Vičenec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vičenec

Vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia)
Vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Tribus: Hedysareae
Rod: Vičenec (Onobrychis)
Miller, 1754
Vičenec Onobrychis cornuta

Vičenec (Onobrychis) je rod rostlin z čeledi bobovité. Vičence jsou byliny se zpeřenými listy, motýlovitými květy v dlouze stopkatých hroznech a jednosemennými plody. Vyskytují se v počtu asi 130 druhů od Středomoří po Střední Asii. V České republice se vyskytují 2 druhy: vičenec ligrus a vičenec lísečný.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vičence jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, řidčeji polokeře s lichozpeřenými listy složenými ze vstřícných celokrajných lístků. Palisty jsou blanité a většinou srostlé. Květy jsou purpurové, růžové nebo bledě žluté, v dlouze stopkatých úžlabních nebo zdánlivě vrcholových hroznech. Kalich je zvonkovitý, s víceméně stejně dlouhými cípy. Tyčinky jsou dvoubratré (9+1). Semeník je přisedlý a obsahuje pouze 1 až 2 vajíčka. Čnělka je nitkovitá, s hlavatou bliznou. Plody jsou obvykle jednosemenné, nepukavé, va vrcholu protažené v krátký silný zobánek, s vystouplými žilkami které vybíhají v silné ostny.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vičence jsou rozšířeny v počtu asi 130 druhů v Evropě, severní Africe, Etiopii a jihozápadní a střední Asii. Nejvíce druhů se vyskytuje v Asii v oblasti od Kavkazu po západní Himaláj.[1][2] V České republice se vyskytují 2 druhy vičenců. Vičenec ligrus byl od konce 18. století pěstován jako pícnina a v dnešní době je již v teplejších oblastech zcela zdomácnělý. Vičenec písečný se vyskytuje především na jižní Moravě.[1]

V Evropě se vyskytuje dohromady 27 druhů. Nejvíce druhů se vyskytuje ve Středomoří, kde mají rozsáhlejší areál výskytu zejména druhy Onobrychis aequidentata, O. arenaria, O. caput-galli, ve východní části i O. gracilis. Většina evropských druhů vičenců má spíše omezený areál výskytu nebo se jedná o endemity.[3] V Alpách roste v subalpínském stupni Onobrychis montana, v montánním stupni O. arenaria, O. viciifolia a v jihozápadní části i O. supina a O. saxatilis.[4] V Pyrenejích zasahuje do nejvyšších poloh místní endemit Onobrychis pyrenaica a O. supina (až 2100 metrů), v nižších polohách roste O. saxatilis a O. argentea subsp. hispanica.[5]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Vičence obsahují zejména v semenech jedovaté neproteinové aminokyseliny, např. kanavanin, některé druhy obsahují také cyklitoly, např. pinitol.[1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Vičenec ligrus je považován za jednu z nejhodnotnějších pícnin a je v Evropě pěstován již od 16. století. V Asii je pěstován také k ochraně půdy a vody.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.  
  2. a b c XU, Langran; CHOI, Byoung-Hee. Flora of China: Onobrychis [online]. . Dostupné online.  
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  4. AESCHIMANN, David et al.. Flora Alpina. Bern : Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.  
  5. VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca : [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6.