Lazika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lazika
 Kolchida 1. stol. př. n. l.–7. stol. Abchazské království 
geografie
Mapa
Mapa Laziky v 5. až 6. století
obyvatelstvo
národnostní složení:
různorodé, později křesťanství
státní útvar
vznik:
rozpad Kolchidy na několik států způsobený agresivní politikou vládců Pontu a následnou římskou odvetou.
zánik:
po úspěné obraně proti Arabům sjednocení s Abcházií
Státní útvary a území
Předcházející:
Kolchida Kolchida
Nástupnické:
Abchazské království Abchazské království
Dějiny Gruzie

Znak Gruzie
  • PRAVĚK
  • DOBA BRONZOVÁ
  • STAROVĚK A ANTIKA
  • RANÝ STŘEDOVĚK
  • VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK
  • NOVOVĚK
  • RUSKÁ NADVLÁDA
  • MODERNÍ DĚJINY

Království Lazika (gruzínsky ლაზიკის სამეფო, lazikis samepo; řecky Λαζική, Laziké; lazsky: ლაზიკა, Laziǩa, persky لازستان, Lazistán; arménsky Եգեր, Jeger[1]), známé také jako království Egrisi (gruzínsky ეგრისის სამეფო, egrisis samepo) bylo starověkým gruzínským státním útvarem, jenž se rozkládal v západní části dnešní Gruzie. Existovalo v období mezi 1. století př. n. l. a 7. století n. l., nezávislé však bylo až od 3. století.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Lazika bylo království malého kavkazského národa Lazů a zahrnovalo celé území bývalého království Kolchida. Dá se proto označit za jeho nástupnický stát. Během své existence ovládla Lazika i sousední Abcházii. Přesto však nebyla Lazika zcela nezávislá; její králové byli povětšinou vazaly Římské říše, později Byzance. Lazika byl název, jenž se ujal a který Lazové uznávali, neboť byli dominantním národem v království. Gruzínci však upřednostňují název Egrisi.

Hlavním městem bylo patrně Kutaisi spolu s městem pod pevností Archeopolis. Mezi další důležitá města patřilo přístavní města Fasis, Apsaros, Petra a Batis.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Území Kolchidy, resp. Laziky v době římské okupace v letech 74 - 66 př. n. l.

Lazika vznikla v bouřlivém období 1. století př. n. l., když pobřeží Kolchidy okupovala římská vojska pod velením Pompeia. Celé území včetně sousedního Pontu bylo následkem jeho kampaně z let 7466 př. n. l. anektováno k Římské říši. Římané opevnili kolchidské přístavy a vnitrozemská města Archeopolis a Kutaisi. Dále se Kolchida přestala nazývat pořečtěně Kolchidou a ujal se nový název Lazika resp. Egrisi. Anicetus Pontský pak o století později v roce 69 vedl neúspěšné protiřímské povstání. Po jeho potlačení začaly horské národy z Velkého Kavkazu (zejména Svanové a Heniočiové) provádět pravidelné loupeživé nájezdy do pobřežních provincií a oslabovaly zde římskou moc. Později území západní Gruzie získala rozsáhlou autonomii a nezávislost na Konstantinopoli a zdejší obyvatelé byli vůči Římské říši pouze povinni tributem. Mnoho součástí bývalé Kolchidy však utvořilo vlastní státy dle kmenové příslušnosti, včetně Laziky podle národa Lazů, a to se omezilo pouze na část území dnešní Mingrelie a západní Imeretie.

Lazika ve 3. století

Ve 3. století se Lazika stabilizovala a začala ke svému území postupně připojovat okolní země, jež kdysi patřily Kolchidě. Lazové se stali v západní Gruzii dominantním národem a své sousedy si rychle podmaňovali. Do této doby bylo toto království formálně vazalem Římské říše, avšak nyní již bylo zcela nezávislé a od Říma se odtrhlo. Počátkem 4. století byla v Lazice zřízena první křesťanská eparchie, podřízena biskupství v abcházském historickém městě Picunda, tehdy známém jako Bičvinda. V roce 319 pak byla tato víra uzákoněna jako jedno ze státních náboženství.[2] Prvním křesťanským králem Laziky se stal Gubazes I. a za jeho vlády se křesťanství stalo také hlavním náboženstvím. Později se vládci, šlechta i ostatní věřící odklonili od řecké ke gruzínské ortodoxní církvi a gruzínština se stala místo řečtiny druhým úředním jazykem země, který byl pro Lazy mnohem srozumitelnější.

V 6. století byla Lazika společně s celým územím dnešní Gruzie předmětem dobývání sasánovskými Peršany, avšak Lazové se díky vydatné pomoci byzantských vojsk dokázali ubránit v tzv. lazské válce, na rozdíl od východního souseda Kavkazská Ibérie. Ten se musel perské nadvládě zcela poddat. Správa území však přešla po roce 570 přímo pod Byzanc a celé království se stalo na téměř sto let její součást s jednou přestávkou, když se území na krátko stalo vazalem Persie. Od roku 660 však byla Lazika opět nezávislá, sle pouze na 31 let, neboť z jihovýchodu do oblasti pronikali Arabové, kterým se Lazové museli podvolit.

V 8. století království Lazika přestává existovat a v roce 767 se připojilo k rozpínajícímu se království Abcházie.

Seznam lazských králů[editovat | editovat zdroj]

Zde jsou uvedeni všichni známí vládci Laziky:[3]

  1. Agros (počátek 2. století)
  2. Malaz (130 - ?)
  3.  ??
  4. Mirdat (cca 360 - 380)
  5. Baraz-Bakur (cca 380 - 395)
  6. Součástí Kavkazské Ibérie (cca 395 - 450)
  7.  ??
  8. Gubazes I. Lazický, (cca 456 – 466) - první historicky doložený král Laziky
  9. Damnazes, (? – 521 nebo 522)
  10. Cathius I. Lazický (521 nebo 522 – 527 nebo 528) - historicky doložený
  11. Opsites, (? - cca 541) - historicky doložený, přesná doba vlády je neznámá
  12. Gubazes II. Lazický (cca 541 – 555)
  13. Cathius II. Lazický (556 – ?)
  14. Vládu převzala Byzanc (570 - cca 660)
  15. Barnuk I. (660 - cca 670)
  16. Grigor (670 - 675)
  17. Barnuk II. (675 - 691)
  18. Vládu převzala Byzanc (691 - 697)
  19. Vládu převzal Arabský chalífát (697 - 767)
  20. Lazika sjednocena s Abcházií (od 767)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. dle starých arménských písemností
  2. E. Glenn Hinson, The Church Triumphant: A History of Christianity Up to 1300, s. 223
  3. Seznam panovníků na území Kavkazu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]