Bauhínie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBauhínie
alternativní popis obrázku chybí
Bauhínie Bauhinia variegata
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďCercidoideae
Rodbauhínie (Bauhinia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Charakteristický tvar listů bauhínie

Bauhínie[1] (Bauhinia) je rod rostlin řazený do čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to stromy, keře i liány s nápadnými květy. Listy jsou většinou jednoduché (řidčeji dvoulisté) a střídavé. Rod zahrnuje asi 300 druhů a je rozšířen v tropech celého světa. V roce 2005 byl tento rod na základě výsledků fylogenetických studií rozčleněn do celkem 8 samostatných rodů. Některé druhy bauhínií jsou v tropických zemích pěstovány jako okrasné rostliny. Některé druhy mají význam v tradiční medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bauhínie jsou stromy, keře i vysoko šplhající liány se spirálovitě se svinujícími úponkami. Listy jsou střídavé, celokrajné, s celistvou až hluboce dvojlaločnou čepelí, která je výjimečně u některých druhů rozdělená až k bázi a tedy složená ze dvou lístků. Listy většiny druhů mají charakteristický kopýtkovitý tvar. Žilnatina je dlanitá se 3 až 15 primárními žilkami, sekundární žilky bývají v pravém úhlu na primární žilky. Palisty jsou různorodé, často drobné a opadavé. Rostliny jsou nejčastěji jednodomé s oboupohlavnými květy. Květy jsou velké, nápadné, nejčastěji bílé, žlutooranžové, růžové nebo purpurově červené, jednotlivé nebo v hroznech, latách či vrcholících. Kalich je pětičetný, někdy za zralosti rozštěpený ve 2 až 5 laloků. Koruna je složena z 5 lístků, které mohou být téměř stejného tvaru a velikosti nebo velmi rozdílné, téměř přisedlé až dlouze nehetnaté. Tyčinek je obvykle 10, řidčeji méně, a jsou volné nebo srostlé. Semeník je stopkatý nebo výjimečně přisedlý, s tenkou krátkou čnělkou a obsahuje 1 až mnoho vajíček. Plod je nepukavý nebo pukající 2 chlopněmi, plochý, oválný až čárkovitý, tenkostěnný nebo dřevnatý. Semena jsou plochá, vejcovitá až okrouhlá.[2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod bauhínie zahrnuje asi 300 druhů. Je rozšířen v tropech celého světa.[3] Bauhínie nejčastěji rostou v tropických druhotných lesích, houštinách, vlhkých místech, savanách a na březích řek.[4] V Evropě žádný zástupce tohoto rodu neroste.[5]

Ohrožené druhy[editovat | editovat zdroj]

V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jsou jako kriticky ohrožené uvedeny 2 druhy: Bauhinia paradisi z Hondurasu a Bauhinia seminarioi, rostoucí ve 3 populacích v suchých pobřežních lesích v Ekvádoru. Jako ohrožené je vedeno celkem 5 druhů, z toho 4 druhy z Jižní Ameriky a 1 druh z Keni.[6]

Kruhoočko pruhoprsé (Zosterops palpebrosus) na bauhínii

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Plody bauhínií jsou často explozivní a vystřelují semena do okolí. Listy některých druhů bauhínií se mohou zavírat a rozevírat podle střední žilky a regulovat tak odpar vody.[7] Květy bauhínií jsou opylovány různými druhy hmyzu, u některých druhů ptáky nebo netopýry.[8]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Mezi účinné látky v bauhíniích náležejí zejména různé flavonové glykosidy, např. rutin, kvercitrin a glykosidy kaempferolu, kvercetinu a kvercetolu.[9]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl rod bauhínie často řazen do samostatné čeledi sapanovité (Caesalpiniaceae). Tato čeleď však byla při molekulárních studiích shledána parafyletickou a v systému APG z roku 1998 vřazena do bobovitých (Fabaceae). Rod bauhínie byl v rámci bobovitých zařazen do tribu Cercideae. Ten byl následně v roce 2017 převeden na samostatnou podčeleď Cercidoideae.[10][11][12]

S nástupem molekulárních metod se navíc prokázalo, že rod Bauhinia v klasickém širokém pojetí (sensu lato, s.l.) není monofyletický a v roce 2005 byl rozdělen na několik rodů: Barklya, Bauhinia s.str., Gigasiphon, Lasiobema, Lysiphyllum, Phanera, Piliostigma a Tylosema.[13]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Četné druhy bauhínií se pěstují v tropických zemích jako okrasné dřeviny, zejména bauhínie pestrá, Bauhinia purpurea a B. x blakeana, dále B. acuminata, B. monandra a B. tomentosa.[4][15] Zajímavě pravidelně prolamované dřevnaté stonky liánovitého druhu Bauhinia guianensis se občas dovážejí jako dekorace, např. k výzdobě terárií. S některými druhy bauhínií se lze setkat ve sklenících našich botanických zahrad.[16]

Různé druhy bauhínií jsou využívány v tradiční indické medicíně, zejména Bauhinia acuminata, B. malabarica, B. purpurea, B. racemosa, B. retusa, B. tomentosa a B. variegata. Používají se např. při úplavici, ke snižování horečky, proti parazitům aj.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. Flora of China: Bauhinia [online]. Dostupné online. 
  3. a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. 
  4. a b c ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  6. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. 
  8. HOKCHE, Omaira; RAMIREZ, Nelson. Pollination Ecology of Seven Species of Bauhinia L.. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1990. 
  9. a b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. 
  10. AZANI, Nasim; BABINEAU, Marielle; BAILEY, Donovan et al. A new subfamily classification of the Leguminosae based on a taxonomically comprehensive phylogeny. Taxon. Feb. 2017, čís. 66(1). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-16.  Archivováno 16. 2. 2018 na Wayback Machine.
  11. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  12. JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  13. WUNDERLIN, Richard P. Reorganization of Cercideae (Fabaceae: Caesalpinioideae). Phytoneuron. 2010. Dostupné online. 
  14. KUNTE, Libor; ZELENÝ, Václav. Okrasné rostliny tropů a subtropů. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1548-3. 
  15. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  16. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]