Čekanka listová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čekankový puk
Bílá čekanka

Čekanka listová (Cichorium endivia) je listová dvouletá zelenina, která vytváří v prvním roce řepovitý kořen a listovou růžici, spadá do čeledi hvězdnicovité. Pěstuje se pro tzv. čekankové puky[1], jež jsou využívány jako přísada do zeleninových salátů. Mimo použití čerstvé čekanky je možné ji i tepelně upravovat jako ostatní druhy zeleniny.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Toho, aby čekanka měla puky, docílíme tzv. rychlením, kde, podobně jako třeba ještě u chřestu, zahrnujeme předpěstované kořeny čekanky bez listů vrstvičkou půdy a necháme je takto ve tmě růst po dobu 5-8 týdnů. Nové listy, které vyrostou ve tmě, jsou bílé a nepřevažuje u nich hořká chuť, jak je tomu u listů, které vyrůstají běžným způsobem. Tato metoda pěstování byla objevena náhodně ve třicátých letech osmnáctého století v Belgii. Vzhledem ke svojí náročnosti u nás není pěstování čekanky za účelem sklizně puků, stejně tak jako pěstování chřestu, příliš rozšířené. Za největšího pěstitele čekankových puků je hned vedle Belgie považována Francie.

Nutriční hodnoty[editovat | editovat zdroj]

Čekanka je bohatá na vitamíny a minerály, zejména na kyselinu listovou, vitamíny A a K a vlákninu.

Nejznámější druhy čekanky[editovat | editovat zdroj]

Čekanka kadeřavá (Frisée) - poznáme ji podle jemně kadeřavých zelených listů

Čekanka obecná

Čekanka salátová červenolistá (Radicchio)- má svůj původ v Itálii (Radicchio je oblast v Itálii), tvoří křehké, ale pevné listy tmavočervené barvy s poměrně výrazným bílým žebrováním, vytváří hlávku, podobně jako hlávkový salát[2]

Čekanka hlávková - rovněž tvoří hlávky

Čekanka obecná listová

Bílá čekanka (Belgická, Witloof) - má nasládle hořkou chuť, bíložluté pevné, ale křehké listy, pěstuje se za naprosté absence světla, aby se zabránilo jejímu zezelenání. Prodejci ji obvykle balí do tmavomodrého papíru, aby ji chránili před světlem a zachovali tím její bledou barvu a jemnou chuť. Čím světlejší čekanka je, tím méně hořká je její chuť. Spodní pevná část puku by měla být před tepelnou úpravou odstraněna, není-li tak učiněno, hrozí opětovné vytvoření hořké chuti během dané úpravy.[3]

Uchovávání[editovat | editovat zdroj]

Doporučuje se uchovávat v přítmí, nejlépe však v úplné tmě. Skladování na světle způsobuje hořkou chuť.

Kuchyňské použití[editovat | editovat zdroj]

Upravujeme ji nejčastěji jako salát z čerstvé zeleniny se salátovou zálivkou z oleje, octa nebo citronové šťávy, okořeněné pepřem a solí, s čerstvou pažitkou. Zálivku však můžeme sestavit také z majolky rozmíchané s bílým jogurtem a do salátu přidávat cibuli, jemně nakrájená jablka, vařená vejce apod. Čekanka obsahuje vitamín C, povzbuzuje chuť k jídlu a příznivě ovlivňuje střevní peristaltiku. Lze ji upravit i tepelně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.fiftyfifty.cz/spolecensky-magazin/2507380/Cekanka-proti-infarktu-arterioskleroze-i-rakovine.php
  2. http://ekonomika.idnes.cz/test.asp?r=test&c=2003M107U06A
  3. http://www.lidovky.cz/cekanka-aneb-co-dala-belgie-svetu-dar-/ln_noviny.asp?c=A080223_000096_ln_noviny_sko&klic=224105&mes=080223_0