Abcházština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Abcházština (Аҧсуа бызшәа; Аҧсуа)
Rozšíření Abcházie, Turecko
Počet mluvčích 200 000 +
Klasifikace
Písmo Cyrilice
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk Abcházie
Kódy
ISO 639-1 ab
ISO 639-2 není
ISO 639-3 abk
Ethnologue abk
Wikipedie
ab.wikipedia.org

Abcházština je severozápadní kavkazský jazyk používaný Abcházci v Abcházii, Gruzii a Turecku. Používá jej 70 000 – 100 000 mluvčích v Abcházii a až několik desítek tisíc v Turecku. Abcházština je úředním jazykem v Abcházii (podle ústavy sporné Republiky Abcházie spolu s ruštinou, podle Gruzie je spolu s gruzínštinou jedním z oficiálních jazyků de facto neexistující gruzínské Autonomní republiky Abcházie). Jazyk má velký počet souhlásek – 58 – a naopak pouze dvě samohlásky.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Abcházština je používána především v Abcházii, kde je oficiálním jazykem separatistické Abchazské republiky. Status úředního jazyka jí spolu s gruzínštinou zaručuje i gruzínská ústava z roku 1995. Používána je také velkou abchazskou menšinou v Turecku. Přesný počet tamních mluvčích není znám.

Dialekty[editovat | editovat zdroj]

Abcházština se obecně dělí do těchto tří nářečí:

  • Abžua (Абжьыуа) - je spojen s historickým územím Abžua, dnes zhruba okres Očamčyra. Tento dialekt je používán jako základ spisovné formy abcházsštiny.
  • Bzybský dialekt (Бзыҧ) - je spojen s územím okolo řeky Bzyb a s územím okresu Gudauta, hovoří se jím jak v Abcházii, tak v diasporách v Turecku.
  • Samurzakanský dialekt - je spojen s východní částí okresu Očamčyra, dnes jsou jeho zbytky roztroušeny v několika obcích okresu Gali.

Do konce 19. století existovalo v Abcházii ještě několik dialektů, jimiž se zde již nehovoří a využívá je jen diaspora v zahraničí.

  • Sadzský dialekt - je spojen s územím Sadzen, hovoří jím pouze diaspora v Turecku.
  • Gumský dialekt - je spojen s údolím řeky Kodori, okres Gulrypš, hovoří jím pouze diaspora v Turecku a diaspora v Adžárii na jihozápadě Gruzie.
  • Pschuský dialekt - je spojen s horskou oblastí u řeky Bzyb, hovoří jím pouze diaspora ve středním Turecku.
  • Cebeldsko-Dalský dialekt - je spojen s oblastí středního toku řeky Kodori, okres Gulrypš, hovoří jím pouze diaspora v několika vesnicích ve středním Turecku.

Písmo[editovat | editovat zdroj]

Abcházština používá od roku 1862 přizpůsobenou cyrilici. První abecedou byla cyrilice se 37 znaky, vyvinutá baronem Peterem von Uslar. V roce 1909 byla používána cyrilice o 55 písmenech, mezi lety 1926 a 1928 pak latinka o 72 písmenech vyvinutá gruzínským lingvistou Nikolajem Marrem. Gruzínská abeceda byla uvedena v roce 1938, po Stalinově smrti však snahy o abchazskou nezávislost vedly v roce 1954 ke znovuzavedení současné abecedy, postavené na cyrlici vyvinuté v roce 1892 Dmitrijem Guljou a Konstantinem Machavarianim, jež byla dále upravena v roce 1909 Aleksejem Čočuou.

Abeceda[editovat | editovat zdroj]

A Б B Г Гь Ҕ Ҕь Гә Д Дә Џ Џь E Ҽ Ҿ Ж Жь Жə З Ӡ Ӡә И К Кь Қ Қь Ҟ Ҟь
Л М H O Ҩ П Ҧ P C T Тә Ҭ Ҭə У Ф Х Хь Ҳ Ҳә Ц Цә Ҵ Ҵә Ч Ҷ Ш Шь Шә Ы 

Tabulka s IPA a přibližnou českou výslovností:

А а
[a]
a
Б б
[b]
b
В в
[v]
v
Г г
[ɡ]
g
Гь гь
[ɡʲ]
gj
Гә гә
[ɡʷ]
gu
Ҕ ҕ
[ʁ/ɣ]
(ráčkování)
Ҕь ҕь
[ʁʲ/ɣʲ]
(změkčené ráčkování)
Ҕә ҕә
[ʁʷ/ɣʷ]
(ráčkování s w)
Д д
[d]
d
Дә дә
[dʷ]
du, dw
Е е
[ɛ]
e
Ж ж
[ʐ]
ž
Жь жь
[ʒ]
žj
Жә жә
[ʒʷ]
žu, žw
З з
[z]
z
Ӡ ӡ
[d͡z]
dz
Ӡә ӡә
[d͡ʑʷ]
dzu, dzw
И и
[j/jɨ/ɨj/i]
i, j
К к
[kʼ]
k
Кь кь
[kʼʲ]
kj
Кә кә
[kʼʷ]
ku, kw
Қ қ
[kʰ]
k, kch
Қь қь
[kʲʰ]
kj, kchj
Қә қә
[kʷʰ]
kchu, kchw
Ҟ ҟ
[qʼ]
q, ku
Ҟь ҟь
[qʼʲ]
qj
Ҟә ҟә
[qʼʷ]
qu, qw
Л л
[l]
l
М м
[m]
m
Н н
[n]
n
О о
[ɔ]
o
П п
[pʼ]
p
Ԥ ԥ
[pʰ]
p(ch)
Р р
[r]
r
С с
[s]
s
Т т
[tʼ]
něco mezi "t" a "ť"
Тә тә
[tʼʷ]
tu, tw
Ҭ ҭ
[tʰ]
t
Ҭә ҭә
[tʷʰ]
tu, tw
У у
[w/wɨ/ɨw/u]
u, w
Ф ф
[f]
f
Х х
[x/χ]
ch (chraptivé)
Хь хь
[xʲ/χʲ]
ch
Хә хә
[xʷ/χʷ]
chu, chw
Ҳ ҳ
[ħ]
h
Ҳә ҳә
[ħʷ]
hu, hw
Ц ц
[t͡s]
c
Цә цә
[t͡ɕʷʰ]
cu, cw
Ҵ ҵ
[t͡sʼ]
c, tc (dohromady)
Ҵә ҵә
[t͡ɕʼʷ]
cu, cw, tcu, tcw
Ч ч
[t͡ʃʰ]
č
Ҷ ҷ
[t͡ʃʼ]
č (silné)
Ҽ ҽ
[t͡ʂʰ]
čch, tšch
Ҿ ҿ
[t͡ʂʼ]
tš, tč
Ш ш
[ʂʃ]
š
Шь шь
[ʃ]
šj
Шә шә
[ʃʷ]
šu, šw
Ы ы
[ɨ]
neznělé y
Ҩ ҩ
[ɥ/ɥˤ]
jako francouzské oui
Џ џ
[d͡ʐ]
Џь џь
[d͡ʒ]
Ь ь
[ʲ]
j
Ә ә
[ʷ]
u, w

Starší abecedy[editovat | editovat zdroj]

Mluvnice[editovat | editovat zdroj]

Abcházština je považována za aglutinační jazyk a podobně, jako je tomu u ostatních severozápadních severokavkazských jazyků, má komplexní polysyntetický systém tvoření sloves, která je možné upravit do desítek rozličných forem,[2] který doprovází velmi jednoduchý systém podstatných jmen a ostatních slovních druhů. Abcházský jazykovědec Vjačeslav Čirikba oznail abcházštinu za „verbocentrický jazyk,“ neboť slovesa zaujímají v abchazské morfologii hlavní místo.

Podstatná a přídavná jména[editovat | editovat zdroj]

Jelikož je abcházština Ergativno-absolutivní jazyk, rozlišuje se u podstatných jmen jen dvě kategiorie, resp. pády: Nominativ a Adverbiál (příslovečný)

Abcházština neobsahuje přídavná jména, ta mají obvykle podobu podstatných jmen, avšak někdy je možné narazit na přípony -тә, nebo -тәы (např. аиха = železo; аихатәы = železný)

Zájmena a členy[editovat | editovat zdroj]

Abchazská slova, neupravená gramatickými jevy, začínají obvykle předponou А- (např. Аҩыза = přítel; А- člen neurčitý, -ҩыза = kořen slova přítel). Tento neurčitý člen bývá ve slově nahrazován přivlastňovacím zájmenem,[3] jež má stejný tvar jako prefix osobního zájmena (Сҩыза = můj přítel; С- já). Není však přípustné, aby slovo bylo bez členu.

U sloves, která jsou v infinitivu rovněž psána s předponou А-, dochází k podobnému jevu. (např. Ацара = jít; А- člen neurčitý, -ца = kořen slovesa jít, -ра = koncovka infinitivu) Při použití slovesa ve větě dojde k nahrazení neurčitého členu zájmenem osobním podobně jako v příkladu výše. (Сцоит = já jdu; С- já, -оит = koncovka oznamovací v přítomném čase).

U sloves dochází i k hromadění několika zájmen v jediném slovu, které konkretizují obsah sdělení, například jde o předmět. U některých sloves je nutné tento předmět použít vždy. Ve slově to potom vypadá tak, že prvním v pořadí je předmět a následuje ho osobní zájmeno, jež představuje podmět. (např. Абара = vidět; Избоит = Já (to) vidím; И- to, -з- = já, -оит koncovka; Бызбоит = vidím tě (ženě) узбоит = vidím tě (mužovi))

Seznam osobních zájmen:

Jednotné č. Množné č.
1. osoba сара ҳара
2. osoba, rod mužský уара шәара
2. osoba, rod ženský бара шәара
3. osoba, rod mužský иара дара
3. osoba, rod ženský лара дара


Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochované texty v abcházštině pocházejí ze 17. století. Jsou zapsány arabským písmem tureckým cestovatelem Evliyem Celebim. Abcházština byla jako literární jazyk používána pouze zhruba posledních sto let a v průběhu stalinské éry byla na čas jako literární jazyk dokonce zakázána.

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

abcházsky

Дарбанзаалак ауаҩы дшоуп ихы дақәиҭны. Ауаа зегь зинлеи патулеи еиҟароуп. Урҭ ирымоуп ахшыҩи аламыси, дара дарагь аешьеи аешьеи реиԥш еизыҟазароуп.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHIRIKBA, V.A.. Languages of the World/Materials 119. [s.l.] : Lincom Europa, 2003.  
  2. Jakovlev N. F. Грамматика абхазского литературного языка. Suchum, 2006; Грамматика абхазского языка. Alašara, 1957.
  3. Čirikba A. V. Morphology // Абхазский язык. Языки мира. Материалы. 119 = Abkhaz. Languages of the World. Materials. 119. Mnichov, Lincom Europa, 2003. str. 94. ISBN 3-89586-136-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]