Dlask tlustozobý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxDlask tlustozobý
alternativní popis obrázku chybí
Dlask tlustozobý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď pěnkavovití (Fringilliidae)
Rod dlask (Coccothraustes)
Binomické jméno
Coccothraustes coccothraustes
L., 1758
Rozšíření dlaska tlustozobého.
Rozšíření dlaska tlustozobého.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) je středně velký pták z čeledi pěnkavovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se 6 poddruhů. Evropu a severní Asii obývá dlask tlustozobý evropský (Coccothraustes coccothraustes coccothraustes), Krym, Kubáň, Kavkaz a Malou a Přední Asii dlask tlustozobý kavkazský (C. c. nigricans). Další 3 poddruhy žijí ve střední a východní Asii a 1 v severozápadní Africe.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dlask tlustozobý, mladý pták

Dlask tlustozobý je dlouhý 16,5–18 cm, v rozpětí křídel měří 29–33 cm a váží cca 48-62 g. Má nápadně silný kuželovitý zobák, velkou hlavu a krátký ocas. Peří je pestře zbarvené, převážně rezavohnědé a béžové, s černou uzdičkou a skvrnou pod zobákem a leskle modročernými křídly s kapkovitě rozšířenými konci ručních letek. Za letu jsou nápadné bílé křídelní pásky a bílý konec ocasu. Zobák je v létě šedočerný a v zimě slonovinově bílý nebo světle žlutohnědý. Obě pohlaví jsou podobná, samice je matněji a méně výrazněji zbarvená, s popelavě šedým polem na loketních letkách (u samce jsou letky celé černé). Mladý pták má šedožlutou hruď a tmavě tečkované břicho.[2][3]

Je velmi ostražitý a plachý, snadno přehlédnutelný, většinu času tráví vysoko v korunách stromů. Létá rychle a obratně v plochých vlnovkách, na zemi poskakuje.[2][3] Při pohledu zdola může být pro svou velikost a statnost lehce zaměněn s křivkou obecnou. Hlas se podobá pěnkavímu, ale je slabší, nemelodický, vábení je zvonivé „ciks“ nebo „citt“, zpěv je "žvatlání" s určitými vábivými motivy.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

V zimě, východní Čechy

Má palearktický typ rozšíření, s areálem sahajícím od Maroka a Velké Británie na západě po Japonsko na východě. V Evropě je souvisle rozšířen v její střední a východní části, kam je také soustředěna většina evropské populace, zatímco na západě je jeho výskyt pouze ostrůvkovitý. Zcela chybí na Islandu, v Irsku a v severní Skandinávii (severní hranici tvoří 60° s. š.). Částečně tažný druh. Ptáci z kontinentálních oblastí Ruska jsou tažní, se zimovišti v západní a jižní Evropě a Turecku. Ve zbytku Evropy je k zastižení celoročně, s nejrůznějšími mezisezónními pohyby jednotlivých populací.[2][4] Evropská populace je odhadována na 2 400 000-4 200 000 párů a je považována za stabilní.[5]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí převážně v nižších polohách až do nadmořské výšky 950 m, výše je hnízdění řídké a na horách vzácné, ačkoli bývá v hnízdní době výjimečně zaznamenáván i velmi vysoko (v Krkonoších v 1410 m n. m., v Jeseníkách v 1200 m n. m.). Celková početnost byla v letech 1985-89 odhadnuta na 150 000-300 000 párů a v letech 2001-03 na 140 000-280 000 párů.[2]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Dlask tlustozobý se vyskytuje ve světlých listnatých nebo smíšených lesích, hlavně ve starších listnatých porostech se zastoupením dubů, habrů, buků, jasanů a jilmů,[3] také v parcích, velkých zahradách, sadech a v olivových hájích.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Coccothraustes coccothraustes

Hnízdí jednotlivě nebo v malých koloniích. Hnízdo staví většinou samotná samice z drobných větviček, kořenů a rostlin na stromech (méně i v keřích), a to jak blízko u kmene, tak i na koncích větví; zevnitř bývá vystláno lišejníky, štětinami, ovčí vlnou a žíněmi. Hnízdí zpravidla 1x, vzácně 2× ročně v období od dubna do června. Samice snáší průměrně 4-5 (3-6) světle modrošedých, řídce šedohnědě až černě skvrnitých vajec o rozměrech 23,9 x 17,4 mm. Sedí na nich sama 11-14 dnů a samec jí přináší potravu. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 10-14 dnů. Až do stáří 30 dnů jsou ještě krmena mimo něj, ale rodina zůstává pohromadě i poté. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 1 roku. Nejvyšší dosažený věk u kroužkovaného jedince je 11 let a 8 měsíců.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě převažuje rostlinná strava, hlavně semena (slivoně, habru, tisu, hlohu, javoru, třešně aj.). Díky svému mohutnému zobáku, ve kterém dokáže vyvinout sílu až 50 kg,[3] rozlouskne i ty nejtvrdší pecky. Oklovává také plody třešně, jabloně, hrušně, jeřábu, svídy a hlohu, a na jaře uštipuje pupeny a výhonky stromů a keřů. Nehojně se v jeho potravě objevuje i živočišná strava, hlavně hmyz, dále pavouci, žížaly a plži.[2] Potravu hledá na zemi i na stromech, má-li příležitost, navštěvuje také krmítka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b c d e f g HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. a b c d SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  5. Hawfinch Coccothraustes coccothraustes [online]. BirdLife International, [cit. 2013-03-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Šťastný, K. Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN. 1984. 176 S.