Locika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rostlině. O pohádkové postavě jménem Locika pojednává článek Rapunzel.
Wikipedie:Jak číst taxoboxLocika
alternativní popis obrázku chybí
Locika setá – nejznámější druh lociky
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod locika (Lactuca)
L.
Druhy rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Locika (Lactuca) je rod rostlin (asi s 125 druhy) které při poranění vylučují mléčnou šťávu (latex) a ta při kontaktu se vzduchem tuhne a hnědne. Rod je v čeledi hvězdnicovitých řazen do podčeledě čekankové (Cichorioideae).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Locika je rozšířena převážně v mírném podnebném pásmu téměř po celé zeměkouli, největší počet druhů roste v Evropě. Dále osídlila Asii, Afriku, Severní i Jižní Ameriku a Austrálii. Její druhy jsou variabilní, mohou existovat v různých biotopech. Některé mohou vyrůstat na neúrodných půdách s narušeným povrchem (např. locika jedovatá), jiné rostou nejlépe na vápnitém podkladě nebo na místech i částečně zasolených (např. locika vrbová), jiné osídlují ornou půdu (např. locika tatarská) nebo rostou jako lesní podrost (např. locika dubová). Většina z nich jsou xerofyty dobře uzpůsobené pro růst v suchém prostředí. Převážná část jich vyrůstá do nadmořské výšky okolo 600 m, některé rostou stabilně i ve 2000 m.

Mnoho druhů je domovem ve středomořské oblasti, která je považována za jedno z genetických center rodu. Odtud pochází i v Evropě nejrozšířenější druh locika kompasová a nejznámější druh locika setá (hlávkový, listový salát).[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje jednoleté, dvouleté a řídce i vytrvalé rostliny mající v pletivech specializované buňky, mléčnice, které obsahují ve vakuole latex. Po porušení těchto buněk rostlina mléčí, intenzita je u jednotlivých druhů rozličná. Přímé nebo vystoupavé lodyhy, které bývají lysé nebo chlupaté, vyrůstají ze ztlustlých vřetenovitých až řepovitých kořenů a obvykle se v horní polovině rozvětvují. Bazální řapíkaté listy jsou nejčastěji sestaveny do růžice, lodyžní vyrůstající střídavě bývají především přisedlé, u některých druhů jsou vytvořena ouška. Listy jsou jednoduché a jejich čepele jsou častěji dělené než celistvé, většinou jsou žilnaté a po okrajích ostnaté. Některé druhy mají na listech pigmenty antokyanu.

Drobné květní úbory s plochými lůžky bez plevek mívají 4 až 25, ojediněle i 50 oboupohlavných jazykovitými kvítků a bývají sestaveny do květenství lata, hrozen nebo klas. Květní listeny jsou šupinovité, u báze hrálovité nebo střelovité a přitisknuté k ose květenství a k větvím. Ligula jazykovitých květů je žlutá, na spodní straně je někdy načervenalá nebo modrá a mívá dvojnásobnou délku než korunní trubka. Prašníkovitá trubička je žlutá stejně jako dvouramenná blizna na chlupaté čnělce. Zákrov, kratší než jazykovité květy, je 5 až 20 mm dlouhý, bývá válcovitého tvaru a má 3 až 4 řady lysých nebo na konci vzpřímených a přitlačených brvitých listenů jenž jsou někdy na špičce fialově zabarvené, později listeny mívají vrcholy odstálé.

Plody jsou nažky které mají zobánek a jsou zploštělé, někdy i vřetenovité a vždy mají po stranách vícero žeber. Délka nažky kolísá od 3 do 10 mm a jejich barva bývá krémová, olivová nebo hnědá v různých odstínech. Zobánek může být kratší nebo delší než tělo nažky a má barvu shodnou nebo je světlejší. Na konci nažky je jednořadý bílý, nažloutlý nebo nahnědlý chmýr dlouhý 2 až 10 mm tvořený mnoha jednoduchými, jemnými, stejně dlouhými paprsky.[1][3][4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod se dělí do několik sekcí, podsekcí a skupin, přesné taxonomické vymezení a jednotná klasifikace rodu dosud není pro nedostatek podkladů dokončena. V České republice vyrůstá těchto 8 druhů:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c TVARDKOVÁ, Markéta. Morfologické znaky lociky vrbové. Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Eva Křístková. Dostupné online.
  2. BRUNCLÍKOVÁ, Táňa. Hodnocení genových zdrojů amerických druhů rodu Lactuca .... Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Ivana Doležalová. Dostupné online.
  3. VAFKOVÁ, Blanka. Fenotypová a fenologická variabilita populací Lactuca saligna.... Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Aleš Lebeda. Dostupné online.
  4. STROTHER, John L.. Flora of North America: Lactuca [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2013-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DANIHELKA, Jiří; Chrtek Jindřich; Kaplan Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. 2012, čís. 84 [cit. 29.03.2013], s. 647-811, Botanický ústav, AV ČR, Průhonice. Dostupné online. ISSN 0032-7786.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]