Reveň kadeřavá
 Reveň kadeřavá | |
|---|---|
 Sklizená rebarbora | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | rdesnovité (Polygonaceae) |
| Rod | reveň (Rheum) |
| Binomické jméno | |
| Rheum rhabarbarum L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) je rostlina náležící do rodu reveň, čeledi rdesnovité. Řapíky listů se užívají jako zelenina, známá pod jménem rebarbora (z latinského názvu).
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]Reveň kadeřavá se nazývá také reveň vlnovitá nebo reveň rebarbora.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50–60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2–4 křídly. Pochází ze Střední Asie (Mongolsko, Sibiř), v Evropě dávno pěstována i na polích, v Česku většinou na zahrádkách.[1]
Použití
[editovat | editovat zdroj]U rebarbory se konzumují pouze řapíky listů, a to tepelně zpracované, nikdy syrové.[2] Připravují se z nich mimo jiné moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny a koláče.[3] Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, jelikož hliník reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou a přechází do zeleniny, což neprospívá zdraví.[2]
Rebarbora se doporučuje sbírat pouze v období od května do června. V pozdějším období, zejména na podzim při přechodu rostliny do květu se zvyšuje podíl kyseliny šťavelové i v řapíku rostliny a rebarbora se stává jedovatou a ke konzumaci se nedoporučuje.[4]
Toxicita
[editovat | editovat zdroj]Zelené listové čepele rebarbory obsahují jedovaté látky včetně kyseliny šťavelové, která je nefrotoxická a korozivní. Jsou popsány otravy lidí po požití listů. Smrtelné následky konzumace byly problémem zejména v první světové válce, kdy byly listy doporučovány ke konzumaci.[5][6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ J. Dostál (red.), Květena ČSR. Praha 1950, str. 490.
- ↑ a b MÜLLEROVÁ, Eva. Rebarbora je podle kulinářské magie ingredience lásky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-5-29 [cit. 2012-5-19]. Dostupné online.
- ↑ rebarbora [online]. Vareni.cz [cit. 2012-05-19]. Dostupné online.
- ↑ ČEPELÍKOVÁ, Kateřina. Rebarbora je většinu roku škodlivá. Vitalia.cz [online]. [cit. 2023-10-15]. Dostupné online.
- ↑ Robb, H. F. 1919. "Death from rhubarb leaves due to oxalic acid poisoning." J. Am. Med. Assoc., 73: 627-628
- ↑ Cooper, M. R., Johnson, A. W. 1984. "Poisonous plants in Britain and their effects on animals and man." Her Majesty's Stationery Office, London, England.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- J. Dostál (red.), Květena ČSR. Praha 1950, str. 490.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu reveň kadeřavá na Wikimedia Commons - (anglicky) The Rhubarb Compendium
- Na slovníku vaření
- Článek na webu Lidovky
