Hlávkové zelí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHlávkové zelí
alternativní popis obrázku chybí
Bílé hlávkové zelí
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řád brukvotvaré (Brassicales )
Čeleď brukvovité (Brassicaceae)
Rod brukev (Brassica)
Druh brukev zelná (B. oleracea)
Trinomické jméno
Brassica oleracea convar. capitata
(L.) ALEF.
variety
  • bílé hlávkové zelí (var. alba)
  • červené hlávkové zelí (var. rubra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlávkové zelí je rostlina pěstovaná jako košťálová zelenina, jedna z forem vyšlechtěné brukve zelné. Je to dvouletá bylina, pěstovaná pro listy, které tvoří charakteristickou hlávku.

Hlávkové zelí je blízce příbuzné kapustě, od které se liší strukturou listů - listy hlávkového zelí jsou hladké. Kromě hlávkového zelí jsou jako zelenina využívány také zelí pekingské (Brassica campestris var. Pekinensis) a zelí čínské (Brassica chinensis), které jsou již samostatnými druhy, nejedná se o odrůdy hlávkového zelí.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Zelí rostlo v pravěku ve Středozemí jako nevelký keřík. Pro své všestranné využití v kuchyni, jednouchou úpravu, dlouhou skladovatelnost, ať už uchováváním celých hlávek v chladu nebo konzervováním tak, že se naložilo se solí a kmínem a nechalo vykvasit, se záhy stalo základní složkou potravy. Konzumací zelí se člověku dostávalo potřebné denní dávky vitamínů, především vitamínu C, a minerálních látek, ačkoliv nebyl ještě obeznámen s jejich blahodárným účinkem na lidský organismus. Zelí se postupně šlechtilo a dnes si můžeme vybrat z mnoha odrůd zelí bílého nebo červeného. S čerstvým nebo kysaným zelím je možno kombinovat množství pokrmů, neobejde se bez něj např. německá, polská nebo ruská či ukrajinská kuchyně a své čestné místo má i v kuchyních české, rakouské, maďarské, skandinávské atd.

Pěstování hlávkového zelí[editovat | editovat zdroj]

Hlávkové zelí vyžaduje úrodné, dobře prohnojené půdy. Je náročné na vláhu, potřebuje půdu s vysokou vododržností.

Stejně jako ostatní brukvovité rostliny, i zelí může být napadeno běláskem zelným nebo dřepčíkem olejkovým.

Konzumace[editovat | editovat zdroj]

Krouhané hlávkové zelí se hodí syrové do salátů, vařené nebo kysané zelí slouží jako příloha.

Průměrný obsah látek a minerálů[editovat | editovat zdroj]

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v hlávkovém zelí.[1]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 90,1 Na 5 vitamin C 49
bílkoviny g/100 g 1,7 K 270 vitamin D 0
tuky g/100 g 0,4 Ca 52 vitamin E 0,20
cukry g/100 g 4,0 Mg 8 vitamin B6 0,17
celkový dusík g/100 g 0,28 P 41 vitamin B12 0
vláknina g/100 g 2,4 Fe 0,7 karoten 1,15
mastné kyseliny g/100 g 0,4 Cu 0,02 thiamin 0,15
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,3 riboflavin 0,02
energie kJ/100 g 109 Mn 0,2 niacin 0,5

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]