Pažitka pobřežní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPažitka pobřežní
alternativní popis obrázku chybí
Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďamarylkovité (Amaryllidaceae)
Rodčesnek (Allium)
Binomické jméno
Allium schoenoprasum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum, srov. maďarsky pázsit neboli pažit/trávník) neboli šnytlík (moravsky šnytlich, slezsky szńitloch - z německého Schnittlauch) je druh jednoděložné rostliny používané i jako zelenina z čeledi amarylkovitých. Z botanického hlediska patří do rodu česnek (Allium).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o vytrvalou trsnatou rostlinu, na bázi s poměrně malou cibulí, zpravidla do 1 cm v průměru. Stonek je gracilní, do asi 1/3 krytý pochvami listů, trubkovitý, dutý. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami a duté. Čepele jsou celokrajné, trubkovité, cca 2–6 mm v průměru, se souběžnou žilnatinou.[2] Květy jsou oboupohlavné, ve vrcholovém květenství, jedná se o hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel (jinak také lichookolík).[3] Květenství je podepřeno 2 listeny, které jsou vytrvalé, kopinaté až široce vejčité a přibližně stejné. Pacibulky v květenství chybí. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků bledě nachové až fialové, vzácně bílé barvy. Kvete od května do srpna.[3] Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.[2]

V přírodě se můžeme setkat i s vizuálně podobnými druhy označovanými lidově jako "divoká pažitka" - jedná se např. o česnek viničný, česnek ořešec nebo česnek planý.

Původ a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Pažitka je cirkumboreální druh. Vyskytuje se přirozeně v Evropě včetně ČR, v Asii i v Severní Americe, na Sibiři i na Kamčatce, u kanadských jezer, kromě toho je na četných místech zplanělá z kultury. Zavlečena byla také do Jižní Ameriky nebo Tasmánie.[2]

V ČR se přirozeně vyskytuje na vysokohorských prameništích v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku. Dále jsou to i nížiny, podél některých řek v Čechách, např. u Labe, Vltavy, Berounky nebo Sázavy a také na vrchu Klíč u Nového Boru. Ale najdeme ji i jinde jako zplanělou ze zahrádek.

Variabilita[editovat | editovat zdroj]

Vysokohorské rostliny se trochu liší od nížinných, proto jsou někdy popisovány jako samostatný poddruh pažitka pobřežní horská či pažitka pobřežní sibiřská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum, syn.: Allium schoenoprasum subsp. sibiricum).[2] Nížinné byly popisovány jako pažitka pobřežní pravá (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum, syn.: Allium schoenoprasum subsp. riparium). Ale rozdíly jsou dost malé, proto někteří botanici taxonomickou hodnotu těchto subspecií zpochybňují.

Karyologie[editovat | editovat zdroj]

2n=16 (diploid), vzácněji 2n=32 (tetraploid)

Využití a obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Pažitka je oblíbenou naťovou zeleninou i okrasnou rostlinou a její užití je známé již z doby před Kristem v Asii, Egyptě a později i starověkém Římě.[4] Celá rostlina je jedlá, květy se pak dají využívat i ozdobně do suchých vazeb. Listy pažitky jsou zdrojem vitamínu C (až 100 mg ve 100 g čerstvé hmoty; většinou se množství pohybuje mezi 56 až 66 mg ve 100 g čerstvé hmoty)[5], dále obsahují provitamín A, vitamín B2, silici se sírou (typické pro rostliny rodu Allium), minerální látky (soli vápníku, fosforu, draslíku, železa aj.).[6] Množství obsahových látek je v sezónně proměnlivé, vyšší hodnoty vitaminu C byly zjištěny u mladých listů na začátku sezóny.[7] Má cibulové aroma způsobené organickými sloučeninami síry typickými pro druhy rodu Allium, které jsou známé i protizánětlivými účinky.[8][9]

Využití v gastronomii[editovat | editovat zdroj]

Chléb zdobený pažitkou

Používá se čerstvá, ale nedoporučuje se v sušeném stavu, protože ztrácí skladováním své aroma.[9] Lepší je pažitku skladovat zmraženou (nebo pouze udržovat při bodu mrazu), což prodlužuje životnost obsažených živin.[10] V kuchyni má široké použití. Ochucují se jí soli, másla, sýry, omáčky nebo polévky. Výborně chutná nasekaná do salátů či vaječných jídel, kde může nahradit cibuli, která má mnohem dominantnější chuť i vůni, ale i houbových pokrmů. Přidává se i k lehkým rybím specialitám. Pro svou zelenou barvu bývá nejen kořením, ale i ozdobou jídel na talíři.[11][4][6]

Význam ve včelařství[editovat | editovat zdroj]

Pažitka je výborná nektarodárná i pylodárná rostlina. Význam jako zdroj snůšky včel má však jen tam, kde se pěstuje hromadně. Nektarium pažitky vyprodukuje za 24 hodin 1,1 mg nektaru s cukernatostí 45–51 %.[12] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,53–0,56 mg.[12] Pylové rousky jsou nafialovělé. Druhové medy pažitky pobřežní nejsou známy.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

V polní kultuře pěstujeme pažitku ze sazenic předpěstovaných brzy na jaře v pařeništi, které vysazujeme po několika do sponu 0,5 X 0,15 m. V průběhu vegetace několikrát sklízíme seřezáváním listy, když dosáhnou délky 15 cm. Kulturu udržujeme nejdéle 3 roky, v posledním roce používáme celé rostliny k rychlení v hrnkách. Rozmnožuje se ze semen, ale klíčí pomalu, proto se typicky množí nepohlavně rozsazováním cibulek z narostlých trsů.[4] Pažitka nevyžaduje větší množství živin a není třeba pravidelné hnojení.[13] Vyhovují jí slunná stanoviště a snáší sušší místa, ale preferuje pravidelnou zálivku.[4][13] V chladnějším klimatu je možné ji úspěšně využít i do tzv. zelených stěn tvořených z živých rostlin.[14]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-05]
  2. a b c d ALLIUM SCHOENOPRASUM L. – pažitka pobřežní / cesnak pažítkový | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. 
  3. a b Allium schoenoprasum – pažitka pobřežní | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. 
  4. a b c d Miloradovich, M. (2012). Growing and using herbs and spices. Courier Corporation.
  5. „Vitamin C – eine Wunderwaffe?“ autorky Sabine L. Schäfer-Diesterhöft a "ABC zdravé výživy" autora P. Stratila
  6. a b TATLIOGLU, T. 1 - Chive: Allium schoenoprasum L.. Příprava vydání G. Kalloo, B. O. Bergh. Amsterdam: Pergamon Dostupné online. ISBN 978-0-08-040826-2. S. 3–13. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-08-040826-2.50005-9. 
  7. ON THE CONTENTS OF VITAMIN C AND THIAMIN DURING THE VEGETATION PERIOD IN LEAVES OF THREE SPICE PLANTS (ALLIUM SCHOENOPRASUM L., MELISSA OFFICINALIS L. AND PETROSELINUM CRISPUM (MILL.) NYM. SSP. CRISPUM). www.actahort.org [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. 
  8. Parvu, A. E., Parvu, M., Vlase, L., Miclea, P., Mot, A. C., & Silaghi-Dumitrescu, R. (2014). Anti-inflammatory effects of Allium schoenoprasum L. leaves. J Physiol Pharmacol, 65(2), 309-15.
  9. a b Brueckner, B., & Perner, H. (2012). Distribution of nutritive compounds and sensory quality in the leafs of chives (Allium schoenoprasum L.). Journal of applied botany and food quality, 80(2), 155-159. Dostupné online
  10. VIÑA, Sonia Z.; CERIMELE, Elsa L. Quality Changes in Fresh Chives (allium Schoenoprasum L.) During Refrigerated Storage. Journal of Food Quality. 2009, roč. 32, čís. 6, s. 747–759. Dostupné online [cit. 2020-06-13]. ISSN 1745-4557. DOI 10.1111/j.1745-4557.2009.00281.x. (anglicky) 
  11. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pažitka neboli šnytlík, s. 44. 
  12. a b HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 24. (česky) 
  13. a b Chives, Allium schoenoprasum. Master Gardener Program [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. MÅRTENSSON, L. -M.; FRANSSON, A. -M.; EMILSSON, T. Exploring the use of edible and evergreen perennials in living wall systems in the Scandinavian climate. Urban Forestry & Urban Greening. 2016-01-01, roč. 15, s. 84–88. Dostupné online [cit. 2020-06-13]. ISSN 1618-8667. DOI 10.1016/j.ufug.2015.12.001. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha
  • Zillinken, M.: Koření, popis a použití. Ikar, Praha. 2006.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]