Jalovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Jalovec (rozcestník).
Jak číst taxoboxJalovec
alternativní popis obrázku chybí
Juniperus deltoides v Bulharsku
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďcypřišovité (Cupressaceae)
PodčeleďCupressoideae
Rodjalovec (Juniperus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jalovec (Juniperus) je rod stálezelených jehličnatých keřů či stromů z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae), zahrnující asi 55–70 druhů, což z něho činí nejpočetnější rod čeledi.[1] Charakteristickým rysem rodu je, že zralé šišky, zvané jalovčinky (odborně galbuly), mají zdužnatělé semenné šupiny a připomínají bobule; na rozdíl od ostatních zástupců čeledi cypřišovitých také jejich semenné šupiny zcela srůstají.[2] Šišky uvnitř obsahují bezkřídlá, trojhranná semena.

Většina druhů je dvoudomých, tj. se samčími a samičími šišticemi na různých jedincích; některé jsou však jednodomé. Jako jiné jehličnany jsou anemogamní, zvláštností však je, že jejich semena jsou primárně roznášena ptáky požírajícími dužnaté jalovčinky.[1] Jsou to vesměs silně světlomilné dřeviny s malými nároky na půdu a vlhost.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jalovec je rodem rozšířeným po převážné většině severní polokoule: rostou v Evropě, Asii, severní a východní Africe (izolovaná arela na Kilimandžáru) a Severní a Střední Americe.[4] Největší areál zahrnující prakticky celou holoarktickou oblast má jalovec obecný,[1] který je také jediným druhem původním v ČR.[3]

V Evropě roste celkem 10 druhů jalovců. Ze sekce Juniperus zde rostou 4 druhy. Jalovec obecný (J. communis) je rozšířen téměř v celé Evropě, jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus) v její jižní, středomořské části. Juniperus navicularis je endemit jižní části Pyrenejského poloostrova, jalovec krátkolistý (Juniperus brevifolia) je endemit Azorských ostrovů. Sekce Sabina je v Evropě zastoupena 5 druhy. Jalovec chvojka (Juniperus sabina) je rozšířen zejména v horách střední a jižní Evropy, jalovec fénický (Juniperus phoenicea) na středomořském pobřeží. Druhy jalovec ztepilý (Juniperus excelsa) a jalovec páchnoucí (Juniperus foetidissima) rostou na Balkáně a Krymu, jalovec kadidlový (Juniperus thurifera) v horách jihozápadní Evropy. Jalovec peckoplodý (Juniperus drupacea) jakožto jediný zástupce sekce Caryocedrus roste v jižním Řecku.[5][6]

Systematika a evoluce[editovat | editovat zdroj]

Přízemní habitus jalovce poléhavého

Rod je tradičně členěn do tří sekcí, někdy pojímaných i jako podrody nebo dokonce samostatné rody: sekce Juniperus s ostrými jehlicemi a převážně eurasijským rozšířením zahrnuje 7–9 druhů; sekce Caryocedrus zahrnuje jediný druh jalovec peckoplodý rostoucí v Řecku a někdy bývá slučována s předchozí, s níž ostatně tvoří z hlediska fylogeneze bazální větev rodu.[1] Do nejrozsáhlejší sekce Sabina patří okolo 40 druhů Starého i Nového světa; odlišuje se stopkatými galbulami a dospělými listy převážně šupinovitými, na juvenilních výhoncích mohou být ale i jehlicovité.[1][3]

Sesterským rodem jalovce je rod cypřiš (Cupressus), od něhož se oddělil v období paleocénu zhruba před 70–50 miliony let; jejich společný předek pocházel patrně z Asie.[1]

Vybraní zástupci[editovat | editovat zdroj]

Jalovec červenoplodý – větévka se zralými šišticemi (sekce Juniperus)

Juniperus sect. Juniperus:

Juniperus sect. Caryocedrus

Větévka jalovce peckoplodého
Šupinovité listy a plody jalovce virginského (sekce Sabina)

Juniperus sect. Sabina

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jalovec ztepilý na Krymu

Jalovce jsou v České republice pěstovány jako okrasné dřeviny širokého použití. Zahrnují stromovité, keřovité i plazivé, pokryvné typy. V četných kultivarech je pěstován zejména jalovec obecný (Juniperus communis), jalovec čínský (Juniperus chinensis), jalovec viržinský (Juniperus virginiana), jalovec prostřední (Juniperus ×media), jalovec chvojka (Juniperus sabina) a jalovec polehlý (Juniperus horizontalis).[11][8]

Jalovčinky některých druhů, hlavně jalovce obecného, se využívají v gastronomii jako koření; vyrábí se z nich alkoholické nápoje gin a borovička. Esenciální oleje se užívají v aromaterapii a kosmetice. Vonné, odolné dřevo některých jalovců je ceněné v truhlářství a řezbářství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Juniperus (juniper) description. www.conifers.org [online]. [cit. 2018-07-07]. Dostupné online. 
  2. Kubát et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha
  3. a b c Musil, Hamerník: Jehličnaté dřeviny 1. Praha: ČZU, 2003, s. 137
  4. Juniperus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  6. EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. 
  8. a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 07-082-78. (česky) 
  9. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  10. Botany.cz [online]. Dostupné online. (česky) 
  11. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]