Bauhínie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bauhínie

alternativní popis obrázku chybí
Bauhínie Bauhinia variegata
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Podčeleď: Cercidoideae
Rod: bauhínie (Bauhinia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Charakteristický tvar listů bauhínie

Bauhínie[1] (Bauhinia) je rod rostlin řazený do čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to stromy, keře i liány s nápadnými květy. Listy jsou většinou jednoduché (řidčeji dvoulisté) a střídavé. Rod zahrnuje asi 300 druhů a je rozšířen v tropech celého světa. V roce 2005 byl tento rod na základě výsledků fylogenetických studií rozčleněn do celkem 8 samostatných rodů. Některé druhy bauhínií jsou v tropických zemích pěstovány jako okrasné rostliny. Některé druhy mají význam v tradiční medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bauhínie jsou stromy, keře i vysoko šplhající liány se spirálovitě se svinujícími úponkami. Listy jsou střídavé, celokrajné, s celistvou až hluboce dvojlaločnou čepelí, která je výjimečně u některých druhů rozdělená až k bázi a tedy složená ze dvou lístků. Listy většiny druhů mají charakteristický kopýtkovitý tvar. Žilnatina je dlanitá se 3 až 15 primárními žilkami, sekundární žilky bývají v pravém úhlu na primární žilky. Palisty jsou různorodé, často drobné a opadavé. Rostliny jsou nejčastěji jednodomé s oboupohlavnými květy. Květy jsou velké, nápadné, nejčastěji bílé, žlutooranžové, růžové nebo purpurově červené, jednotlivé nebo v hroznech, latách či vrcholících. Kalich je pětičetný, někdy za zralosti rozštěpený ve 2 až 5 laloků. Koruna je složena z 5 lístků, které mohou být téměř stejného tvaru a velikosti nebo velmi rozdílné, téměř přisedlé až dlouze nehetnaté. Tyčinek je obvykle 10, řidčeji méně, a jsou volné nebo srostlé. Semeník je stopkatý nebo výjimečně přisedlý, s tenkou krátkou čnělkou a obsahuje 1 až mnoho vajíček. Plod je nepukavý nebo pukající 2 chlopněmi, plochý, oválný až čárkovitý, tenkostěnný nebo dřevnatý. Semena jsou plochá, vejcovitá až okrouhlá.[2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod bauhínie zahrnuje asi 300 druhů. Je rozšířen v tropech celého světa.[3] Bauhínie nejčastěji rostou v tropických druhotných lesích, houštinách, vlhkých místech, savanách a na březích řek.[4] V Evropě žádný zástupce tohoto rodu neroste.[5]

Ohrožené druhy[editovat | editovat zdroj]

V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jsou jako kriticky ohrožené uvedeny 2 druhy: Bauhinia paradisi z Hondurasu a Bauhinia seminarioi, rostoucí ve 3 populacích v suchých pobřežních lesích v Ekvádoru. Jako ohrožené je vedeno celkem 5 druhů, z toho 4 druhy z Jižní Ameriky a 1 druh z Keni.[6]

Kruhoočko pruhoprsé (Zosterops palpebrosus) na bauhínii

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Plody bauhínií jsou často explozivní a vystřelují semena do okolí. Listy některých druhů bauhínií se mohou zavírat a rozevírat podle střední žilky a regulovat tak odpar vody.[7] Květy bauhínií jsou opylovány různými druhy hmyzu, u některých druhů ptáky nebo netopýry.[8]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Mezi účinné látky v bauhíniích náležejí zejména různé flavonové glykosidy, např. rutin, quercitrin a glykosidy kaempferolu, quercetinu a quercetolu.[9]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl rod bauhínie často řazen do samostatné čeledi sapanovité (Caesalpiniaceae). Tato čeleď však byla při molekulárních studiích shledána parafyletickou a v systému APG z roku 1998 vřazena do bobovitých (Fabaceae). Rod bauhínie byl v rámci bobovitých zařazen do tribu Cercideae. Ten byl následně v roce 2017 převeden na samostatnou podčeleď Cercidoideae.[10][11][12]

S nástupem molekulárních metod se navíc prokázalo, že rod Bauhinia v klasickém širokém pojetí (sensu lato, s.l.) není monofyletický a v roce 2005 byl rozdělen na několik rodů: Barklya, Bauhinia s.str., Gigasiphon, Lasiobema, Lysiphyllum, Phanera, Piliostigma a Tylosema.[13]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Četné druhy bauhínií se pěstují v tropických zemích jako okrasné dřeviny, zejména bauhínie pestrá, Bauhinia purpurea a B. x blakeana, dále B. acuminata, B. monandra a B. tomentosa.[4][15] Zajímavě pravidelně prolamované dřevnaté stonky liánovitého druhu Bauhinia guianensis se občas dovážejí jako dekorace, např. k výzdobě terárií. S některými druhy bauhínií se lze setkat ve sklenících našich botanických zahrad.[16]

Různé druhy bauhínií jsou využívány v tradiční indické medicíně, zejména Bauhinia acuminata, B. malabarica, B. purpurea, B. racemosa, B. retusa, B. tomentosa a B. variegata. Používají se např. při úplavici, ke snižování horečky, proti parazitům aj.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.  
  2. Flora of China: Bauhinia [online]. . Dostupné online.  
  3. a b BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri : Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5.  
  4. a b c ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison : The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3.  
  8. HOKCHE, Omaira; RAMIREZ, Nelson. Pollination Ecology of Seven Species of Bauhinia L.. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1990.  
  9. a b KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.  
  10. AZANI, Nasim; BABINEAU, Marielle; BAILEY, Donovan et al.. A new subfamily classification of the Leguminosae based on a taxonomically comprehensive phylogeny. Taxon. Feb. 2017, čís. 66(1). Dostupné online.  
  11. STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  12. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  13. WUNDERLIN, Richard P. Reorganization of Cercideae (Fabaceae: Caesalpinioideae). Phytoneuron. 2010. Dostupné online.  
  14. KUNTE, Libor; ZELENÝ, Václav. Okrasné rostliny tropů a subtropů. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1548-3.  
  15. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  16. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]