Mrkev obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Mrkev. O rodu Daucus pojednává článek mrkev (rod).

Wikipedie:Jak číst taxobox Mrkev obecná

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: dřínotvaré (Cornales)
Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
Rod: mrkev (Daucus)
Binomické jméno
Daucus carota
L., 1753

Mrkev obecná (Daucus carota) je rostlina z čeledi miříkovitých, pěstovaná jako kořenová zelenina. Blízkým příbuzným mrkve je pastinák.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

  • Mrkev obecná pravá Daucus carota subsp. carota (syn. Daucus sylvestris Miller, 1768; syn. Daucus carota var. sylvestris (Miller) Hoffmann, 1791; syn. Daucus carota subsp. sylvestris (Miller) Schübler & Martens, 1834) - Původní divoká nešlechtěná forma mrkve. Kořen je tenký a bílý.
  • Mrkev obecná setá Daucus carota subsp. sativus (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. Daucus carota var. sativus Hoffmann, 1791; syn. Daucus sativus (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) - Sem patří všechny pěstované odrůdy mrkve. Od původní plané mrkve se liší zejména mohutností kořene. Barva kořene může být bílá, žlutá, oranžová, červená, nachová, fialová i vícebarevná (např. zvenku fialová, vevnitř oranžová nebo bílá).

Rozdělení odrůd[editovat | editovat zdroj]

Odrůdy se dělí do několika základních skupin:

Typ Berlikum má větší, mohutné kořeny, válcovité až mírně kónické, s tupým zakončením.

Typ Flakee má velmi dlouhé, kónicky zúžené kořeny s širokou plochou hlavou.

Typ Chantenay má kratší kořen kónického tvaru.

Typ Nantes je pěstován nejčastěji – je to typická karotka.

Typ Parisian je krátký kulatý kořen.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Daucus gingidium Linné, 1753
  • Daucus vulgaris Garsault, 1767
  • Daucus vulgaris Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
  • Daucus communis Rouy & E. G. Camus in Rouy, 1901 (nom. illeg.)

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Mrkev je dvouletá rostlina, která první rok svého života vytváří přízemní růžici listů a v mohutném hlavním kořeni shromažďuje živiny. Druhý rok vyžene lodyhu s okoličnatým květenstvím.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rostlina pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci a tvoří tak centrum diverzity druhu. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie pro východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V 17. století byla v Nizozemí vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy), která je zde dnes rozšířena. V současné době se pěstuje na celém světě.

Divoké zástupce tohoto druhu můžeme objevit ve volné přírodě i v Česku.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam látek obsažených v mrkvi.

Obsahuje mnoho vitamínů a jiných užitečných látek, z nichž nejvýznamnější jsou β-karoteny – dimery vitamínu A zodpovědné za červenou barvu kořene. Dále je bohatá na vlákniny a antioxidanty. Po chemické stránce byla podrobně prozkoumána a v jejím kořenu a semenech bylo nalezeno několik set různých chemických sloučenin.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrové mrkvi.[1]


Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 90,7 Na 25 vitamin C 10
bílkoviny g/100 g 1,4 K 170 vitamin D 0
tuky g/100 g 0,3 Ca 25 vitamin E 0,56
cukry g/100 g 7,4 Mg 3 vitamin B6 0,14
celkový dusík g/100 g 0,1 P 15 vitamin B12 0
vláknina g/100 g 2,4 Fe 0,3 karoten 12,5
mastné kyseliny g/100 g 0,3 Cu 0,02 thiamin 0,10
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,1 riboflavin 0,01
energie kJ/100 g 146 Mn 0,1 niacin 0,2

Použití[editovat | editovat zdroj]

Použití v kuchyni[editovat | editovat zdroj]

V kuchyni se používá pouze kořen.

Mrkev se může jíst syrová, vcelku jen tak po opláchnutí, nasekaná či nastrouhaná do salátů v kombinaci s jablky nebo cibulí, posypané petrželkou, pažitkou nebo ořechovými jádry, či tepelně upravená v polévce, játrové omáčce atd…

V polévkách bývá často kombinována s celerem a cibulí kuchyňskou.

Lékařství a léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Jako droga se sbírá její kořen (Radix dauci), semena (Fructus dauci) a výjimečně i nať (Herba dauci). Mrkev se používá v léčitelství jako močopudný a projímavý prostředek, při šerosleposti, močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Šťáva z kořene pomáhá také při ischemické chorobě srdeční. Mrkev obsahuje důležitou vlákninu a podporuje vylučování cholesterolu z těla. Pro úhradu vitaminu A je třeba sníst asi 50 g syrové denně, především v zimním a předjarním období.

V únoru 2005 bylo zjištěno, že látka falkarinol (falcarinol) obsažená v mrkvi může snižovat rozvoj rakoviny.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3
  2. Mrkev se postavila rakovině

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 1997. - S. 421-422.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu