Kozinec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rodu rostlin. Další významy jsou uvedeny v článku Kozinec (rozcestník).
Na tento článek je přesměrováno heslo Astragalus. O kosti pojednává článek hlezenní kost.
Wikipedie:Jak číst taxoboxKozinec
alternativní popis obrázku chybí
Kozinec alpský (Astragalus alpinus)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Podčeleď Faboideae
Tribus Galegeae
Rod kozinec (Astragalus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Detail květenství kozince cizrnového (Astragalus cicer)
Astragalus hamosus

Kozinec (Astragalus) je velmi rozsáhlý rod rostlin z čeledi bobovité, zahrnující asi 3000 druhů. Jsou to byliny se zpeřenými listy a různě zbarvenými motýlovitými květy v hroznech. V České republice se vyskytuje celkem 7 druhů, nejběžnější je kozinec sladkolistý.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kozince jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, polokeře a keře. Odění rostlin se skládá z jednoduchých nebo vidličnatých chlupů. Na okrajích palistů a listenů bývají často drobné žlázky. Listy jsou lichozpeřené nebo sudozpeřené, výjimečně s lístky přeslenitými. Řapíky listů nezřídka u keřovitých druhů vytrvávají a mění se v ostny. Palisty mohou být zelené nebo suchomázdřité, přirostlé k řapíku nebo volné, nezřídka jsou také srostlé a tvoří pochvu kolem stonku. Květenství jsou úžlabní přisedlé až dlouze stopkaté hrozny s několika až mnoha květy. Květy jsou stopkaté nebo téměř přisedlé, nejčastěji žluté, bílé, modré nebo fialové, případně dvoubarevné. Kalich je zvonkovitý až trubkovitý, zakončený 5 podobnými nebo nestejnými zuby, za plodu u některých druhů nafouklý. Pavéza bývá úzká a na vrcholu vykrojená nebo řidčeji zaoblená, na bázi většinou nehetnatá. Člunek je na vrcholu nezúžený, tupý, kratší než křídla. Tyčinky jsou ve většině případů dvoubratré (9+1), s nestejně dlouhými nitkami. Semeník je přisedlý nebo stopkatý, s mnoha vajíčky a rovnou nebo zahnutou čnělkou. Lusky jsou velmi různorodé, tenké nebo kožovité, výjimečně tvrdé a připomínající oříšek, někdy nafouklé. Mohou být pukavé, nepukavé nebo pukající jen částečně. Většinou jsou na spodní straně kýlnaté a na svrchní se žlábkem. Obsahují několik až mnoho ledvinovitých semen.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod kozinec je největším rodem kvetoucích rostlin, celkově zahrnuje asi 3000 druhů. Je rozšířen téměř po celé severní polokouli. Asi 500 druhů se vyskytuje v Severní Americe, zbytek připadá na Evropu, Asii a Afriku.[1] Centrum druhové diverzity je v jihozápadní Asii. Severoamerické druhy jsou převážně vytrvalé byliny až polokeře, druhy Starého světa jsou často keřovité. Kozince obecně jsou světlomilné rostliny a rostou zejména na stepích, prériích a v polopouštních oblastech na lehkých propustných půdách a často jsou velmi odolné vůči suchu. Druhy ze západní a střední Asie jsou nezřídka ostnité nebo mají listy redukovány na fylódia či jinak modifikované jako přizpůsobení aridnímu klimatu.[2]

V České republice se vyskytuje celkem 7 druhů kozinců. Nejhojnější je kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), rozšířený v nížinách a podhůří téměř po celém území ČR. Podobný výskyt má i o něco vzácnější kozinec cizrnovitý (A. cicer). Zbylých 5 jsou teplomilné druhy, omezené svým výskytem na nejteplejší oblasti Čech a Moravy: kozinec bezlodyžný (A. excapus), kozinec dánský (A. danicus), kozinec rakouský (A. austriacus), a kozinec vičencovitý (A. onobrychis) a pouze v Čechách kozinec písečný (A. arenarius). V minulosti se zde vyskytoval i kozinec drsný (A. asper), dnes však náleží mezi vyhynulé rostliny ČR.[3] Na Slovensku se nadto vyskytuje kozinec měchýřnatý (Astragalus vesicarius), kozinec drsnokvětý (Astragalus dasyanthus), kozinec norský (Astragalus norvegicus), kozinec alpský (Astragalus alpinus), kozinec chladnomilný (Astragalus frigidus) a kozinec poniklý (Astragalus penduliflorus).[4]

Z celé Evropy je udáváno asi 140 druhů kozinců. Nejvíce se jich vyskytuje ve Středomoří a v Rusku, resp. v bývalém SSSR.[5] Na území Alp roste celkem 22 druhů kozinců, alpínského a subalpínského stupně dosahují druhy Astragalus frigidus, A. penduliflorus, A. alpinus, A. depressus', A. norvegicus, A. australis, A. excapus, A. alopecurus, A. sempervirens a A. leontinus.[6]

Ohrožené druhy[editovat | editovat zdroj]

V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je v kategorii kriticky ohrožených uvedeno celkem 6 druhů kozince. Z evropských druhů je to Astragalus cavanillesii a Astragalus tremolsianus ze Španělska, Astragalus maritimus a Astragalus verrucosus ze Sardínie. Zbývající 2 druhy rostou v USA, Astragalus schmolliae v Coloradu a Astragalus sinuatus ve státě Washington. Dalších 7 druhů je vedeno jako ohrožené. Druh Astragalus nitidiflorus ze španělské provincie Murcia je považován za vyhynulý.[7]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Většina druhů kozinců obsahuje cyklitoly, např. pinitol, některé v semenech také pyridinové alkaloidy (trigonellin aj.) a toxickou neproteinovou aminokyselinu kanavanin. Kozinec sladkolistý obsahuje triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin).[3]

A. membranaceus obsahuje isoflavonoidy (astraisoflavan, astrapterokarpan), saponiny (astragalosid) a kyselinu aminomáselnou. Kořeny kozince A. hamosus obsahují saponiny a steroidy.[8][9]

Druhy kozinců rozšířené v ČR[editovat | editovat zdroj]

Další zástupci[editovat | editovat zdroj]

Kozinec Astragalus massiliensis

Význam[editovat | editovat zdroj]

Z některých druhů kozince se získávají rostlinné slizy. Hlavním zdrojem je kozinec slizodárný (A. gummifer), pocházející z hor jihozápadní Asie. Podobně slouží i druhy A. adscendens, A. creticus, A. massiliensis a A. verus. Z naříznutých větévek a kořenů těchto rostlin vytéká klovatina bez chuti a vůně, která po několika dnech tuhne v hmotu známou jako tragant. Má využití zejména v medicíně.[10]

Některé druhy zejména asijských kozinců mají využití v medicíně. V indické medicíně jsou používány zejména druhy A. candolleanus, A. hamosus, A. sarcocola a A. strobiliferus. V tradiční čínské medicíně jsou používány kořeny A. mongholicus a A. membranaceus. V Koreji je jako léčivka často pěstován kozinec A. membranaceus.[9][11][12]

Některé druhy kozinců, např. A. membranaceus, byly testovány farmaceutickými společnostmi na přítomnost aktivátoru enzymu telomerázy, který by měl snížením degradace DNA zpomalovat stárnutí.[13]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Polodřevnaté druhy kozinců vesměs vyžadují vápnitou štěrkovitou půdu na plném výsluní a jejich kultura je nesnadná. Nejlépe se jim daří v hlubokých skalních trhlinách. Množí se výsevem nebo dělením trsů, případně hřížením.[14][15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LANGRAN, Xu; PODLECH, Dietrich. Flora of China: Astragalus [online]. . Dostupné online.  
  2. a b ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison : The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.  
  3. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.  
  4. DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR. Praha : Academia, 1989. 21-059-89.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. AESCHIMANN, David et al.. Flora Alpina. Bern : Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.  
  7. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. JOY, P.P. et al. Medicinal Plants. Kerala : Kerala Agricultural University, 1998.  
  9. a b KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.  
  10. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  11. COL.. Medicinal Plants in China. Manila : WHO, 1997. ISBN 92 9061 102 2.  
  12. HAN, S. T. et al.. Medicinal Plants in the Republic of Korea. Manila : WHO, 1998. ISBN 92-9061-120-0.  
  13. DE JESUS, Bruno Bernardes et al. The telomerase activator TA-65 elongates short telomeres and increases health span of adult old mice without increasing cancer incidence. Aging Cell. 2011. Dostupné online.  
  14. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.  
  15. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]