Hýl rudý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHýl rudý
alternativní popis obrázku chybí
Hýl rudý (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď pěnkavovití (Fringillidae)
Rod hýl (Carpodacus)
Binomické jméno
Carpodacus erythrinus
Pallas, 1770
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) je středně velký druh pěvce z čeledi pěnkavovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tvoří 5 poddruhů; Evropu a západní Sibiř obývá hýl rudý evropský (C. e. erythrinus), Malou Asii, Kavkaz a Zakavkazí h. r. kavkazský (C. e. canabensis). Další 3 poddruhy žijí v Asii.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samice hýla rudého

Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 13,5–15 cm). Plně dospělí samci mají červenou hlavu a hruď, mladší samci a samice jsou nenápadně hnědošedě zbarvení, s krátkým a silným zobákem.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s palearktickým typem rozšíření, od Pacifiku na Dálném východě po střední Evropu, kde se vyskytuje pouze ostrůvkovitě a je téměř výlučně soustředěn na vyšší horské oblasti; izolovaně zasahuje i více na západ, až po Holandsko a Skotsko. Většinu evropského areálu rozšíření osídlil až v průběhu 19. a zejména v druhé polovině 20. století.[4] Hnízdí v listnatých křovinách a hustě zarostlých místech.[5] Přísně tažný druh se zimovišti v jižní Asii.[2]

Hnízdění v Česku[editovat | editovat zdroj]

Hnízdění v České republice bylo poprvé prokázáno v roce 1962 u Tovačova, zvláště po roce 1970 došlo ke značnému rozšíření lokalit a nárůstu počtu hnízdících ptáků. V současné době hnízdí ve všech pohraničních pohořích a na Českomoravské vysočině, v nižších polohách hnízdí především na Ostravsku; celková populace byla v letech 1973-77 odhadována na 30-50 párů, v letech 1985-89 na 350-450 párů a v letech 2001-2003 již na 1300-2000 párů.[2][6]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Carpodacus erythrinus

Obvykle hnízdí v koloniích, většinou o 10-15 párech, řidčeji i jednotlivě. Samci se na hnízdiště vrací o několik dní dříve než samice a v předhnízdní době bývají značně agresivní, avšak bez přesně vymezených teritorií. Hnízdo staví samotná samice nízko nad zemí ve vysokých bylinách nebo keřích. Hnízdí 1x ročně; snůška čítá 3-6(7) modravých, jemně tmavě skvrnitých vajec o velikosti 19,97 x 14,53 mm. Inkubace trvá 11-12 dnů, sedí pouze samice. Mláďata krmí oba rodiče; hnízdo opouštějí po 9-12 dnech a pohlavně dospívají ve 2. roce.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Převažují semena, ale objevují se i květy, pupeny a lístky různých stromů. Živočišná složka, tvořená hlavně malým, málo mobilním hmyzem a pavouky, bývá zastoupena především v potravě mláďat na hnízdě.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b c d e HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  5. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.  
  6. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]