Hypokotyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hypokotyly zvedají semena slunečnice nad půdu
Ztlustlý hypokotyl ředkvičky

Hypokotyl (latinsky hypocotylus) je nejspodnější článek stonku mezi kořínkem a děložními lístky. Je také nazýván podděložním článkem, je prvým internodiem spojujícím kořen se stonkem.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hypokotyl je přítomen v klíčku každého semene, chová se však rozdílně podle způsobu klíčení.

Epigeické klíčení[editovat | editovat zdroj]

Epigeické klíčení

Při epigeickém (nadzemním) klíčení začne růst z klíčícího semene zanořeného v půdě nejdříve kořínek s vlášením, který proniká do půdy a počíná čerpat vláhu a živiny. Následně na horním konci kořínku začne vyrůstat hypokotyl, který se vztyčuje a vynáší semeno nad povrch půdy. Dělohy vynořeného semene se rozevřou a vyrostou děložní lístky, které spouštějí fotosyntézu. Směr růstu hypokotylu v půdě se řídí gravitací, po vynoření z půdy směřuje za přicházejícími slunečními paprsky. Toto klíčení probíhá většinou u rostlin s drobnými semeny, jako např. u fazolu, okurky, slunečnice, cibule, buku.

Na vrcholu hypokotylu je mezi dělohami prvý stonkový pupen, plumula, ze kterého vyroste epikotyl, druhé internodium stonku nacházející se mezi děložními lístky a prvými pravými listy. U rostlin, které vytvářejí listovou růžici, se epikotyl nevyvíjí.

Délka, tvar, barva i povrch hypokotylu se liší podle druhu rostliny a hloubky, ze které semeno klíčí. Někdy zhrubne, například u ředkvičky. Pokud zasejeme semeno kulaté ředkvičky příliš hluboko, bude i hypokotyl dlouhý a její bulva (nebo též hypokotylová hlíza) bude podlouhlá. Jindy může hypokotyl zdužnatět společně s kořenem a vytvořit bulvu, jako např. u celeru, petržele nebo červené řepy (u cukrové řepy je bulva celá tvořena kořenem). Z hypokotylu nevyrůstají jemné postranní kořínky jako z kořene.[2][3][4]

Hypogeické klíčení[editovat | editovat zdroj]

Hypogeické klíčení

Při hypogeickém (podzemním) klíčení začne stejným způsobem z klíčícího semene zanořeného v půdě růst nejdříve kořínek s vlášením, který proniká do půdy. Následně začne z plymuly v semeni vyrůstat směrem vzhůru epikotyl. Na jeho vrcholu nad povrchem půdy vyrostou prvé pravé listy. Hypokotyl zůstal nečinný v semeni, které setrvalo i s dělohami v půdě. Takto klíčí např. pšenice, kukuřice, hrách, dub, vlašský ořech, palma.[3][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Akademický slovník cizích slov. Praha: ACADEMIA, Čs. Akademie věd České republiky, 1998. 834 s. ISBN 80-200-0607-9. (česky) 
  2. a b KUNA, Roman. Terminologický slovník biológie rastlin: Hypokotyl [online]. Katedra botaniky a genetiky, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, SK [cit. 2014-09-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b KREJČÍ, Petra; ZELENÁ. Systematická botanika [online]. Agronomická fakulta, Mendelova univerzita, Brno [cit. 2014-09-18]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b SOUKUP, Aleš; VOTRUBOVÁ. Systematická botanika: Kořen [online]. Katedra fyziologie rostlin, PřF, Univerzita Karlova v Praze, rev. 2005 [cit. 2014-09-18]. Dostupné online. (česky)