Jalovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Jalovec (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxoboxJalovec
alternativní popis obrázku chybí
Juniperus deltoides v Bulharsku
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď cypřišovité (Cupressaceae)
Podčeleď Cupressoideae
Rod jalovec (Juniperus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jalovec (Juniperus) je rod stálezelených jehličnatých keřů či stromů z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae), zahrnující asi 55-60 druhů, což z něho činí nejpočetnější rod čeledi.[1] Charakteristickým rysem rodu je, že zralé šišky, zvané jalovčinky (odborně galbuly), mají zdužnatělé semenné šupiny a připomínají bobule; na rozdíl od ostatních zástupců čeledi cypřišovitých také jejich semenné šupiny zcela srůstají.[2] Šišky uvnitř obsahují bezkřídlá, trojhranná semena.

Většina druhů je dvoudomých, tj. se samčími a samičími šišticemi na různých jedincích; některé jsou však jednodomé. Jako jiné jehličnany jsou anemogamní, zvláštností však je, že jejich semena jsou primárně roznášena ptáky požírajícími dužnaté jalovčinky.[1] Jsou to vesměs silně světlomilné dřeviny s malými nároky na půdu a vlhost.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jalovec je rodem rozšířeným po velké části severní polokouleː v Evropě, Asii, severní a východní Africe (izolovaná arela na Kilimandžáru) a Severní a Střední Americe. Největší areál zahrnující prakticky celou holoarktickou oblast má jalovec obecný,[1] který je také jediným druhem původním v ČR.[3]

V Evropě roste celkem 10 druhů jalovců. Ze sekce Juniperus zde rostou 4 druhy. Jalovec obecný (J. communis) je rozšířen téměř v celé Evropě, jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus) v její jižní, středomořské části. Juniperus navicularis je endemit jižní části Pyrenejského poloostrova, jalovec krátkolistý (Juniperus brevifolia) je endemit Azorských ostrovů. Sekce Sabina je v Evropě zastoupena 5 druhy. Jalovec chvojka (Juniperus sabina) je rozšířen zejména v horách střední a jižní Evropy, jalovec fénický (Juniperus phoenicea) na středomořském pobřeží. Druhy jalovec ztepilý (Juniperus excelsa) a jalovec páchnoucí (Juniperus foetidissima) rostou na Balkáně a Krymu, jalovec kadidlový (Juniperus thurifera) v horách jihozápadní Evropy. Jalovec peckoplodý (Juniperus drupacea) jakožto jediný zástupce sekce Caryocedrus roste v jižním Řecku.[4][5]

Systematika a evoluce[editovat | editovat zdroj]

Přízemní habitus jalovce poléhavého

Rod je tradičně členěn do tří sekcí, někdy pojímaných i jako podrody nebo dokonce samostatné rodyː sekce Juniperus s ostrými jehlicemi a převážně eurasijským rozšířením zahrnuje 7-9 druhů; sekce Caryocedrus zahrnuje jediný druh jalovec peckoplodý rostoucí v Řecku a někdy bývá slučována s předchozí, s níž ostatně tvoří z hlediska fylogeneze bazální větev rodu.[1] Do nejrozsáhlejší sekce Sabina patří okolo 40 druhů Starého i Nového světa; odlišuje se stopkatými galbulami a dospělými listy převážně šupinovitými, na juvenilních výhoncích mohou být ale i jehlicovité.[1][3]

Sesterským rodem jalovce je rod cypřiš (Cupressus), od něhož se oddělil v období paleocénu zhruba před 70-50 miliony let; jejich společný předek pocházel patrně z Asie.[1]

Vybraní zástupci[editovat | editovat zdroj]

Jalovec červenoplodý - větévka se zralými šišticemi (sekce Juniperus)

Juniperus sect. Juniperus:

Juniperus sect. Caryocedrus

Větévka jalovce peckoplodého
Šupinovité listy a plody jalovce virginského (sekce Sabina)

Juniperus sect. Sabina

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jalovec ztepilý na Krymu

Jalovce jsou v České republice pěstovány jako okrasné dřeviny širokého použití. Zahrnují stromovité, keřovité i plazivé, pokryvné typy. V četných kultivarech je pěstován zejména jalovec obecný (Juniperus communis), jalovec čínský (Juniperus chinensis), jalovec viržinský (Juniperus virginiana), jalovec prostřední (Juniperus x media), jalovec chvojka (Juniperus sabina) a jalovec polehlý (Juniperus horizontalis).[9][6]

Jalovčinky některých druhů, hlavně jalovce obecného, se využívají v gastronomii jako koření; vyrábí se z nich alkoholické nápoje gin a borovička. Esenciální oleje se užívají v aromaterapii a kosmetice. Vonné, odolné dřevo některých jalovců je ceněné v truhlářství a řezbářství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Juniperus (juniper) description. www.conifers.org [online]. [cit. 2018-07-07]. Dostupné online. 
  2. Kubát et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha
  3. a b c Musil, Hamerníkː Jehličnaté dřeviny 1. Prahaː ČZU, 2003, s. 137
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  5. EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 07-082-78. (česky) 
  7. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  8. Botany.cz [online]. Dostupné online. (česky) 
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]