Svanetie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Horní Svanetie
Světové dědictví UNESCO
VittfarneGeorgien 155.jpg
Smluvní stát Gruzie Gruzie
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium iv, v
Odkaz 709 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1996 (20. zasedání)

Svanetie, též Svaneti (gruzínsky სვანეთი, Svaneti) je historická provincie Gruzie v její severozápadní části. Celá provincie leží ve vysoké nadmořské výšce a při její severní hranici s Kabardsko-Balkarskem se nachází i hora Šchara, nejvyšší gruzínská hora vůbec. Po celé provincii jsou pozůstatky středověkých vesnic i dalších památek, díky čemuž byla Svanetie v roce 1996 začleněna ke světovému dědictví.

Členění[editovat | editovat zdroj]

Horní Svanetie (gruz. Zemo Svaneti)
Dolní Svanetie (gruz. Kvemo Svaneti)

Svanetie se dělí na:

Horní a Dolní Svanetii rozděluje 3000 až 4000 m vysoký těžce přístupný Svanetský hřeben s nejvyšší horou Lahili (4008 m). Spojení mezi Horní a Dolní Svanetií vede z Ušguli přes průsmyk Zagar (2620 m) do Lentechi. Jedná se o extrémně náročnou, 5,5 hodiny dlouhou, jen v letních měsících otevřenou a za sucha sjízdnou horskou cestu vyžadující dobré terénní vozidlo a značnou zásobu pohonných hmot.[1]. Druhé spojení přes průsmyk Latpari (2830 m) bývá často neprůjezdné pro sesuvy kamene.

Přímá doprava mezi oběma územími je tak možná pouze v letních měsících a za dobrého počasí. Z toho důvodu patří každá část do jiného regionu Gruzie.

Alpinismus[editovat | editovat zdroj]

Oblíbeným místem alpinismu je masív Bezengská stěna. Do historie alpinismu ve Svanetii se zapsal italský dobrodruh, cestovatel a fotograf Vittorio Sella. V letech 1890, 1896 a 1898 navštívil centrální část hlavního kavkazského hřebene, několikrát ho na různých místech překročil a vystoupal na mnoho vrcholů. Fotografoval hlavně v Horní Svanetii, ale i v dalších kavkazských horských regionech.[2]

Svanetie v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Český zoolog a spisovatel Julius Komárek uskutečnil průkopnickou zoologickou studijní cestu Svanetií v červenci a srpnu roku 1913. Příjezd do Svanetie údolím Cchenisckali přes průsmyk Latpari, průjezd údolím řeky Inguri a přechod průsmyky Utviri (უთვირის უღელტეხილი, 2714 m) a Chida (ხიდა, v překladu "Most", 2741 m), přes Kodorský hřbet popsal ve své publikaci Kavkazská cesta vydané v roce 1947.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zagar Pass [online]. [cit. 2014-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Tomáš Kučera. Svanové, alpinisté tělem i duší [online]. 2012-05-14, [cit. 2015-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KOMÁREK, Julius. Kavkazská cesta. 1. vyd. [s.l.] : Pražské akciové tiskárny, 1947.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]