Čičorečka pestrá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Čičorka pestrá)
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxČičorečka pestrá
alternativní popis obrázku chybí
Květenství čičorečky pestré
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Rod čičorečka (Securigera)
Binomické jméno
Securigera varia
(L.) Lassen, 1989
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čičorečka pestrá[1] (Securigera varia), česky též čičorka pestrá, patří mezi vytrvalé byliny z čeledi bobovitých a je okrajovou barevnou jetelovinou.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Coronilla varia Linné, 1753
  • Coronilla pendula Kitaibel, 1863

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Čičorečka má vystoupavou či poléhavou lodyhu, obvykle 50 až 100 cm dlouhou (výjimečně až 200 cm). Hranatý stonek je dutý, rýhovaný a větvený. Lichozpeřeně dělené listy mají 6 až 12 párů krátce řapíkatých lístků. Květy jsou uspořádané do okolíku a vyrůstající z paždí listů v počtu 10 až 20. Kvete v květnu až září. Plodem je lusk. Má hluboký kůlový kořen a odnožuje kořenovými výhony.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Čičorečka je rozšířena po celé Evropě s výjimkou Skandinávie a Velké Británie, kam byla jen druhotně zavlečena podobně jako do Severní Ameriky. Dále se vyskytuje v zemích jihovýchodní a střední Asie. V České republice je čičorečka rozšířena od nížin až po podhorské oblasti, ve vyšších polohách se vyskytuje zřídka.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Čičorečka pestrá se přednostně vyskytuje na výživných a vápencových půdách. Nejčastěji ji můžeme najít na suchých či mírně vlhkých loukách, travnatých stráních, mezích, železničních náspech a na okrajích cest.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Saponiny[editovat | editovat zdroj]

Kumariny[editovat | editovat zdroj]

Flavonoidy[editovat | editovat zdroj]

Organické kyseliny[editovat | editovat zdroj]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Čičorečka pestrá má význam jako doplňková pícnina, obohacující krmivo rostlinnými bílkovinami. Přestože je mírně jedovatá, nejsou dokumentovány otravy u koní, skotu ani ovcí. U monogastrických zvířat může však být ve větším množství nebezpečná. Vysévá se koncem dubna na šířku řádků 12,5 až 25 cm, výsevek okolo 25 kg/ha. Semeno mahagonové barvy je podlouhlé a válečkovité. Výnosy suché hmoty činí v užitkovém roce 9 – 10 t/ha, se spalným teplem 18,896 MJ/kg, průměrný výnos semene je 200 – 300 kg/ha.

Čičorečka pestrá obsahuje přibližně 28 % vlákniny, 23 % dusíkatých látek, 8 – 9 % popele, 3 % tuku a okolo 37 % bezdusíkatých látek z absolutní sušiny. Porost lze využívat až čtyři užitkové roky.

Pěstování čičorečky pestré je v zemích Evropské unie povoleno. Podle nařízení vlády č. 86/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze dostat na pěstování této plodiny dotaci. Podmínky pro udělení této dotace jsou uvedeny v Praktické příručce MZe, č. 58/2005 „Zásady, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro r. 2005 na základě §2 a §2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství“.

Energetika[editovat | editovat zdroj]

Mimo pícninářství může být využita jako energetická bylina.

Léčitelství[editovat | editovat zdroj]

V minulosti se sušená nať čičorečky Herba coronillae variae používala jako kardiotonikum vzhledem k obsahu koronillinu.

Taxonomická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Čičorečka pestrá byla v roce 1989 přeřazena z rodu Coronilla Linné, 1753 do rodu Securigera de Candolle, 1805. Toto nové taxonomické zařazení je v současnosti běžně akceptováno. V české botanické nomenklatuře se po nějaký čas používalo původní rodové jméno čičorka i pro rod Securidaca (např. v Klíči ke květeně ČR), v roce 2012 se v Botanickém slovníku k odlišení objevuje nové české rodové jméno čičorečka.[2][1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  
  2. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 4. B. Slavík (Ed.). Praha : Academia, 1995. S. 509-510. ISBN 80-200-0384-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]