Citlivka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Citlivka

Citlivka stydlivá (Mimosa pudica)
Citlivka stydlivá (Mimosa pudica)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Podčeleď: Mimosoideae
Tribus: Mimoseae
Rod: citlivka (Mimosa)
L., 1753

Citlivka (Mimosa) je rod rostlin řazený do čeledi bobovité (Fabaceae). Zahrnuje okolo 500 druhů a je rozšířen především v tropické Americe. Citlivky jsou dřeviny i byliny s dvakrát složenými listy a nápadnými květenstvími s dlouhými tyčinkami. Jsou známé díky sensibilitě listů, které se u některých druhů při dotyku zavírají a sklápějí. Nejčastěji pěstovaným druhem, s nímž se lze setkat i v českých květinářstvích, je citlivka stydlivá (Mimosa pudica).

Citlivka Mimosa verrucosa

Popis[editovat | editovat zdroj]

Citlivky mají poměrně rozmanitý vzhled, mohou to být stromy, keře, liány, polokeře i byliny. Některé druhy jsou otrněné. Listy jsou dvojnásobně zpeřené, tvořené 1 až 20 postranními osami s 1 až mnoha lístky. Postranní osy mohou být i dlanitě uspořádané. U většiny druhů chybějí na listech a řapících extraflorální nektária. Palisty bývají drobné, opadavé a nejsou přeměněny v ostny. Listy jsou u mnohých druhů citlivé na dotyk a zavírají se také na noc či při nepříznivém počasí. Květenství jsou různá, nejčastěji kulovitá nebo válcovité klasy. Květy jsou 3 až 5-četné, oboupohlavné nebo oboupohlavné a samčí. Okvětí je nenápadné a je z funkčního hlediska nahrazeno četnými dlouhými a často nápadně zbarvenými tyčinkami. Kalich může být zvonkovitý a na konci krátce zubatý až uťatý nebo laločnatý. Korunní lístky jsou na bázi srostlé, drobné. Tyčinky jsou výrazné, volné nebo na bázi srostlé v trubičku, obvykle bílé nebo růžové, řidčeji žluté, v počtu 4 nebo 8. Semeník obsahuje mnoho vajíček a nese nitkovitou čnělku. Plod je poltivý, nazývaný craspedium. Je tvořen vytrvalým pevným rámcem z něhož za zralosti vypadávají jednotlivé jednosemenné díly. Plod bývá plochý a může být tenký nebo kožovitý.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod citlivka zahrnuje asi 490 až 510 druhů. Je rozšířen především v tropické a subtropické Americe, méně i v tropech Starého světa, zejména na Madagaskaru (asi 30 druhů), v tropické Africe (2 druhy) a v Indii (2 druhy). Citlivka stydlivá (Mimosa pudica) pochází z tropické Ameriky, rychle se však rozšířila do tropů celého světa.[1][2][4]

Citlivky nejčastěji rostou v sezónně suchých lesích, na savanách, v keřové vegetaci různých typů a v tropických horských lesích.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V klasických botanických systémech byl rod Mimosa nejčastěji řazen spolu s dalšími asi 60 rody do obsáhlé čeledi Mimosaceae neboli citlivkovité (Cronquist, Dahlgren) nebo případně při širším pojetí bobovitých jako podčeleď Mimosoideae (Tachtadžjan). S nástupem molekulární systematiky se ukázalo, že klasické členění bobovitých rostlin na tři velké větve (Caesalpiniaceae, Mimosaceae a Fabaceae, respektive Caesalpinioideae, Mimosoideae a Faboideae) je problematické, neboť zvláště Caesalpiniaceae jsou v takovém pojetí parafyletické. Proto byly v systému APG všechny rody vřazeny do bobovitých. Bývalá čeleď citlivkovité zde tvoří monofyletickou skupinu a je rozdělena celkem do 3 tribů: Mimoseae (asi 40 rodů), Acacieae (jediný rod) a Ingeae (asi 35 rodů).

Rod Mimosa je v klasifikaci bobovitých součástí tribu Mimoseae. Množství synonym v přehledech druhů tohoto rodu svědčí o složité taxonomické minulosti.[5] Mezi nejblíže příbuzné rody náleží Parapiptadenia, Piptadenia, Stryphnodendron, Microlobius a Anadenanthera.[4]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Citlivka stydlivá (Mimosa pudica) obsahuje jedovatý alkaloid mimosin.[6] Některé druhy, např. brazilská Mimosa tenuiflora, obsahují tryptaminové alkaloidy, zejména DMT.[7]

Senzitivní citlivka Mimosa diplotricha. Prostřední list po dotyku.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Citlivky jsou známé především jako botanická atrakce pro svoji sensibilitu. Nejčastěji je pěstována citlivka stydlivá (Mimosa pudica). Řidčeji se lze ve sklenících botanických zahrad setkat s druhem Mimosa spegazzinii. Některé druhy citlivek se v tropech pěstují jako okrasné rostliny. Mimo již zmíněné citlivky stydlivé je to zejména mexická Mimosa martindelcampoi s krásnými růžovitými kulovitými květenstvími.[3] Brazilský druh Mimosa scabrella (syn. M. bracaatinga) se vyznačuje velmi rychlým růstem, tříletý porost již dosahuje výšky okolo 15 metrů. V minulosti byla vysazována kolem železnic jako palivo pro parní lokomotivy, v dnešní době je pěstována jako zelené hnojení, palivo i okrasná dřevina.[7] V Brazílii je tento druh v současnosti vysazován jako stínící dřevina na kávových plantážích a slouží též k rychlému zalesňování a výrobě papíru.[8]

Mimosa tenuiflora[5] (dříve známá pod jménem Mimosa hostilis) je trnitý keř pocházející ze suchých oblastí Brazílie. V kořenech obsahuje silně halucinogenní látku zvanou dimethyltryptamin (DMT). Rostlina je známa také pod jménem jurema. Některé druhy citlivky jsou používány v místní medicíně. Jihoamerická Mimosa polydactyla má sedativní účinky a je podávána při nespavosti a nervozitě. Citlivka stydlivá (Mimosa pudica) je jako léčivka používána v tropické Americe, v Asii i na Madagaskaru.[7][6]

Pojmem mimóza se občas nesprávně označují různé vesměs subtropické okrasné dřeviny s podobnými listy, jako je Leucaena leucocephala nebo Albizia julibrissin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri : Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.  
  2. a b Flora of China: Mimosa [online]. . Dostupné online.  
  3. a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3.  
  4. a b c Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné online.  
  5. a b The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  6. a b DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London : CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7.  
  7. a b c VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  8. ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison : The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.