Surianaceae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Surianaceae

Suriana maritima
Suriana maritima
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: surianovité (Surianaceae)
Arn., 1834

Surianovité (Surianaceae) je čeleď dvouděložných rostlin z řádu bobotvaré (Fabales). Jsou to dřeviny s jednoduchými nebo zpeřenými, střídavými listy a pravidelnými pětičetnými květy. Čeleď zahrnuje 8 druhů v 5 rodech a je rozšířena v tropech Starého i Nového světa. Nejvíce druhů je v Austrálii. Některé druhy mají význam v medicíně nebo se těží pro dřevo.

Keř Stylobasium spathulatum

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi jsou keře a malé stromy se střídavými listy bez palistů nebo s drobnými prchavými palisty. Listy jsou jednoduché, u některých druhů rodu Recchia zpeřené s křídlatým vřetenem. Monotypický rod Suriana má listy nahloučené na koncích větví. Květy jsou pravidelné, většinou oboupohlavné, pětičetné, v úžlabních či vrcholových, vrcholíkovitých nebo latovitých květenstvích. Výjimečně jsou květy jednotlivé, úžlabní. Kalich i koruna jsou složeny z 5 lístků, koruna je volná, kališní lístky jsou na bázi srostlé. Tyčinek je 10 a jsou volné. Gyneceum je svrchní apokarpní, složené ze 2 až 5 volných plodolistů se 2 vajíčky. Čnělky jsou volné a vyrůstají z báze plodolistů. Plodem je souplodí jednosemenných peckovic nebo oříšků).[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Porost Suriana maritima

Čeleď surianovité zahrnuje 8 druhů v 5 rodech. Největší rod je Recchia (3 druhy). Celkem 3 monotypické rody jsou endemity Austrálie, rod Recchia roste v jižním Mexiku. Druh Suriana maritima je rozšířen podél tropických pobřeží téměř celého světa s výjimkou západní Afriky.[1][3]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

O mechanismu opylování a šíření semen je známo málo.[1] O plodech Suriana maritima se předpokládá, že se šíří mořskou vodou. Vzhledem k tomu, že tento druh osídlil tropická pobřeží téměř celého světa, se jedná o efektivní způsob.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď byla jako samostatná popsána již v roce 1834, později ji Engler vřadil jako podčeleď do čeledi Simaroubaceae. Cronquist a Dahlgren řadili čeleď Surianaceae do řádu růžotvaré (Rosales), Tachtadžjan do řádu routotvaré (Rutales). V systému APG byla vřazena do řádu bobotvaré (Fabales). Rod Suriana má rovněž pohnutou taxonomickou historii a byl postupně řazen do čeledí Crassulaceae, Spiraeaceae, Geraniaceae nebo do samostatné monotypické čeledi Surianaceae. Australský rod Stylobasis se dvěma druhy byl oddělován do samostatné čeledi Stylobasiaceae. Podle kladogramů APG je čeleď Surianaceae sesterskou skupinou čeledi vítodovité (Polygalaceae).[1][3][4]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jádrové dřevo Suriana maritima je tvrdé a dobře se leští. Je používáno k výrobě drobných předmětů. Druh Suriana maritima je používán v medicíně k čištění hnisavých boláků, na revmatismus, krvácení z konečníku, k zastavení průjmu a na afty.[1]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Cadellia, Guilfoylia, Recchia, Stylobasium, Suriana[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  2. PENG, Hua; THOMAS, Wm. Wayt. Flora of China: Surianaceae [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 6(1). Leiden, Niederlands : Foundation Flora Malesiana, 1960. (anglicky) 
  4. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online. (anglicky) 
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]