Stehlík obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxStehlík obecný
alternativní popis obrázku chybí
Stehlík obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď pěnkavovití (Fringillidae)
Rod stehlík (Carduelis)
Binomické jméno
Carduelis carduelis
Linné, 1758
Mapka s rozšířením: C. c. carduelis - 1 hnízdiště, 2 oblasti s celoročním výskytem c. c. caniceps- 3 hnízdiště, 4 oblasti s celoročním výskytem
Mapka s rozšířením:

C. c. carduelis - 1 hnízdiště, 2 oblasti s celoročním výskytem

c. c. caniceps- 3 hnízdiště, 4 oblasti s celoročním výskytem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je malý pěvec z čeledi pěnkavovití s rozsáhlým areálem rozšíření.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 12 cm
  • Rozpětí křídel: 23 cm
  • Hmotnost: 16 g

Stehlík obecný má štíhlé tělo, dlouhá křídla, silný zašpičatělý narůžovělý zobák a hnědé končetiny. Je velice pestře zbarvený, svrchu béžově, křídla má zčásti černá s bílými skvrnami a jasným žlutým pruhem, zespodu je bílý, hlava má charakteristickou červenou masku, zbytek hlavy je černobílý. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně a je často obtížné je rozlišit. Samec má však větší a výraznější červenou masku, která pokrývá větší část hlavy než u samice a zasahuje až za oko, ramena křídel jsou u samce celá černá, zatímco u samice z části šedivá. Jiná je také geometrie zobáku, samec mívá zobák delší a užší, není to však pravidlem. Mladí ptáci postrádají červenou masku.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hojně se vyskytuje v celé Evropě vyjma větší části Skandinávského poloostrova, v Asii východně až po Bajkalské jezero a jižně po Himálaj a v severní a severovýchodní Africe. Jedinci, kteří unikli z umělých odchovů, vytvořili stálou populaci i v Austrálii a na Novém Zélandu.

Je částečně tažný, na zimu z větší části migruje do jižní a západní Evropy. V České republice se vyskytuje celoročně, v zimě je však o něco vzácnější.

Bionomie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Stehlíka obecného běžně nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině.

Stehlík na hnízdě
Carduelis carduelis carduelis

Nejčastěji se ozývá zvonivým a svižným „tiglitt“ nebo drsným „čree“.

Mimo období hnízdění se velice často objevuje na polích, loukách nebo opuštěných a zarostlých pozemcích, kde vyhledává malá semena různých druhů, nejčastěji hvězdicovitých rostlin (různé pcháče, pupalka, lociky, mrkvovité...), ale i bříz nebo olší. Zvláště mláďata jsou vedle nezralých semen krmena také drobným hmyzem. Na podzim a v zimě se většinou seskupuje do početných, často i více jak 40členných hejn. Během nepříznivého zimního období také často zalétává na krmítka.

Hnízdí od května do srpna a ročně mívá 1 snůšku (při zničení snůšky 2 - 3). Do většinou dobře ukrytého hnízda na větvích vysokých listnatých stromů klade 3 až 6 vajec, na kterých sedí 11 - 14 dní. Mláďata opouštějí hnízdo po dalších 13 - 15 dnech.

Chov a kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Stehlíci při hnízdění v kleci

Nádherně zbarvený stehlík obecný poutal pozornost umělců i prostých lidí a byl v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byl spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytán (i jako zdroj potravy). Stehlík v křesťanské symbolice může souviset s dětstvím Krista, ale může být považován i za výraz vztahu mezi milujícími se osobami a v tomto smyslu být přenosný i na výše zmíněný mystický poměr Krista a Panny Marie. Podle středověkých legend např. stehlík vytrhával trny z hlavy Kristovy, nesoucího svůj kříž na Golgotu a červeň peříček kolem jeho zobáku bývá pak ztotožňována s krví Kristovou, kterou se stehlík přitom potřísnil.[2]

Postupně se pro svůj atraktivní vzhled a příjemný zpěv stal oblíbeným a ceněným "klecním" ptákem. Chov stehlíků, zejména v západní Evropě, neztratil nikdy na své popularitě. Známí jsou pestře zbarvení kříženci stehlíka s kanárem. V současnosti jsou i v ČR chování a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí jsou vedle většího poddruhu (C. carduelis major) stále populárnější četné barevné mutace.[3]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků European Goldfinch na anglické Wikipedii a Szczygieł na polské Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Aesthetica16/Aesthetica16_03.pdf
  3. http://agapornis.cz/penkavoviti/