Kořenová zelenina

Příkladem kořenové zeleniny je **petržel**

Kořenová zelenina je zelenina (v nejširším slova smyslu i skupina rostlin) pěstovaná pro své podzemní části – kořeny, hlízy nebo bulvy, které jsou využívané jako potrava či krmivo. Nejznámější a nejrozšířenější kořenovou zeleninou je mrkev, petržel kořenová, křen, atd.

Popis

Kořenová zelenina je podzemní část rostliny, která se používá jako zelenina. Pěstuje se kvůli kořenům, kořenovým hlízám a bulvám. U některých druhů (petržel, celer) se využívají také listy (nať). Má vysokou dietetickou hodnotu a léčivé účinky na lidský organismus. Patří k nejstarším v Česku pěstovaným druhům zeleniny. Kořenová zelenina je bohatým zdrojem vitamínů, minerálních látek, vlákniny, éterických olejů a jiných pro člověka důležitých látek. Proto je pro naši výživu nepostradatelná.

Česko

Kořenová zelenina byla před rozšířením brambor během 19. století důležitou součástí stravy lidových i elitních vrstev. Jan Evangelista Krbec ve svém Malém zelináři z roku 1841 uvádí řepu^{[pozn. 1]} a mrkev jako nejužitečnější druhy zeleniny hned po zelí, a podle botanika Adama Maurizia vytlačili brambory v evropské kuchyni nejméně čtyřicet druhů kořenové zeleniny. Recept na kolník (tuřín) s kaštany se objevuje u M. D. Rettigové, na konci 19. století se tuřín také připravoval jako slavností, nákladné, jídlo o svátcích a poutích – na másle, se sirupem a kořením včetně šafránu. Kořenová zelenina se často ukládala na zimu do zásoby nebo kvasila, v dobách nouze se s ní nastavoval chléb.^[1]

Druhy kořenové zeleniny

Zelenina	Část rostliny
arracacha	hlavní kořen
bulvuška hlíznatá^[1]	hlíza
canna lily	oddenek
cassava	hlíznatý kořen
celer hlíznatý	hlavní kořen
černý kořen^[1]	kořen
čistec hlíznatý^[2]	hlíza
jicama	hlavní kořen
kozí brada pórolistá	hlavní kořen
krabilice hlíznatá^[3]	hlíza
křen	hlavní kořen
kulkas	kormus
kurkuma dlouhá	oddenek
lilek brambor	hlíza
lopuch	hlavní kořen
maca	hypokotyl
mashua	hlíza
mrkev obecná	hlavní kořen
lotosový kořen	oddenek
oca	hlíza
pastinák	hlavní kořen
petržel kadeřavá	hlavní kořen
povíjnice jedlá	hlíznatý kořen
pupalka dvouletá^[1]	kořen
ředkvička	hlavní kořen
ředkev	hlavní kořen
řepa červená	kořen
sevlák zeleninový^[1]	kořen
slunečnice hlíznatá	hlíza
šáchor jedlý^[4]	hlíza
tuřín	hlavní kořen
vodnice	bulva
ulluco?	hlíznatý kořen nebo hlíza (?)
yacón	hlíznatý kořen
yam	hlíza
zázvor	oddenek

Odkazy

Poznámky

↑ Řepou bylo v té době myšleno více druhů zeleniny: například tuřín, vodnice, červená řepa a cukrová řepa.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Prah: Triton, 2011. ISBN 978-80-7387-421-6. S. 164-171.
↑ PAUKERTOVÁ, Ivana. Čistec hlíznatý - málo známá zelenina 6. [online]. Paukertova.cz, 20. 12. 2009 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
↑ PAUKERTOVÁ, Ivana. Krabilice hlíznatá - málo známá zelenina 8. [online]. Paukertova.cz, 22. 1. 2010 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
↑ PAUKERTOVÁ, Ivana. Zelenošáchor (šáchor) jedlý - málo známá zelenina 5. [online]. Paukertova.cz, 19. 12. 2009 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kořenová zelenina na Wikimedia Commons

[1] Řepou bylo v té době myšleno více druhů zeleniny: například tuřín, vodnice, červená řepa a cukrová řepa.

[Ulehl-2] ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Prah: Triton, 2011. ISBN 978-80-7387-421-6. S. 164-171.

[3] PAUKERTOVÁ, Ivana. Čistec hlíznatý - málo známá zelenina 6. [online]. Paukertova.cz, 20. 12. 2009 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.

[4] PAUKERTOVÁ, Ivana. Krabilice hlíznatá - málo známá zelenina 8. [online]. Paukertova.cz, 22. 1. 2010 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.

[5] PAUKERTOVÁ, Ivana. Zelenošáchor (šáchor) jedlý - málo známá zelenina 5. [online]. Paukertova.cz, 19. 12. 2009 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.

[pozn. 1]

[1]

[2]

[3]

[4]