Vítečník sítinovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVítečník sítinovitý
alternativní popis obrázku chybí
Vítečník sítinovitý (Spartium junceum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Podčeleď Faboideae
Tribus Genisteae
Rod vítečník (Spartium)
Binomické jméno
Spartium junceum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vítečník sítinovitý

Vítečník sítinovitý (Spartium junceum) je jediný druh rodu vítečník z čeledi bobovité. Je to metlovitý keř s oblými rýhovanými šedozelenými větvemi a velkými žlutými květy, rozšířený ve Středomoří a jihozápadní Asii. V ČR je zřídka pěstován jako okrasná rostlina.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vítečník je opadavý metlovitý keř dorůstající výšky 1,5 až 3 metry. Listy jsou jednoduché, čárkovitě kopinaté, 5 až 20 mm dlouhé, střídavé a záhy opadávají, přičemž asimilační funkci zajišťují zelené větve. Větévky jsou prutovité, oblé, s okrouhlým průřezem, jemně rýhované, šedozelené. Květy jsou žluté, motýlovité, asi 2,5 cm dlouhé, v řídkých koncových hroznech. Kalich je asi 5 mm dlouhý, dvoupyský, horní pysk je rozštěpený až k bázi, spodní se 3 drobnými zuby. Pavéza je nazpět ohnutá. Člunek je vzhůru zakřivený, na vrcholu špičatý, delší než křídla. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré. Čnělka je zakřivená, s bliznou po čnělce sbíhající. Lusky jsou úzce podlouhlé, ploché, pukající 2 chlopněmi, 4 až 9 cm dlouhé, chlupaté a obsahují 5 až 18 lesklých hnědých semen. [1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vítečník sítinovitý je rozšířen ve Středomoří a jihozápadní Asii od Pyrenejského poloostrova po Krym a Sýrii, na pobřeží severní Afriky a na Kanárských ostrovech.[1][2] Roste jako součást středomořské keřové vegetace zvané makchie, na útesech, v roklích a na narušených místech.[3]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Vítečník obsahuje jedovaté chinolizidinové alkaloidy, zejména spartein. Z dalších těchto alkaloidů je přítomen cytisin, methyl cytisin, anagyrin a thermopsin. Jedovatá jsou zejména semena.[3][4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Vítečník je v klimaticky příhodných oblastech světa pěstován jako okrasný keř a k ochraně půdy před erozí. Může se stát invazní rostlinou. Z větví se získávají vlákna podobná jutě. Květy poskytují vonnou silici. Vítečník má i medicínské využití, je však jedovatý.[3]

V České republice je vítečník poměrně zřídka pěstován jako okrasná dřevina. Je k vidění např. v Botanické zahradě UK Na Slupi a v Průhonickém parku.[5] Vyžaduje teplé chráněné polohy.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3. 
  2. a b c KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  3. a b c Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné online. 
  4. ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  5. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.