Nikolaj Marr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikolaj Jakovlevič Marr
Marr.jpg
Narození 25. prosince 1864jul. / 6. ledna 1865greg.
Kutaisi
Úmrtí 20. prosince 1934 (ve věku 69 let)
Petrohrad
Místo pohřbení Kazachye Cemetery
Povolání antropolog, jazykovědec, esperantista, armenolog, archeolog, vysokoškolský učitel, etnolog a spisovatel
Alma mater Fakulta orientalistiky Petrohradské státní univerzity
Témata orientalistika, etnografie, languages of the Caucasus, esperanto a Armenian studies
Ocenění Leninův řád
Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
zasloužilý vědecký pracovník RSFSR
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nikolaj Jakovlevič Marr (1905)

Nikolaj Jakovlevič Marr, gruzínsky ნიკოლოზ იაკობის ძე მარი (6. ledna 1865, Kutaisi20. prosince 1934, Petrohrad) byl gruzínský lingvista, archeolog a etnograf specializovaný na jazyky Kavkazu. Psal hlavně rusky, ale také gruzínsky a arménsky. Ve svém díle navázal především na tzv. mladogramatickou školu, která také zkoumala vývoj jazyků. Nakonec vytvořil zcela originální teorii o původu jazyka (nazývána jafetská teorie, materialistická teorie, nová lingvistika apod.), která byla v Sovětském svazu dlouho oficiální, než byla zavržena samotným sovětským vůdcem Stalinem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl Skot, matka Gruzínka. Vystudoval orientální jazyky na Petrohradské univerzitě a následně začal vyučovat arménská studia tamtéž. Roku 1898 se zúčastnil badatelské expedice do kláštera Athos a roku 1902 na Sinaj a do Jeruzaléma. Následně vydal vzácné arménské, gruzínské a arabské rukopisy, které objevil, a také abcházko-ruský slovník. Práce jako Stará arménština (1903) či Stará gruzínština (1925) mu zajistily značný respekt v odborných kruzích. Roku 1902 se díky tomu stal na petrohradské univerzitě profesorem arménské a gruzínské literatury. V letech 1904-1917 se pravidelně účastnil vykopávek v Ani, starém hlavním městě Arménie. Roku 1912 se stal členem Ruské akademie věd a v letech 1911-1917 byl děkanem orientalistické fakulty. V roce 1915 získal Uvarovovu cenu, nejvyšší ocenění Ruské archeologické společnosti. Povzbuzen těmito úspěchy formuloval roku 1924 obecnou teorii jazyka, založenou hlavně na komparativní lingvistice, v níž nebyl odborně vyškolen. To dnes mnozí označují za moment, kdy opustil pole vědy. Roku 1934 dostal Leninův řád.[1]

Jafetská teorie[editovat | editovat zdroj]

Marr se nejprve pokoušel dokázat příbuznost mezi jazyky kavkazskými a semitsko-hamitskými (a také třeba baskičtinou).

Roku 1924 navrhl monogenetickou teorii jazyka, podle níž se všechny jazyky vyvinuly z jednoho zvukového základu, který se skládal ze čtyř základních prvků - slabik sal, ber, jon a roš. Odmítl však ideu společného prajazyka. (Dokonce tvrdil, že indoevropské jazyky nevycházejí z jednoho základu, ale vznikaly nezávisle na sobě, což vedlo ke střetu s evropskou indoevropeistikou, ba tvrdil i to, že příbuzné nejsou jazyky slovanské, což pak sehrálo značnou roli při jeho zavržení). Každý jazyk na světě se podle Marra vyvíjel především pod vlivem socioekonomické struktury – jazyky byly tedy dle Marra produkty tříd a nikoli etnik, a teprve později se elementární jazyky třídní slučovaly do jazyků etnických a národních.[2] Proto také, až vznikne beztřídní společnost, vznikne i zcela nový, univerzální jazyk, soudil Marr.[1]

Důležitou Marrovou tezí též bylo, že vývoj jazyka probíhá ve velkých kvalitativních skocích.[3]

Pád marrismu[editovat | editovat zdroj]

Hrob Nikolaje Marreho v Petrohradu

Marrův důraz na „třídní povahu jazyka“ se zdál být ideálním základem marxistické lingvistiky. A skutečně, Marrovy teorie se staly hlavní a podporovanou linií této vědy v Sovětském svazu (zejména v Ústavu jazyka a myšlení), a to až do roku 1950, kdy sovětský diktátor Josif Stalin náhle Marrovu teorii odsoudil.[2]

Stalin tak rozsoudil velkou polemiku, která se v sovětském tisku na počátku 50. let rozpoutala. Marrismus (reprezentovaný zejména Marrovými žáky I. I. Meščaninovem a F. P. Filinem) byl již dlouho pod tlakem řady kritiků (zejména Viktor Vinogarov, L. A. Bulachovskij, Lav Jakubinskij, Dmitrij Vladimirovič Bubrich), které marristé označovali jako „formalisty“. Obě skupiny tvrdě soupeřily a šlo i o boj mocenský. Útok „formalistů“ zahájil roku 1950 A. Š. Čikobava kritickým článkem v Pravdě. Odpověděl mu hlavní Marrův žák Ivan Ivanovič Meščaninov. Nejtvrdší výpad provedl Bulachovskij, který obvinil Marra, že manipuloval s daty. Diskusi utnul 20. července 1950 vůdce Stalin tvrdým protimarrovským článkem, v němž uvedl, že Marr byl pouhým „zjednodušovatelem a vulgarizátorem marxismu“ a jeho učení bylo „plné chyb, špatně definovaných problémů a útržkovitých návrhů“. Jasně také zdůraznil, že marrovské odmítání příbuznosti jazyků (zejména slovanských) musí v sovětské jazykovědě skončit.[3]

Odborníci nevylučují, že článek napsal skutečně sám Stalin. Jeho důvody byly zřejmě politické (útok na marrismus byl vlastně součástí kampaně proti kosmopolitismu a „re-nacionalizace“ sovětské ideologie), avšak ani po pádu stalinismu a dokonce i sovětského režimu, nebyla Marrova teorie nikdy rehabilitována a je předmětem zájmu spíše sovětologie, než lingvistiky.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c http://www.iranicaonline.org/articles/marr-nikolai-yakovlevich-1
  2. a b http://www.britannica.com/EBchecked/topic/366117/Nikolay-Yakovlevich-Marr
  3. a b Slováčková, Kateřina, Gabriela Studená a Eva Ženčáková. 2012. „Marrismus.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné on-line: http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Marrismus Archivováno 13. 4. 2015 na Wayback Machine

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Monografie
  • Golubeva, Olga Dmitrijevna. 2002). N.Ja. Marr. Sankt-Peterburg: Rossijskaja nacional’naja biblioteka.
  • Kellner, Adolf a Bořivoj Novák, eds. 1951. Sovětská diskuse o základních otázkách jazykovědných: Soubor diskusních statí z listu Pravda a z čas. Bolševik. Praha: Rovnost.
  • Lubojacký, Alfred. 1949. N. J. Marr. Praha: Orbis.
  • Meščaninov, Ivan Ivanovič. 1950. Pražské přednášky o jazyce. Uspoř. Bohuslav Havránek. Praha: Slovanské nakladatelství.
  • Vinogradov, Viktor Vladimirovič. 1951. Geniální program marxistické jazykovědy. Ed. Bohuslav Havránek. Praha: Slovanské nakladatelství.
  • Sériot, Patrick. 2002. Struktura a celek: Intelektuální počátky ve střední a východní Evropě. Praha: Academia.
  • Stalin, Josif Vissarionovič. 1950. O marxismu v jazykovědě. Eds. Adolf Kellner a Bořivoj Novák. Praha: Svoboda. Otištěno též v časopise Slovo a slovesnost, 1950, č. 2. Dostupné online: 1. část, 2. část
Články

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]