osevního plánu totiž méně vyčerpává půdu.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Historie luštěnin je úzce svázána s lidskou civilizací jako nezbytná náhrada v době, nebo místech, kdy nebyl dostatek masa.

Jejich schopnost fixace dusíku snižuje nároky na hnojivo pro zemědělce a zahradníky, kteří pěstují luštěniny. To znamená, že luštěniny mohou být výhodně použity při střídání plodin a jako zelené hnojení a při svém pěstování obohacují půdy které obsahují méně dusíku. Luštěniny mají vyšší obsah bílkovin než jiné plodiny.

Luštěniny nachází mnohé využití. Zelená hmota jako krmivo, plody jako potraviny, květy ve farmaceutickém průmyslu, zbytky po sklizni jako zelené hnojení, přičemž většina komerčně pěstovaných rostlin může plnit dvě nebo více rolí najednou.

Existují dva druhy krmných luskovin. Některé, jako například vojtěška, jetel, vikev, bývají zasety v pastvinách a spásány zvířaty. Jiné krmné luštěniny jako Leucaena a Albizia jsou dřevité druhy stromů nebo keřů, jsou pravidelně sklízeny lidmi, jako zásoby krmiva.

Luskoviny se pěstují pro své plody. Semena bobovitých se používají pro lidskou a zvířecí spotřebu nebo pro výrobu olejů pro průmyslové využití. Takovými bobovitými bylinami jsou běžně bob, čočka, fazole, hrách a arašídy a stromy, jako např. karubinu, mesquite a tamarind indický. Jiné, mírně toxické rostliny z této čeledi jsou považovány za jedlé jen místně – například vlčí bob (z něj vyráběná lupinová mouka je používaná např. v Itálii a ve Francii[4]).

Vlčí bob je ale komerčně pěstovaný pro květy v zahradách na celém světě, podobně jako keře čilimník, trnovník akát, nebo stromy dřezovec (Gleditzia) s monstrózními trny, nahovětvec (Gymnocladus) pozoruhodný svými velkými lusky nebo krásně kvetoucí akácie. Mnohé druhy bobovitých patří mezi oblíbené okrasné stromy a keře, přestože jsou prudce jedovaté, například štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Květy akátu jsou vykupovány pro farmaceutické využití.

Mezi průmyslově pěstované luštěniny patří modřil (Indigofera), pěstovaný pro výrobu indigokarmínu, akácie, pro arabskou gumu a prudce jedovatý Derris pro výrobu insekticidů.

Semena (Semen calabar) puchýřnatce neboli „kalabarského bobu“ se sbírají pro obsah alkaloidů, zejména fysostigminu (eserin). Fysostigmin patří k nejjedovatějším alkaloidům. Je součástí očních kapek proti zelenému zákalu. Používá též při různých nervových chorobách – např. obrny, míšní obrnění a podobně. Afričtí domorodci kalabarský bob používali k náboženským účelům k tzv. „božím soudům“. Obžalovaný byl postaven před úkol sníst semena, byl-li nevinen, pak přežil, a byl-li vinen, pak jej semena zahubila.

Jako zelené hnojení se nevyužitá hmota sklizených bobovitých vrací zpět do půdy, přitom je využíván vysoký obsah dusičnanů nacházející se ve většině luštěnin.

Různé druhy luštěnin jsou pěstovány také pro produkci dřeva, včetně mnoha druhů akácie, Erythroxylum a Castanospermum australe.

Citlivost na vyšší koncentrace ozonu[editovat | editovat zdroj]

Některé z nejcitlivějších druhů hospodářských rostlin jsou právě z čeledi bobovitých.[5]

Zastoupení bobovitých v České republice[editovat | editovat zdroj]

V původní květeně ČR je čeleď bobovité zastoupena celkem 22 rody. Na druhy nejbohatší jsou rody vikev (Vicia) a jetel (Trifolium), zastoupené v naší květeně 18 druhy, též hrachor (Lathyrus) se 13 a kozinec (Astragalus) se 7 druhy. Několika druhy jsou zastoupeny rody tolice (Medicago), čilimníček (Chamaecytisus), čilimník (Cytisus, včetně janovce metlatého (Cytisus scoparius), kručinka (Genista), jehlice (Ononis), komonice (Melilotus), štírovník (Lotus), bílojetel (Dorycnium) a vičenec (Onobrychis). Celkem 9 rodů je v české květeně zastoupeno pouze jediným druhem: lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), ledenec přímořský (Tetragonolobus marittimus), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria), čičorka pestrá (Securigera varia), čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa), kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides) a pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca).

Množství bobovitých nalezneme také mezi okrasnými dřevinami, z nichž některé intenzívně zplaňují. K běžně pěstovaným a více či méně zplaňujícím cizokrajným dřevinám náleží zejména trnovník akát (Robinia pseudoacacia), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), čimišník stromovitý (Caragana arborescens), žanovec měchýřník (Colutea arborescens) a netvařec křovitý (Amorpha fruticosa). Z bylin zplaňují zejména jestřabina lékařská (Galega officinalis) a lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra).[6]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fabaceae na anglické Wikipedii.

  1. LI, Shugang et al. Flora of China: Fabaceae [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. GENTRY, A.H.. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago : The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky) 
  3. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  4. Mouka z lupiny a alergické reakce
  5. http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&akce=showall&clanek=3665&id_c=100544
  6. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]