Vičenec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVičenec
alternativní popis obrázku chybí
Vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Tribus Hedysareae
Rod Vičenec (Onobrychis)
Miller, 1754
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vičenec Onobrychis cornuta

Vičenec (Onobrychis) je rod rostlin z čeledi bobovité. Vičence jsou byliny se zpeřenými listy, motýlovitými květy v dlouze stopkatých hroznech a jednosemennými plody. Vyskytují se v počtu asi 130 druhů od Středomoří po Střední Asii. V České republice se vyskytují 2 druhy: vičenec ligrus a vičenec písečný.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vičence jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, řidčeji polokeře s lichozpeřenými listy složenými ze vstřícných celokrajných lístků. Palisty jsou blanité a většinou srostlé. Květy jsou purpurové, růžové nebo bledě žluté, v dlouze stopkatých úžlabních nebo zdánlivě vrcholových hroznech. Kalich je zvonkovitý, s víceméně stejně dlouhými cípy. Tyčinky jsou dvoubratré (9+1). Semeník je přisedlý a obsahuje pouze 1 až 2 vajíčka. Čnělka je nitkovitá, s hlavatou bliznou. Plody jsou obvykle jednosemenné, nepukavé, va vrcholu protažené v krátký silný zobánek, s vystouplými žilkami které vybíhají v silné ostny.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vičence jsou rozšířeny v počtu asi 130 druhů v Evropě, severní Africe, Etiopii a jihozápadní a střední Asii. Nejvíce druhů se vyskytuje v Asii v oblasti od Kavkazu po západní Himálaj.[1][2] V České republice se vyskytují 2 druhy vičenců. Vičenec ligrus byl od konce 18. století pěstován jako pícnina a v dnešní době je již v teplejších oblastech zcela zdomácnělý. Vičenec písečný se vyskytuje především na jižní Moravě.[1]

V Evropě se vyskytuje dohromady 27 druhů. Nejvíce druhů se vyskytuje ve Středomoří, kde mají rozsáhlejší areál výskytu zejména druhy Onobrychis aequidentata, O. arenaria, O. caput-galli, ve východní části i O. gracilis. Většina evropských druhů vičenců má spíše omezený areál výskytu nebo se jedná o endemity.[3] V Alpách roste v subalpínském stupni Onobrychis montana, v montánním stupni O. arenaria, O. viciifolia a v jihozápadní části i O. supina a O. saxatilis.[4] V Pyrenejích zasahuje do nejvyšších poloh místní endemit Onobrychis pyrenaica a O. supina (až 2100 metrů), v nižších polohách roste O. saxatilis a O. argentea subsp. hispanica.[5]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Vičence obsahují zejména v semenech jedovaté neproteinové aminokyseliny, např. kanavanin, některé druhy obsahují také cyklitoly, např. pinitol.[1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Vičenec ligrus je považován za jednu z nejhodnotnějších pícnin a je v Evropě pěstován již od 16. století. V Asii je pěstován také k ochraně půdy a vody.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.  
  2. a b c XU, Langran; CHOI, Byoung-Hee. Flora of China: Onobrychis [online]. . Dostupné online.  
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  4. AESCHIMANN, David et al.. Flora Alpina. Bern : Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.  
  5. VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca : [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6.