Mrkev obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Mrkev. O rodu Daucus pojednává článek mrkev (rod).
Wikipedie:Jak číst taxoboxMrkev obecná
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád miříkotvaré (Apiales)
Čeleď miříkovité (Apiaceae)
Rod mrkev (Daucus)
Binomické jméno
Daucus carota
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Daucus carota subsp. maximus

Mrkev obecná (Daucus carota) je rostlina z čeledi miříkovitých, pěstovaná jako kořenová zelenina. Blízkým příbuzným mrkve je pastinák.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

  • Mrkev obecná pravá Daucus carota subsp. carota (syn. Daucus sylvestris Miller, 1768; syn. Daucus carota var. sylvestris (Miller) Hoffmann, 1791; syn. Daucus carota subsp. sylvestris (Miller) Schübler & Martens, 1834) - Původní divoká nešlechtěná forma mrkve. Kořen je tenký a bílý.
  • Mrkev obecná setá Daucus carota subsp. sativus (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. Daucus carota var. sativus Hoffmann, 1791; syn. Daucus sativus (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) - Sem patří všechny pěstované odrůdy mrkve. Od původní plané mrkve se liší zejména mohutností kořene. Barva kořene může být bílá, žlutá, oranžová, červená, nachová, fialová i vícebarevná (např. zvenku fialová, vevnitř oranžová nebo bílá).

Rozdělení odrůd[editovat | editovat zdroj]

Odrůdy se dělí do několika základních skupin:

  • Typ Berlikum má větší, mohutné kořeny, válcovité až mírně kónické, s tupým zakončením.
  • Typ Flakee má velmi dlouhé, kónicky zúžené kořeny s širokou plochou hlavou.
  • Typ Chantenay má kratší kořen kónického tvaru.
  • Typ Nantes je pěstován nejčastěji – je to typická karotka.
  • Typ Parisian je krátký kulatý kořen.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Daucus gingidium Linné, 1753
  • Daucus vulgaris Garsault, 1767
  • Daucus vulgaris Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
  • Daucus communis Rouy & E. G. Camus in Rouy, 1901 (nom. illeg.)

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Mrkev je dvouletá rostlina, která první rok svého života vytváří přízemní růžici listů a v mohutném hlavním kořeni shromažďuje živiny. Druhý rok vyžene lodyhu s okoličnatým květenstvím.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rostlina pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci a tvoří tak centrum diverzity druhu. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie po východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V 17. století byla v Nizozemí vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy), která je zde dnes rozšířena. V současné době se pěstuje na celém světě.

Divoké zástupce tohoto druhu můžeme objevit ve volné přírodě i v Česku.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam látek obsažených v mrkvi.

Obsahuje mnoho vitamínů a jiných užitečných látek, z nichž nejvýznamnější jsou β-karoteny – dimery vitamínu A zodpovědné za červenou barvu kořene. Dále je bohatá na vlákniny a antioxidanty. Po chemické stránce byla podrobně prozkoumána a v jejím kořenu a semenech bylo nalezeno několik set různých chemických sloučenin.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrové mrkvi.[1]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 90,7 Na 25 vitamin C 10
bílkoviny g/100 g 1,4 K 170 vitamin D 0
tuky g/100 g 0,3 Ca 25 vitamin E 0,56
cukry g/100 g 7,4 Mg 3 vitamin B6 0,14
celkový dusík g/100 g 0,1 P 15 vitamin B12 0
vláknina g/100 g 2,4 Fe 0,3 karoten 12,5
mastné kyseliny g/100 g 0,3 Cu 0,02 thiamin 0,10
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,1 riboflavin 0,01
energie kJ/100 g 146 Mn 0,1 niacin 0,2

Použití[editovat | editovat zdroj]

Použití v kuchyni[editovat | editovat zdroj]

V kuchyni se používá kořen i nať (převážně k dochucení, stejně jako např. nať petržele).

Mrkev se může jíst syrová, vcelku jen tak po opláchnutí, nasekaná či nastrouhaná do salátů v kombinaci s jablky nebo cibulí, posypané petrželkou, pažitkou nebo ořechovými jádry, či tepelně upravená v polévce, játrové omáčce atd…

V polévkách bývá často kombinována s celerem, petrželí a cibulí kuchyňskou.

Lékařství a léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Jako droga se sbírá její kořen (Radix dauci), semena (Fructus dauci) a výjimečně i nať (Herba dauci). Mrkev se používá v léčitelství jako močopudný a projímavý prostředek, při šerosleposti, močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Šťáva z kořene pomáhá také při ischemické chorobě srdeční. Mrkev obsahuje důležitou vlákninu a podporuje vylučování cholesterolu z těla. Pro úhradu vitaminu A je třeba sníst asi 50 g syrové denně, především v zimním a předjarním období.

V únoru 2005 bylo zjištěno, že látka falkarinol (falcarinol) obsažená v mrkvi může snižovat rozvoj rakoviny.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3
  2. Mrkev se postavila rakovině

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 1997. - S. 421-422.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]