Kolchida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kolchida
 Diaochie
 Kolchové
 Achaimenovci
~1300–720 př. n. l.
~600–302 př. n. l.
Svanetie 
Lazika 
Kavkazská Ibérie 
Pontus 
Geografie
Mapa
Mapa Kolchidy v 6. až 2. století př. n. l.
Aia (buď dnešní Kutaisi, nebo Archeopolis)
Obyvatelstvo
Národnostní složení
různorodé
Státní útvar
monarchie, federativní uspořádání
Vznik
sjednocení přímořských kmenů za účelem svržení perské nadvlády
Zánik
většinu území obsadila vojska Kavkazské Ibérie, po jejich odchodu rozpad na několik kmenových knížectví. Nakonec anektovány Pontem a následně ovládnuty Římem.
Státní útvary a území
Předcházející
Diaochie Diaochie
Kolchové Kolchové
Achaimenovci Achaimenovci
Následující
Svanetie Svanetie
Lazika Lazika
Kavkazská Ibérie Kavkazská Ibérie
Pontus Pontus
Dějiny Gruzie

  • PRAVĚK
  • DOBA BRONZOVÁ
  • STAROVĚK A ANTIKA
  • RANÝ STŘEDOVĚK
  • VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK
  • NOVOVĚK
  • RUSKÁ NADVLÁDA
  • MODERNÍ DĚJINY

Kolchida (gruzínsky: კოლხეთი, kolcheti; řecky: Κολχίς, Kolchís) je antický řecký název historické oblasti na území Gruzie. Ve starověké geografii se rozkládala na břehu Černého moře, v blízkosti tří oblastí Kavkazu, dnes západní části Gruzie.

V rámci řecké mytologie byla domovem krále Aiéta a jeho dcery Médeie. V proslulém a rozsáhlém mýtuArgonautechIásonovi se stala cílem velké výpravy pro Zlaté rouno, proslulé z příběhu FrixaHellé.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Určitý stupeň státního útvaru je potvrzen od 13. století př. n. l.. [1] Koncem 6. století př. n. l. Kolchidu dobyl perský šáh Dareios I. a přičlenil ji k 19. perské satrapii.[2] Od porážky Persie Alexandrem Velikým se oblast stala opět nezávislou. V 11. století se stala základem Gruzínského království. V druhé polovině 17. století se oblast dostala pod vliv Osmanské říše. V první polovině 19. století oblast ovládlo Ruské impérium.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Kolchida bylo mnohonárodnostní království, jehož obyvatelstvo náleželo k některému ze zakavkazských kmenů a osídlilo pobřeží Černého moře. Jednotlivé kmeny byly mezi sebou příbuzné, přesto byly poměrně rozdílné. Mezi nejdůležitější kmeny patřily:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MORRITT, R.D. Stones that Speak.. [s.l.]: EBSCO ebook academic collection. Cambridge Scholars Pub., 2010. Dostupné online. ISBN 9781443821766. S. 99. (anglicky) 
  2. Rayfield 2012, s. 18-19.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]