Čejka chocholatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxČejka chocholatá
alternativní popis obrázku chybí
Čejka chocholatá (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád bahňáci (Charadrii)
Čeleď kulíkovití (Charadriidae)
Rod čejka (Vanellus)
Binomické jméno
Vanellus vanellus
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hejno čejek chocholatých v zimě

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) je monotypický druh bahňáka z čeledi kulíkovitých (Charadriidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zavalitý pták velikosti holuba, o délce těla 28–31 cm, rozpětí křídel 82–87 cm a hmotnosti 128–330 g. Zbarvení je u obou pohlaví podobné, převážně černobílé, se zeleně a nachově lesklým hřbetem a křídly a okrovými spodními krovkami ocasními. Zobák krátký, v zátylku typická úzká chocholka. Za letu se i z velké dálky pozná podle pomalého plácavého mávání zespodu bílými a shora černými křídly. V létě se samec od samice liší delší chocholkou a sytě černým zbarvením krku a tváří (u samice s bílým skvrněním), za letu má také širší a kulatější konce křídel. V zimě mají obě pohlaví větší bílé pole pod zobákem a šupinatou kresbu na svrchní straně těla (způsobenou béžovými lemy na špičkách per). Mladý pták je podobný dospělému v zimě, má však výrazně kratší chocholku a světlé lemy per jsou u něj úplné (ne jen na špičkách per), na svrchní straně těla tak tvoří výraznější vroubkovanou kresbu.[2][3][4]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Hlasové projevy se skládají převážně z varovných výkřiků.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s palearktickým typem rozšíření, obývající Evropu, část Asie (Turecko, jižní a východní Sibiř, Mongolsko, Čínu) a severozápad Afriky. Převážně tažný pták, s výjimkou některých populací na západě Evropy a na jihu, které jsou patrně stálé.[2]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí na většině území, hlavně v nížinách, s vyšší nadmořskou výškou se početnost snižuje. Po nárůstu stavů koncem 50. let 20. století, spojeného se vznikem nových hnízdišť a přechodem k hnízdění v polích, se celková početnost od 70. let prudce snižuje. Zatímco ještě v 80. letech v ČR hnízdilo 20 000–40 000 párů, v letech 1995–97 se počet hnízdících párů odhadoval na 7000–10 000.[2][5]

Přílet na hnízdiště začíná již v únoru, vrcholí v březnu a končí v průběhu dubna, odlet probíhá od srpna do prosince.[2]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Typickým prostředím čejky chocholaté jsou mokřadní louky a pole, zároveň preferuje spíše otevřená prostranství s nepříliš hustou vegetací.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci

Žije v monogamii, občas se vyskytují i případy polygynie (1 samec a 3 samice). Hnízdí obvykle ve společenstvích několika párů, z nichž si každý hájí svůj hnízdní revír. Tok probíhá nejprve v letu, kdy je doprovázen výraznými hlasovými projevy, později se přesouvá na zem, kde dochází k hrabání několika mělkých jamek o průměru zhruba 12 cm představujících základy hnízdních kotlinek. Hnízdo je na málo zarostlých nebo vysečených místech, obvykle nehojně vystláno stébly a suchými rostlinami.

Hnízdí jen jednou ročně od února do června, v případě zničení snůšky jsou velmi častá náhradní hnízdění. Samice snáší zpravidla 4 žlutohnědá nebo olivově žlutohnědá, červenohnědě až černě skvrnitá vejce o rozměrech 46,64 x 33,32 mm a průměrné hmotnosti 23,45 g. Snášena jsou denně, obden nebo s přestávkou jednoho i více dnů, sezení začíná od snesení posledního nebo předposledního vejce. Inkubace trvá zpravidla 24 dnů, za špatného počasí i déle. Sedí oba ptáci, samice více než samec. V ČR bylo ze 188 snůšek zničeno 34 (18 %), z toho 10 polními pracemi a 9 zaplavením, u zbylých nebyla příčina zjištěna. Mláďata opouštějí hnízdo během 1–2 dnů a zahřívána i krmena jsou oběma rodiči. V případě ohrožení se tisknou k zemi a spoléhají na maskovací zbarvení. Snůšku i mláďata chrání také dospělí ptáci vytrvalými střemhlavými nálety doprovázenými hlasitým křikem. Tento způsob aktivní ochrany se jeví jako efektivní zvláště v místech s větším množstvím párů, kde se s jeho pomocí daří odehnat i větší šelmy. Vzletnosti dosahují ve stáří 33 dnů, rodiny se poté slučují do hejn. Pohlavní dospělosti dosahují ve stáří 1 roku. Nejvyšší známý věk u kroužkovaného ptáka přesahuje 16 let.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potravu tvoří hlavně hmyz a jeho larvy, dále pavouci, korýši, měkkýši a jiní drobní živočichové, v nepatrné míře též části rostlin.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-12]
  2. a b c d e HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. Piersma, T. & Wiersma, P. (1996): Family Charadriidae (Plovers). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Sargatal, J. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.3: Hoatzin to Auks). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 978-84-87334-20-7
  5. http://www.birdlife.cz/index.php?ID=1523 Zpráva o dramatickém úbytku čejky chocholaté a skřivana polního na stránkách České společnosti ornitologické

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dungel J., Hudec K.:Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 2001.
  • Šťastný K., Bejček V., Hudec K.: Svět zvířat IV - Ptáci(1). Albatros, Praha, 1998.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]