Lékořice lysá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLékořice lysá
alternativní popis obrázku chybí
Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Rod lékořice (Glycyrrhiza)
Binomické jméno
Glycyrrhiza glabra
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Suché plodenství lékořice lysé

Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra) je léčivá rostlina z čeledi bobovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lékořice je 1 m až 1,5 m vysoká vytrvalá rostlina s rovným silným stonkem a dlouhými kořeny. Květy jsou uspořádány do bledě fialových rovných hroznů. Kvete v červnu a červenci. Plodem je lysý lusk. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původně pochází ze Středomoří. V českých zemích se začala pěstovat až v 16. století, kdy ji do střední Evropy rozšířili Benediktíni z Bamberku.[1] Zplaněla na jižní Moravě, v okolí Mikulova, Bzence a Hustopeče.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Kořeny této rostliny patří k důležitým přírodním drogám užívaným hojně jak v lidovém léčitelství tak i v praktickém lékařství. Kořeny lékořice lysé se sbírají na podzim. Sušení probíhá při teplotě kolem 30° C. Droga má výraznou vůni a lehce štiplavou chuť. Z kořene lékořice se připravuje extrakt - naseká se na malé kousky a rozemele se. Vzniklá hmota se dále vaří dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu. Extrakt má potom podobu tzv. pendreku.

Lékořice byla využívána již v léčitelství starověkého Egypta. Ve starověké Indii byla lékořice svařená v mléce společně s cukrem, kořenem šáchoru a pepřem používána jako afrodisiakum.[2] Užívala se i ve středověku - Mattioliho herbář zmiňuje zevrubný postup při pěstování, sklizni i přípravě léčivých prostředků z lékořice. V Českých zemích bylo pak nejoblíbenější užívání léčivého odvaru z lékořice ke tlumení dráždivého kašle.

Látky z lékořice podporují tvorbu žaludečních šťáv a naopak působí proti tvorbě žaludečních a dvanáctníkových vředů. Dále vyvolávají naředění hustého hlenu z dýchacích cest. Proto se používá jako doplněk ke zmírnění kašle a na podporu vykašlávání při astmatu nebo chronické bronchitidě. V malých dávkách podporuje lékořice častější močení, ve vyšších dávkách močopudné účinky naopak mizí. Z dalších účinků je známo například působení proti zánětu a zvýšenému svalovému napětí.

Nadměrné užívání extraktu z lékořice se může projevit zvýšením krevního tlaku a potlačením močení. Při dlouhodobé konzumaci působí látky z lékořice podobně jako kortikosteroidy, proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje.

Účinné látky[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje asi 20% škrobu, 6% hořčin, saponiny - glycyrrhizin (který je 50krát sladší než sacharóza), monosacharidy, oligosacharidy s uronovými kyselinami, glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, cyklitoly (pinitol) a dibenzoylmethan[3]. V semenech lékořice je obsažen toxický kanavanin.

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Je známé, že nadměrná konzumace lékořice, nebo lékořicových cukrovinek je toxická pro játra, kardiovaskulární systém, může vyvolat hypertenzi a otoky. V ojedinělých případech se krevní tlak zvyšuje nadměrnou konzumací lékořicového čaje, ale příznaky vždy brzy odezní, pokud se s konzumací přestane. Většina případů hypertenze z lékořice byla způsobena tím, že člověk pozřel příliš velké množství lékořice. Konzumace pouhých 50g cukrovinek z lékořice denně za dva týdny může způsobit významné zvýšení krevního tlaku.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BÖHM, Jan. Průvodce nevymrzající zahradou, její vliv na výživu a zdraví lidské, s hlavním zřetelem na nezamrzající ovocné keře a stromy Mičurinovy, vyzkoušené ovoce domácí a plody málo známé. Blatná : Nákladem a tiskem firmy Bratří Římsové, (nedatováno). S. 79.  
  2. ZENTRICH, Josef A.; JONÁŠ, Josef. Věčně zelené naděje. Ústí nad Labem : Severočeské nakladatelství Dialog, 1990. ISBN 80-7047-035-6. Kapitola Touha po mladosti, s. 330.  
  3. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24660472

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]