Kyselina gallová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina Gallová
Gallic acid.svg
Obecné
Systematický název kyselina 3,4,5-trihydroxybenzoová
Triviální název kyselina gallová
Ostatní názvy kyselina duběnková
Sumární vzorec C7H6O5
Vzhled bílé, žluto-bílé krystaly hedvábného vzhledu
Identifikace
Registrační číslo CAS
5995-86-8 (monohydrát)
PubChem
SMILES Oc1cc(cc(O)c1O)C(O)=O
Vlastnosti
Molární hmotnost 170,12 g/mol
Teplota rozkladu 253 °C
Hustota 1,69 g/cm³
Disociační konstanta pKa pKCOOH: 4,5
OH: 10
Rozpustnost ve vodě 1,19 g/100 ml (20 °C)
1,5 g/100 ml (20 °C, monohydrát)
Bezpečnost
Dráždivý
Dráždivý (Xi)
R-věty R36/37/38
S-věty S24/25
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina gallová je organická kyselina, která se nachází v duběnkách, ořeších, dubové kůře, čajových lístcích a v dalších rostlinách, kde se nachází buď volná, nebo vázaná do taninů, ze kterých se získává kyselou hydrolýzou.

Struktura a reakce[editovat | editovat zdroj]

Tato kyselina má na benzenové jádro napojené dvě funkční skupiny: hydroxylovou a karboxylovou, což jí umožňuje vytvářet řadu derivátů, esterů a solí. Tyto dvě skupiny mohou reagovat navzájem a vytvořit kyselinu digallovou. Při odštěpení CO2 (například zvýšením teploty) vzniká pyrogallol. Při reakci se železnatými solemi vytváří černý pigment.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Reakce kyseliny s železnatými solemi, se požíval pro tvorbu inkoustu (více viz článek duběnkový inkoust). V raných počátcích fotografie (první pol. 19. století) se kyselina také používala jako vývojka. Kyselina gallová se používá také ke konzervování železných předmětů.[1] Redukuje korozi a na povrchu kovu vytvoří černou nerozpustnou vrstvu, která zabraňuje další oxidaci.[1]

Sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější sloučeniny odvozené od této kyseliny jsou taniny, které vznikají připojením kyseliny gallové na cukr. Tato kyselina má antimikrobiální účinky a působí jako antioxidant.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Konzervování kovů - železo - teoretická část [online]. old.vscht.cz, [cit. 2016-01-08]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]