Medvědice lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMedvědice lékařská
alternativní popis obrázku chybí
Medvědice lékařská - plody
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď vřesovcovité (Ericaceae)
Rod medvědice (Arctostaphylos)
Binomické jméno
Arctostaphylos uva-ursi
(L.) Spreng., 1825
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi) je zakrslý, v Česku velmi vzácný, stálezelený keř z čeledi vřesovcovité. Lidově se mu říká také hrozník, kostrhounek, lesní ostružina, medvědí hrozen, medvědík, nedvědice, polárníček nebo tolokněnka. Je známý především díky svým léčivým účinkům.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Keř s poléhavými větvemi dosahuje výšky 20 cm, někdy až 100 cm. Listy medvědice jsou tmavě zelené, kožovité, celokrajné, obráceně vejčité, na bázi klínovitě zúžené. Spodní strana listů je jemně ochlupená s drobnými žilkami. Drobné zvonkovité květy jsou uspořádány v převislém hroznovitém květenství. Jsou bílé, často po okrajích narůžovělé s deseti tyčinkami. Květy se objevují v závislosti na stanovišti od března do července. Plodem jsou šarlatově červené, kulaté, suché peckovice se šesti peckami a s uschlými zbytky čnělky na vrcholu. Dužnina plodu je moučnatá nakyslé chuti. Medvědice se vzhledově velmi podobá brusnici brusince, ale ta má na rozdíl od medvědice na spodní straně listů tečkovité žlázky a plody s prohloubeným vrcholem, kolem kterého jsou zbytky čtyřdílného kalichu.

Rozšíření a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Medvědice lékařská se vyskytuje v Evropě, na Sibiři, v Severní Americe a Grónsku. V české přírodě je medvědice velmi vzácná a zákonem chráněná. Někdy se u nás pěstuje pro léčebné účely, ale většinou je dovážena ze severu. Medvědice prospívá na slunných a vlhkých rašeliništích a vřesovištích, na mírně kyselých, písčitohlinitých až kamenitých půdách. Je velice odolná proti vysychání půdy, protože zakořeňuje do hloubky až 1 m. Vyskytuje se také v horských oblastech až do výšky 2500 m n. m. na skalnatých náhorních loukách či ve světlých borových lesích a křovinách, často v porostech brusnice borůvky. Může se dožít až sta let.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Listy medvědice lékařské obsahují fenolové glykosidy arbutin a methylarbutin (asi 10 %), tříslovinu galotanin (20 %), silice, flavonoidy, kyselinu gallovou a elagovou, kyselinu mravenčí, citronovou, saponin a další látky.

Využití[editovat | editovat zdroj]

V lékařství[editovat | editovat zdroj]

Přípravky z medvědice působí diureticky a antisepticky na močové cesty a proto se užívají zejména při zánětech ledvin a močového měchýře, při ledvinových nebo žlučníkových kamenech a při dně. Medvědice obsahuje artibutiny, které zklidňují sliznice a tlumí tak projevy zánětu. Zvyšuje také ph moči a přispívá tak k prevenci vzniku močových kamenů. V lidovém léčitelství se doporučuje užívat listy medvědice i při hematurii, vodnatelnosti, cukrovce a tuberkulóze ledvin. Díky vysokému obsahu tříslovin droga působí i adstringentně. Medvědici nelze užívat dlouhodobě a ve velkém množství, hrozí nebezpečí poškození jater. Pokud jsou dodržené doporučené denní dávky, nezpůsobuje žádné poškození. Neměli by ji užívat děti do pěti let, těhotné a kojící ženy a osoby postižené onemocněním jater.

Zahradnictví[editovat | editovat zdroj]

Je používán ve výsadbách stylizovaných jako vřesoviště nebo rašeliniště a při jiných úpravách spolu s dalšími vřesovištními rostlinami. Druh se méně často používá ve skalkách a s ohledem na nároky v ČR jen zcela výjimečně jako půdokryvná dřevina.

Další využití[editovat | editovat zdroj]

Listy medvědice lékařské se v severní Evropě používaly k vydělávání kůží. Ve střední Evropě se začala používat jako léčivá rostlina přibližně od 17. století.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Světlé polohy nebo polostín, kyselé, stále vlhké, a na živiny chudé půdy, nejlépe s obsahem rašeliny. Množí se výsevem semene, hřížením výhonů, ve velkovýrobě obvykle řízkováním.

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Toxikologické informační středisko o plodech uvádí: „…téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen); po větším požitém množství se podává aktivní uhlí, nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.[1]

Podle jiných zdrojů je rostlina jedovatá.[2][3] Další zdroje jako nežádoucí příznaky při používání rostliny (list) jako léčiva uvádějí zvracení a bolesti břicha. Další zdroje druh řadí mezi jedovaté rostliny.[4] Rostlina je tedy někdy považována za jedovatou nebo mírně jedovatou a nesmí být používána jako léčivo v těhotenství a při problémech s ledvinami.[5]

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Medvědice alpská (Arctostaphylos alpina), synonymum Arbutus alpina, Arctostaphylos alpinus, Arctous alpina (L.) Nied., Mairania alpina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Toxikologické informační středisko Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice. www.tis-cz.cz [online]. [cit. 2015-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-05. 
  2. Uva ursi
  3. [1]
  4. zahradkari.cz, JEDOVATÉ A PROBLEMATICKÉ ROSTLINY
  5. Uva Ursi herb reverses urinary tract infections

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Průvodce lidovými názvy rostlin (i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů), Ida Rystonová, Academia, 2007

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]