Pažitka pobřežní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPažitka pobřežní
alternativní popis obrázku chybí
Pažitka pobřežní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď amarylkovité (Amaryllidaceae)
Rod česnek (Allium)
Binomické jméno
Allium schoenoprasum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum, srov. maďarsky pázsit neboli pažit/trávník) neboli šnytlík (moravsky šnytlich, slezsky szńitloch) je druh jednoděložné rostliny používané i jako zelenina z čeledi amarylkovitých. Z botanického hlediska patří do rodu česnek (Allium).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o vytrvalou trsnatou rostlinu, na bázi s poměrně malou cibulí, zpravidla do 1 cm v průměru. Stonek je gracilní, do asi 1/3 krytý pochvami listů, trubkovitý, dutý. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele jsou celokrajné, trubkovité, cca 2–6 mm v průměru, se souběžnou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavné, ve vrcholovém květenství, jedná se o hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel. Květenství je podepřeno 2 listeny, které jsou vytrvalé, kopinaté až široce vejčité a přibližně stejné. Pacibulky v květenství chybí. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků bledě nachové až fialové, vzácně bílé, barvy. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.

  • Planá pažitka se vyskytuje v různých plemenech a s listy oblými až smáčknutými a květy tmavě růžovými až bílými. Květní stvoly nejsou na rozdíl od listů duté.

Obsah látek[editovat | editovat zdroj]

Listy pažitky jsou zdrojem vitamínu C (až 100 mg ve 100 g čerstvé hmoty; většinou se množství pohybuje mezi 56 až 66 mg ve 100 g čerstvé hmoty)[2], dále obsahují provitamín A, vitamín B2, silici se sírou, minerální látky (soli vápníku, fosforu, draslíku, železa aj.)

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pažitka je cirkumboreální druh. Vyskytuje se přirozeně v Evropě včetně ČR, v Asii i v Severní Americe, na Sibiři i na Kamčatce, u kanadských jezer, kromě toho je na četných místech zplanělá z kultury. Jedná se o druh značně variabilní.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

V polní kultuře pěstujeme pažitku ze sazenic předpěstovaných brzy na jaře v pařeništi, které vysazujeme po několika do sponu 0,5 X 0,15 m. V průběhu vegetace několikrát sklízíme seřezáváním listy, když dosáhnou délky 15 cm. Kulturu udržujeme nejdéle 3 roky, v posledním roce používáme celé rostliny k rychlení v hrnkách.

Trs pažitky

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Přirozeně se pažitka vyskytuje na vysokohorských prameništích v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku. Dále jsou to i nížiny, podél některých řek v Čechách, např. u Labe, Vltavy, Berounky nebo Sázavy a také na vrchu Klíč u Nového Boru. Ale najdeme ji i jinde jako zplanělou ze zahrádek.

Variabilita[editovat | editovat zdroj]

Vysokohorské rostliny se trochu liší od nížinných, proto byly popisovány jako samostatný poddruh pažitka pobřežní horská či pažitka pobřežní sibiřská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum, syn.: Allium schoenoprasum subsp. sibiricum). Nížinné byly popisovány jako pažitka pobřežní pravá (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum, syn.: Allium schoenoprasum subsp. riparium). Ale rozdíly jsou dost malé, proto někteří botanici taxonomickou hodnotu těchto subspecií zpochybňují.

Karyologie[editovat | editovat zdroj]

2n=16 (diploid), vzácněji 2n=32 (tetraploid)

Detail květenství

Použití[editovat | editovat zdroj]

Pažitka je oblíbenou naťovou zeleninou. Obsahuje hodně vitamínů a minerálů, zvláště B2, C, vápník a draslík. Má cibulové aroma, které povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Používá se čerstvá, ale nedoporučuje se v sušeném stavu, protože ztrácí své aroma. Lepší je pažitku skladovat v zamražené podobě. V kuchyni má široké použití. Dá se jí ochutit chléb s máslem nebo polévky. Výborně chutná nasekaná do salátů či vaječných jídel, kde může nahradit cibuli, která má mnohem dominantnější chuť i vůni, ale i houbových pokrmů. Přidává se i k lehkým rybím specialitám nebo do omáček. Pro svou zelenou barvu bývá nejen kořením, ale i ozdobou jídel na talíři.[3]

Význam ve včelařství[editovat | editovat zdroj]

Pažitka je výborná nektarodárná i pylodárná rostlina. Význam jako zdroj snůšky včel má však jen tam, kde se pěstuje hromadně. Nektarium pažitky vyprodukuje za 24 hodin 1,1 mg nektaru s cukernatostí 45–51 %.[4] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,53–0,56 mg.[4] Pylové rousky jsou nafialovělé. Druhové medy česneku kuchyňského nejsou známy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. „Vitamin C – eine Wunderwaffe?“ autorky Sabine L. Schäfer-Diesterhöft a "ABC zdravé výživy" autora P. Stratila
  3. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pažitka neboli šnytlík, s. 44.  
  4. a b HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 24. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha
  • Zillinken, M.: Koření, popis a použití. Ikar, Praha. 2006.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]