Centrolobium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxCentrolobium
alternativní popis obrázku chybí
Centrolobium tomentosum
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Podčeleď Faboideae
Tribus Dalbergieae
Rod Centrolobium
Mart. ex Benth., 1837
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Centrolobium je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to pěkně kvetoucí mohutné stromy se zpeřenými listy a nápadnými, velkými, křídlatými a ostnitými plody. Vyskytují se v počtu asi 6 druhů v tropické Americe. Dřevo je dekorativní, pevné, červenooranžové. Používá se zejména v truhlářství.

Stromy C. tomentosum

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu Centrolobium jsou vysoké opadavé stromy dorůstající výšek až 30 metrů a průměru kmene až 1 metr. U paty kmene bývají opěrné pilíře. Borka je šedá, hladká nebo podélně brázditá. Kmeny roní červenou mízu. Listy jsou velké, lichozpeřené, složené ze 3 až 10 párů téměř nebo zcela vstřícných, tenkých až polokožovitých, podlouhle vejčitých až eliptických, celokrajných lístků. Na spodní straně jsou lístky hojně a nápadně červeně žláznaté. Palisty jsou velké, okrouhlé až trojúhelníkovité, opadavé. Květy jsou žluté nebo purpurové, středně velké (asi 1 až 2 cm), uspořádané ve velkých a hustých vrcholových latách. Kalich je kuželovitě zvonkovitý, zakončený 4 laloky z nichž horní je nejširší a na vrcholu tupý až vykrojený, spodní jsou špičaté. Pavéza je široce vejčitá až okrouhlá, křídla jsou podlouhlá až obvejčitá, korunní lístky tvořící člunek jsou podobné křídlům. Tyčinek je 10, jsou jednobratré a všechny srostlé. Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý a obsahuje 2 až 3 vajíčka. Čnělka je nitkovitá a za plodu obvykle vytrvalá v podobě tuhého ostnu. Plody jsou velké, nepukavé, typu samara, se semennou částí pokrytou četnými měkkými ostny a se srpovitě podlouhlým velkým křídlem. Plody obsahují 1 až 3 semena.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod Centrolobium zahrnuje 6 až 7 druhů. Je rozšířen v tropické Americe od Panamy po Guyanu, Ekvádor a Bolívii. Nejvíc druhů roste v Brazílii. Tyto stromy rostou nejčastěji jako součást nížinného tropického deštného a poloopadavého lesa.[1][3][4]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Centrolobium má velké a bizarní plody. Dosahují délky až 26 cm a šířky až 10 cm a připomínají gigantickou nažku javoru. Semenná část je pokrytá měkkými ostny, které mohou mít délku až 2,5 cm. Na bázi plodu je tvrdá ostruha podepírající křídlo. Vznikla přeměnou čnělky a může mít na délku až 10 cm. Křídlo je v rámci celé čeledi bobovitých vůbec nejdelší, dosahuje délky až 13 cm.[2][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy Centrolobium náležejí v Brazílii mezi oblíbené pouliční stromy, neboť rychle rostou, mají úhlednou oválnou korunu a pěkně kvetou.[2]

Dřevo Centrolobium je dekorativní, žluté až červenooranžové, purpurově pruhované. Je používáno zejména v truhlářství, na nábytek, podlahy a dýhy a při stavbě lodí. Je těžké, tvrdé a pevné, celkem dobře opracovatelné. Dřevo Centrolobium paraense se obchoduje pod názvem arariba, vyváží se však zřídka, neboť jeho těžba v Brazílii stěží pokrývá domácí poptávku.[1][2][6]

Přehled druhů a jejich rozšíření[editovat | editovat zdroj]

[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri : Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.  
  2. a b c d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison : The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.  
  3. Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné online.  
  4. a b International Legume Database: Centrolobium [online]. . Dostupné online.  
  5. GUNN, Charles R. Fruits and Seeds of Genera in the Subfamily Faboideae (Fabaceae). Vol. 1. [s.l.] : USDA, 2003.  
  6. WAGERFUHR, R.. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]