Abchazské království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Abchazské království
 აფხაზთა სამეფო 
Apkhazta Samepo
 Knížectví Abasgia
 Království Egrisi
7781008 Gruzínské království 
geografie
Mapa
Vrcholná rozloha království (tmavě zelená) mezi lety 850950 a jeho sférou vlivu (světle zelená), tj. státy poplatné či jinak podřízené
obyvatelstvo
státní útvar
byzantské a arabské mince
státní útvary a území
předcházející:
Knížectví Abasgia Knížectví Abasgia
Království Egrisi Království Egrisi
následující:
Gruzínské království Gruzínské království

Království Abcházie (gruzínsky აფხაზთა სამეფო; apkhazta samepo) také známé jako Abasgia či Egrisi-Abkhazia byl středověký feudální kavkazský stát. Vznik se datuje k roku 778, později byl spojen s Gruzínským královstvím.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Abcházie byla během období Byzantské říše knížectvím. Toto knížectví leželo podél pobřeží Černého moře, kde se nachází v současné době severozápadní část Gruzie (Autonomní republika Abcházie) a dále bylo sahající severně do současného Krasnodarského kraje (Rusko). Jeho hlavním městem byla Anacopia. Abcházii vládl dědičný archón, který vládl jako byzantský místokrál. Země byla převážně křesťanská a město Pityus bylo sídlem arcibiskupa, který byl podřízen konstantinopolskému patriarchovy. Dalším abchazským biskupským sídlem byl Soteropolis.[1]

Roku 735 byla proti gruzínským knížectvím zahájena velká výprava vedená arabským generálem Marvánem II. Arabové kteří pronásledovali gruzínská knížata Miriana a Archila vyrazili roku 736 do Abcházie. Úplavice a povodně v kombinaci s tvrdohlavým odporem archóna Leona I., knížectví Ibérie a Lazika přiměli útočníky k ústupu. Leon I. si vzal za ženu dceru Miriana a tím nabyl nové území Lazika (Egrisi).

Zřícenina pevnosti Anacopie

Úspěšná obrana proti Arabům a nabytí nového území poskytlo abchazským knížatům dostatek moci aby si mohli od Byzantské říše vyžádat větší autonomii. K roku 778 získal Leon II. pomocí Chazarů nezávislost a tím získal titul král Abcházie a hlavní město přenesl do západogruzínského města Kutaisi. Leon rozdělil své království do osmi vévodství: Tskhumi, Bedia, Gurie, Rača, Takveri, Svanetie, Argvetie a Kutatisi.[2] Během jeho vlády se abchazské království nacházelo ve fázi budování státu a bylo méně aktivní v otázce šíření hranic království na východ. Po získání státní nezávislosti se hlavním problémem stala otázka církevní nezávislosti. Na počátku 9. století se abcházská církev odtrhla od Konstantinopole a uznala autoritu katolikátu Mccheta, tím se stala církevním jazykem místo řečtiny gruzínština.[3]

Nejprosperující období abchazského království bylo mezi lety 850 a 950. Král Jiří I. Abcházský (864–871) vedl výpravy na východ aby rozšířil svou říší. Králové ovládali vévodství Kartli (střední a část východní Gruzie) a tím zasahovali do záležitostí arménských a gruzínských Bagrationů. Kolem roku 908 král Konstantin III. Abcházský přenesl své hranice až k emirátu Tbilisi. Na krátkou dobu uznala svrchovanost abchazských králů i Kachetie a Heretie. Konstantin III. se také pokusil rozšířit jeho vliv nad Alanií. Král Jiří II. (923–957) dosáhl vrcholu moci a prestiže. Byl známým propagátorem pravoslaví a byl patronem gruzínské křesťanské kultury. Pomohl ustanovit křesťanství jako oficiální náboženství v Alanii. Gruzínské zdroje jej označují jako „stavitele kostelů“. Jeho nástupci nedokázali udržet sílu a integritu království. Během vlády Leona III. (957–967) ztratilo království kontrolu nad Kachetií a Heretií. Následující občanská válka a feudální vzpoury dovedlo království do naprosté anarchie.

Nadvláda nad Zavakazskem přešla k Bagrationům Tao-Klardžeti. Roku 978 bagratidský princ Bagrat III., synovec dědice trůnu Theodosia obsadil abchazský trůn pomocí svého adoptivního otce Davida III. Bagratův původ z Bagratidské i Abchazské dynastie z něj učinil přijatelného vládce. Roku 1008 získal po smrti svého otce Gurgena titul "král Ibérie". Tak se tato dvě království sjednotila dynastickou posloupností a staly se Gruzínským královstvím.

Panovníci[editovat | editovat zdroj]

Tento seznam pochází od gruzínského historika Kirilla Tumanova (1913–1997).

Abcházský král Bagrat II., který současně vládl Gruzii jako Bagrat III.
Panovníci
Král Období vlády Dynastie
Leon II. 780–828 Ačba
Theodosius II. 828–855 Ačba
Demetrius II. 855–864 Ačba
Jiří I. 864–871 Ačba
Jan 871–873 Shavliani
Adarnase 887–893 Shavliani
Bagrat I. 882–894 Ačba
Konstantin III. 894–923 Ačba
Jiří II. 923–957 Ačba
Leon III. 957 – 967 Ačba
Demetrius III. 967–975 Ačba
Theodosius III. 975–978 Ačba
Bagrat II. 978–1008 Bagrationové

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Abkhazia na anglické Wikipedii.

  1. Annuario Pontificio 2013 (Libreria Editrice Vaticana, 2013, ISBN 978-88-209-9070-1), str. 975
  2. Bagrationi Vachušti, The History of Egrisi, Abkhazeti or Imereti, part 1.
  3. RAPP, Stephen H., Jr. The Blackwell Companion to Eastern Christianity. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4443-3361-9. S. 145. (angličtina) 

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Graham Smith, Edward A Allworth, Vivien A Law, Annette Bohr, Andrew Wilson, Nation-Building in the Post-Soviet Borderlands: The Politics of National Identities, Cambridge University Press (10. září 1998) ISBN 0-521-59968-7)
  • Hewitt, George, ed. (2013). The Abkhazians: A Handbook. Routledge. ISBN 978-1136802058)
  • Georgiy I Mirsky, G I Mirskii, On Ruins of Empire: Ethnicity and Nationalism in the Former Soviet Union (Contributions in Political Science), Greenwood Press (30. leden 1997) ISBN 0-313-30044-5)
  • Ronald Grigor Suny, The Making of the Georgian Nation: 2. edice (prosinec 1994), Indiana University Press, ISBN 0-253-20915-3, str. 45
  • Robert W. Thomson (překladatel), Rewriting Caucasian History: The Medieval Armenian Adaptation of the Georgian Chronicles: The Original Georgian Texts and Armenian Adaptation (Oxford Oriental Monographs), Oxford University Press, USA (27. červen 1996) ISBN 0-19-826373-2
  • Kirill Tumanov Chronology of the Kings of Abasgia and other Problems // Le Muséon, 69 (1956), str. 73-90.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]