Locika setá
 Locika setá | |
|---|---|
.jpg) Locika setá | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | locika (Lactuca) |
| Binomické jméno | |
| Lactuca sativa L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Salát, odborně locika setá nebo locika salátová (Lactuca sativa L.) je listová zelenina původem snad z Asie. Do střední Evropy se dostala ve středověku ze Středozemí.[1] Vyskytuje se pouze v kultuře a je známo mnoho variet, či kultivarů různých tvarů a barev listů. Locika se obvykle pěstuje jako salátová, tedy listová zelenina a jako taková je rozšířena po celém světě.
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Locika je letnička i dvouletka se světle i tmavě zelenými, načervenalými i tmavočervenými listy. Tvoří hlávkovité růžice s hladkými i zkadeřenými listy.[1] Malé žluté květy připomínají pampelišku, jsou však menší.
Poddruhy a kultivary
[editovat | editovat zdroj]- Salát hlávkový (Lactuca sativa var. capitata)
- Salát hlávkový ledový "Derel" (Lactuca sativa var. capitata "Derel"); ledový salát je odrůda hlávkového vyšlechtěná v Kalifornii koncem 19. století, lesk na povrchu připomíná led; tvrdá a těžká hlávka připomíná i zelí
- Salát listový (Lactuca sativa var. crispa)
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Locika byla známa již ve starověkém Egyptě, odkud se rozšířila do jižní Evropy a dále na sever. Její nejstarší zobrazení objevili archeologové v chrámu Senusreta I. v egyptském Karnaku. Senusret I. zde obětuje mléko bohu Minovi, jemuž byl salát zasvěcen.
Lociku znali ve starověké Persii, lékaři ve starověkém Řecku, kde se pěstovala již od 6. století př. n. l.,[1] věřili, že salát může působit jako prostředek vyvolávající spánek. Pochutnávali si na ní samozřejmě i ve starověkém Římě, odkud se ve středověku rozšířila dále do Evropy. Do Ameriky ji přivezl Kryštof Kolumbus.[2]
Průměrný obsah látek a minerálů
[editovat | editovat zdroj]Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v hlávkovém salátu.[3]
| Složka | Jednotka | Průměrný obsah | Prvek (mg/100 g) | Průměrný obsah | Složka (mg/100g) | Průměrný obsah |
|---|---|---|---|---|---|---|
| voda | g/100 g | 95,1 | Na | 3 | vitamin C | 5 |
| bílkoviny | g/100 g | 0,8 | K | 220 | vitamin D | 0 |
| tuky | g/100 g | 0,5 | Ca | 19 | vitamin E | 0,57 |
| cukry | g/100 g | 1 | Mg | 5 | vitamin B6 | 0,04 |
| celkový dusík | g/100 g | 0,13 | P | 18 | vitamin B12 | 0 |
| vláknina | g/100 g | 0,9 | Fe | 0,4 | karoten | 1,02 |
| mastné kyseliny | g/100 g | 0,4 | Cu | 0,01 | thiamin | 0,12 |
| cholesterol | g/100 g | 0 | Zn | 0,1 | riboflavin | 0,02 |
| energie | kJ/100 g | 59 | Mn | 0,3 | niacin | 0,4 |
Šťáva z listů obsahuje malé množství organických kyselin (jablečná, citronová, šťavelová). Zároveň obsahují asparagin a hořký lactusin.
Produkce
[editovat | editovat zdroj] Čína | 14,9 |
 USA | 4,7 |
 Indie | 1,2 |
 Španělsko | 0,9 |
| Svět | 28,1 |
| zdroj: FAOSTAT Organizace spojených národů[4] | |
V roce 2023 činila světová produkce salátu 28 milionů tun, přičemž Čína se na celkové produkci podílela 53 % (tabulka).
Hlávkový salát je jediným druhem rodu Lactuca, který se pěstuje komerčně.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lettuce na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 Kolektiv. Zahradnický slovník naučný. III. svazek CH - M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. s. 260. ISBN 80-85120-62-3
- ↑ Lettuce:Food Facts & Trivia [online]. [cit. 2007-11-02]. Dostupné online.
- ↑ McCance a Widdowson’s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3
- ↑ Lettuce production (combined with chicory) in 2023, Crops/Regions/World list/Production Quantity/Year (pick lists) [online]. UN Food and Agriculture Organization, Corporate Statistical Database (FAOSTAT), 2025 [cit. 2025-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Koike, Steven T; Gladders, Peter; Paulus, Albert O. Vegetable Diseases: A Color Handbook. [s.l.]: Gulf Professional Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 0-12-373675-7.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu locika setá na Wikimedia Commons - Galerie locika setá na Wikimedia Commons
- Charakteristika Lociky (anglicky)
