Truhlář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Truhlář (rozcestník).
Německá truhlářská dílna, litografie kolem roku 1880
Pracovní stůl truhláře z počátku 20. století, tzv. ponk
Truhlář při práci
Truhlář v dílně, Norimberk kolem roku 1425

Truhlář (stolař) je řemeslník, který vyrábí a opravuje dřevěný nábytek, dřevěné části staveb (okna, dveře), případně i jiné užitkové předměty ze dřeva.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Označení truhlář, jehož užívání převládá v Čechách, pochází z německého die Truhe - truhla. Na Moravě se používá spíše výraz stolař[1], který je odvozen od stůl podobně jako německé der Tischler od der Tisch - stůl (podobně je tomu i na Slovensku a v Polsku).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od příbuzného tesařství pracuje truhlář s prkny a hranoly, případně s dýhami. Dřevo ke své práci získává na pile. Typické pracovní úkony jsou řezání, hoblování a broušení, dlabání čepů a čepování, klížení a lepení, dýhování a lakování. V moderní době k tomu přistupuje ohýbání, frézování a další nové techniky.

Truhlářské nástroje a stroje[editovat | editovat zdroj]

Nářadí, nástroje a zařízení pro ruční opracování[editovat | editovat zdroj]

Dřevoobráběcí stroje[editovat | editovat zdroj]

Materiály pro truhlářská díla[editovat | editovat zdroj]

  • Rostlé dřevo (masiv). Tradiční truhlařina, často z tvrdého dřeva. Dnes se tento způsob používá u replik starého nábytku ("nostalgie"), protože je nákladný a nábytek z tvrdého dřeva je těžký. Zato se obnovuje výroba masivního nábytku z měkkého dřeva ("rustikál"): borovice, modřín, smrk.
  • Z nových hmot - na trhu je nepřeberný výběr laminátových desek a kování. Výrobky jsou levnější a lehčí.

Specializace profese[editovat | editovat zdroj]

Truhlář a jeho specializace jsou zařazeny do Národní soustavy kvalifikací (NSK).

  • Nábytkový truhlář vyrábí dřevěný nábytek, v moderní době často doplněný umělými hmotami. Při živnostenské výrobě na zakázku zpracovává prkna, desky, hranoly a vyrábí samostatně celé kusy. * Stavební truhlář- se soustřeďuje na dřevěné součásti staveb - vyrábí okna, dveře, schodiště, podlahy, obklady stěn a stropů, někdy i méně náročné tesařské konstrukce
  • Umělecký truhlář - opravuje či restauruje historický nábytek a vyrábí jeho repliky, toto umělecké řemeslo hraničí či se překrývá s restaurátorstvím; způsobilost k této práci vysvědčuje samostatná licence Ministerstva kultury České republiky.
  • Modelář - ve slévárenských provozech se zabývá výrobou dřevěných modelů, z nichž se následně dělají pískové formy. Modelář pracuje většinou truhlářskými postupy, velký význam má broušení složitějších tvarů.
  • Příbuzná a související řemesla: řezbáři, tesaři, parketáři nebo dřevosoustružníci.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Trůn faraona Tutanchamona

Truhlářství je velmi staré řemeslo, které dosáhlo neobyčejné dokonalosti už ve starověkém Egyptě a v Římě. Tradiční truhlářské nářadí (dláto, pila, hoblík atd.) je také známo už od starověku. V Evropě se truhláři rozšířili v raném středověku, když si knížecí dvory začali na hradech zařizovat interiéry nábytkem (stoly, lavice, postele a truhly). Od poloviny 13. století se rozvinulo truhlářské řemeslo ve velkých městech, kde truhláři zhotovovali vybavení měšťanských domů. Podle toho, který druh nábytku v dané době převládal, se truhláři někdy nazývali také stolaři.

Cechy[editovat | editovat zdroj]

Cech byl profesním sdružením městských truhlářů od vrcholného středověku až do poloviny 19. století. Na Starém Městě pražském truhláři vytvořili cech v polovině 14. století, patrně jako první v zemi. Na Novém Městě dostal cech "pilařů, prknařů a struhařů"roku 1457[2] svá statuta, ve kterých se uvádí přesný výčet jejich výrobků. Roku 1524 zdejší truhláři společně s mistry dalších cechů složili přísahu králi[3]. V malých městech a na vesnicích se příbuzné profese sdružovaly v jediném cechu (truhláři s koláři, bečváři, tesaři a soustružníky dřevěného nádobí). Proto se v angličtině a v románských jazycích truhláři a tesaři označují stejným termínem.

Patronem cechu byl svatý Josef, pěstoun Páně, protože sám vykonával profesi truhláře.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4680
  2. Archiv český 14, artykuly cechů pražských [1]
  3. Zikmund WINTER, Dějiny řemesel a obchodu ve XIV. a XV. století. Praha 1906, s. 582.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Josten a kol., Dřevo a jeho obrábění. Praha: Grada 2010
  • W. Nutsch a kol., Příručka pro truhláře. Praha: Europa 2006
  • J. Vigue, Praktická kniha o dřevě. Čestlice: REBO 2009
  • K. Havránek a kol."Odborná nauka truhlářská". Domov, Trutnov,1948
  • S. Prokeš "Obrábění dřeva a nových hmot ze dřeva". SNTL Praha 1965
  • F. Jirout "Dřevo v přírodě a řemeslech". Zemědělské knihkupectví Praha 1928

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]