Cizrna beraní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxCizrna beraní
alternativní popis obrázku chybí
Cizrna beraní (Cicer arietinum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
Rodcizrna (Cicer)
Binomické jméno
Cicer arietinum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cizrna beraní (Cicer arietinum, známá také jako římský hrách) je jediným pěstovaným zástupcem rodu cizrna (Cicer).[1] Pochází z Indie[2], byl však domestikován již v dávných dobách a v dnešní době nejsou známy přírodní populace. Občasně zplaňuje.[1] Pěstuje se pro zrno jako luskovina, ke konzumaci se jako zelenina používají jak celé lusky, tak i semena, či mladé výhonky a dále jako pícnina (zkrmovat se mohou i semena či odpady ze mletí).[2] Pěstuje se především v oblasti Středozemí, Blízkého a Dálného východu až po Indii a dále na březích Nilu až po západní Afriku;[1] dále v Severní Americe.[3] Největšími producenty jsou Indie, Austrálie, Myanmar, Pákistán a Turecko.Jedná se o jednoletou vzpřímenou rostlinu dosahující výšky až 1 m.[1][2] Od země vyrůstá několik lodyh[3] s lichozpeřenými čtyř až sedmijařmými listy o délce až 5 cm. Listy vejčité a zubovité do 1 cm. Celá rostlina je pokryta žlaznatými chloupky. Kořenový systém je svazčitý, dosahující 1–2 m hloubky.[2] Květenství hroznovité s bílou, růžovou až modrou korunou.[1] Lusk obsahuje 1–2 semena.[2]

Jedná se o typového jedince rodu,[1] kterého Carl Linné našel a popsal v Itálii, nebo na Pyrenejském poloostrově.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Z cizrny je připravován především známý pokrm falafel (smažené kořeněné luštěninové koule).[zdroj?] Je hojně využívána v blízkovýchodní a dálněvýchodní kuchyni (arabský hummus, košarí, indický dal apod.).[zdroj?] Cizrna se používá především pro vaření. Nejznámější jídlo z cizrny je hummus. Nekorunovaný král hummusu je hummus libanonský, protože libanonská kuchyně platí za nejuznávanější a nejchutnější kuchyni ze všech zemí, kde cizrna roste.[zdroj?]

Celosvětová produkce[editovat | editovat zdroj]

Celosvětová sklizeň v roce 2020 dle oficiálních statistik FAO činila přibližně 15,1 miliónu tun. Dlouhodobě daleko největším producentem cizrny je Indie, její podíl každoročně přesahuje 70 procent celosvětové produkce, v roce 2020 byl dokonce přes 73 procent (viz tabulka 1). Na druhém místě (již s velkým odstupem) je Turecko, země na třetím až pátém místě (Pákistán, Myanmar a Etiopie) produkují přibližně stejný objem (v jednotlivých letech pochopitelně individuálně kolísá). Celkem podle statistik Organizace pro výživu a zemědělství vykazuje nějakou produkci cizrny na padesát zemí, z tabulky 1 je ale zřejmé, že podíl prvních sedmi zemí na celosvětové produkci je přes 90 procent, podíl 20 zemí je pak přes 99 procent. Produkce zbylých cca 30 zemí je tedy z globálního hlediska zanedbatelná.[5]

Tab. 1: Produkce cizrny v roce 2020 dle FAO[5]
Pořadí Země Tisíce tun Podíl [%] Kumulat.
podíl [%]
1 Indie 11 080 73,4 73,4
2 Turecko 630 4,2 77,5
3 Pákistán 498 3,3 80,8
4 Myanmar 482 3,2 84,0
5 Etiopie 457 3,0 87,1
6 Rusko 291 1,9 89,0
7 Austrálie 281 1,9 90,9
8 Írán 227 1,5 92,4
9 Kanada 214 1,4 93,8
10 USA 194 1,3 95,1
11 Argentina 177 1,2 96,2
12 Mexiko 126 0,8 97,1
13 Súdán 84 0,6 97,6
14 Sýrie 64 0,4 98,0
15 Maroko 50 0,3 98,4
16 Tanzanie 47 0,3 98,7
17 Jemen 42 0,3 99,0
18 Alžír 40 0,3 99,2
19 Čína 16 0,1 99,3
20 Uzbekistán 12 0,1 99,4
Celkem svět 15 100 100,0 100,0

Alergie[editovat | editovat zdroj]

Cizrna zřejmě obvykle není primárním alergenem, ale vyskytuje se zkřížená alergie, např. na hrášek, čočku, sóju nebo na lískové oříšky. [6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f VAN DER MAESEN, L. J. G, a kol. Taxonomy of the Genus Cicer Revisited In: Yadav, S. S. a kol. 2007. Chickpea, Breading & Management. [s.l.]: CAB International, 2007. ISBN 1-84593-213-7. 
  2. a b c d e VALÍČEK, Pavel, a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. Kapitola Luskoviny, s. 90–91. 
  3. a b OPLINGER, E. S, a kol. Chickpea (garbanzo bean) [online]. Rev. 1997-11-17 [cit. 2010-02-17]. Dostupné online. 
  4. Viz http://tropicos.org/Name/13045294
  5. a b FAOSTAT. Crops and livestock products: Chickpea production in 2020, Crops/Regions/World list/Production Quantity (pick lists) [online]. FAO, rev. 2022-02-17 [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. Podceňovaná cizrna. Žádný všelék, ale nesporné výhody má

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]