Albízie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Albízie

Albízie Albizia julibrissin
Albízie Albizia julibrissin
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Podčeleď: Mimosoideae
Tribus: Ingeae
Rod: albízie (Albizia)
Durazz., 1772
Plody Albizia procera

Albízie (Albizia) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Vyznačují se dvakrát zpeřenými listy a kulovitými květenstvími často s nápadnými tyčinkami. Albízie jsou rozšířeny v tropech a subtropech celého světa. Některé druhy, např. Albizia julibrissin, jsou pěstovány v teplých krajích jako okrasné rostliny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Albízie jsou keře a stromy nebo výjimečně i liány s dvojitě zpeřenými listy. Stromovité druhy mívají charakteristickou široce deštníkovitou korunu a některé dorůstají výšek až 50 metrů. Listy jsou složeny buď z velkého množství drobných lístků a připomínají listy kapradin, nebo jsou složeny z menšího počtu větších lístků. Na řapíku a střední ose listu bývají charakteristické žlázky. Palisty bývají drobné a opadavé. Rostliny jsou obvykle bez trnů. Oboupohlavné drobné pravidelné květy jsou uspořádány v kulovitých hlávkách skládajících úžlabní nebo vrcholové laty. Květy jsou nejčastěji žluté, bílé nebo růžové. Kalich je zvonkovitý až nálevkovitý a zakončený 5 zuby. Koruna je drobná, nálevkovitá, v horní části pětilaločnatá. Tyčinek je mnoho, bývají nápadné, bílé, růžové, červené nebo purpurové, dlouze vyčnívající z květů. Nitky tyčinek jsou na bázi srostlé. Semeník je kopinatý až čásrkovitý a obsahuje několik vajíček. Čnělka je dlouhá, většinou delší než tyčinky, a je zakončena drobnou bliznou. Plody jsou ploché, převislé, často papírovitě tenké, nepukavé nebo pukající po delší době. U některých druhů plody vytrvávají na stromě po mnoho měsíců.[1][2][3][4][5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod albízie zahrnuje asi 120 až 140 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech celého světa.[2] V evropské květeně není zastoupen, s některými pěstovanými druhy se však lze setkat ve Středomoří.

Albízie jsou dobře adaptovány na chudé půdy a v tropech vystupují až do výšek 1600 metrů. Nejčastěji se vyskytují v druhotných lesích, na savanách a na písčitých půdách podél řek. Některé druhy tolerují zasolení a rostou na mořském pobřeží.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod albízie byl v minulosti řazen do čeledi citlivkovité (Mimosaceae). V současné taxonomii je celá tato čeleď součástí široce pojaté čeledi bobovité (Fabaceae) a rod albízie je zařazen do podčeledi Mimosoideae a tribu Ingeae.[6] Albízie jsou blízce příbuzné akáciím a jsou s nimi často zaměňovány.[5]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Semena albízií jsou šířena zpravidla větrem, pouze u některých druhů, např. u Albizia saman, prostřednictvím savců.[7]

Albízie náležejí mezi rychle rostoucí dřeviny. Mívají mělké kořeny a snadno se vyvrátí větrem. Albízie Albizia falcata byla popsána jako jeden z nejrychleji rostoucích stromů Malajsie. Tříleté stromy dosahují výšek 16 metrů, v 9 letech již 33 metrů a v 17 letech 45 metrů.[5]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Mezi účinné látky obsažené v různých druzích albízií náležejí zejména různé alkaloidy, saponiny a glykosidy. V kůře je často vysoký obsah tříslovin (až 17%).

Albizia julibrissin obsahuje saponiny, glykosidy kyseliny albigenové, kyselinu echinocystovou. Asijská albízie Albizia lebbeck obsahuje flavonoidy, triterpenoidy, triterpenoidní saponiny aj., v kůře také kardioaktivní a antrachinonové glykosidy. Kůra druhu Albizia procera obsahuje mimo tříslovin i beta-sitosterol, v kořenech i semenech jsou obsaženy saponiny. Semena Albizia amara obsahují budmunchiaminové alkaloidy s antibakteriálním účinkem.[8]

Albízie Albizia adiantifolia
Řez kmenem albízie Albizia odoratissima

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy albízií se pěstují v tropech a subtropech jako okrasné dřeviny. Mezi běžněji pěstované náleží např. Albizia julibrissin, A. lebbeck a A. niopoides.[3] Celkem vzácně lze na albízii narazit i ve sbírkách českých botanických zahrad, např. ve středomořské expozici Pražské botanické zahrady v Tróji.[9]

Dřevo africké albízie Albizia ferruginea je dekorativní, pevné, trvanlivé, středně tvrdé. Je obchodováno pod názvem iatandza a používáno zejména na dýhy a též na masivní nábytek, okna, dveře a podobně.[10] Rychle rostoucí albízie Albizia falcata je v Malajsii používána k zalesňování a na Havaji je pěstována na lesních plantážích pro dřevo.[5] Četné druhy albízií mají místní využití v oblastech svého výskytu zejména jako pícniny, zelené hnojení a jako stínící rostliny. Ke stínění kávových a čajových plantáží jsou využívány zejména druhy Albizia chinensis, A. falcata, A. moluccana, A. odoratissima a A. stipulata. Některé druhy albízií náležejí mezi včelařsky významné rostliny.[4][5]

V tradiční indické medicíně jsou využívány druhy Albizia procera, A. amara a A. lebbeck,[8] v Číně a Koreji zejména Albizia julibrissin.[11][12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri : Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.  
  2. a b Flora of China: Albizia [online]. . Dostupné online.  
  3. a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3.  
  4. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  5. a b c d e f ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison : The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.  
  6. GRIN Taxonomy for Plants: Genera of Fabaceae tribe Ingeae [online]. Maryland: rev. 2013. Dostupné online.  
  7. GENTRY, A.H.. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago : The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435.  
  8. a b KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.  
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  
  10. WAGERFUHR, R.. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.  
  11. Medicinal Plants in China. Manila : WHO, 1997. ISBN 92 9061 102 2.  
  12. HAN, S. T. et al.. Medicinal Plants in the Republic of Korea. Manila : WHO, 1998. ISBN 92-9061-120-0.